J-M-G

Jen tak jsem si projížděl lesy a hledal si klidný místečko, kde bych si mohl zkoušet, co mi nejvíc zachutná a klidně se dívat jestli někdo nejde a nikdo by nešel, jen občas proletěl pták či motýl. A ochutnal jsem, posunul se zase kousek jinam, jinam kde není nějaká žumpa, faleš, tvrdá hudba. Do dimenze houpavejch veselejch rýmů, světla a věcí bez stínu.

Občas fakt jen tak koukám a přemejšlím, někdy. Dělá mi dobře pozornost, většinou. Ale ty stavy pozorovací mají svoje kouzlo, alespoň pro mě. Myslím, ale že pro každýho člověka má něco tu a tam kouzlo. Nějaký stavy jsou dobrý. Můj právě tady a teď. Nějaký jsou blbý. Těch jsem moc nepoznal, ale za posledních pár dní jsem měl možnost poznat pár lidí v týhle ošemetný situaci, která se pro ně stala nezbytnou pro jejich nepodstatný žití.

Nechci psát nějaký pipinkovský žvásty, nechci začínat nudně a omšele, ale teď sám nevím, inu ponořím se do hlubin normálnosti a napíšu větu, která tam bejt nemá, ale bez ní to nedám, odpíchnout se ode dna, taková má berlička, pro někoho to je chlast, pro někoho Bůh, pro mě věta holá.

Chodím do továrny na brigádu. Celkem nudná, ubíjející práce s nekonečnou vizí konce pracovní doby. Stále dokola opakující se pohyby, dokola stejný lidi. Chodím tam z potřeby lepšího života – peněz – čajovny, benál, pitivo, kuřivo, oblečivo, mňavidlo, hudbidlo. Ukrutná pakárna. Když beží lis, ty protože vypadáš z těch lidí nejvíc jako lidská bytost (můžou si o mně nechat jen zdát, protože i moje blechy mají delší rodokmen, než oni – nechci se povyšovat, ale jak se říká mezi slepými i jednooký králem), obsluhuješ lis. Oni nevypadají zodpovědně, myslím ale že to nekončí jen u vzhledu. Tak ty zpomalíš a podíváš se po těch lidech v jejich tvářích se dá vyčíst málo. Jedou jak šrouby, neznají pauzu, už si zvykli. Já si nikdy nezvyknu, na chvíli zpomalím a koukám naskýtá se mi pohled. Řekl bych spíš katastrofa, většina z těch lidí umřela. Napadá mě, tyhle lidi měli taky sny, taky touhy, jen si je nesplnili a smířili se s tím. Nebo nikdy neměli nic, co by je hnalo. Můj sen je poznat svět i kdybych se měl živit o kůře a koříncích. Nechci dopadnout stejně. Dneska jsem jich pár pozoroval.

Chlápek šedý vlasy, šedo-rezatej knír, brejle, chůze s cuketou v zadku, pohled šilence, zalíba? Perverzní liso úchyl. Měl dělat jinou práci, ale pořád se ochomejtal okolo lisu, když mohl lisoval (u mě nestal, utekl bych se strachem), lidi u stolů nestihali a on přihazoval zběsile nový výlisky, stále víc a víc, zaplavoval je nekonečnou lavinou, nestíhali a on nezpomalil, perverzně si vychutnával svou moc, kterou nikdy nepoznal, vynahrazoval si to u lisu, Potom se vrátil předchozí člověk a on musel s cuketou v prdeli opustit místo. Žal mu zaplnil obličej. Ejakulace zřejmě neproběhla. Vynahradil si to na záchodě, ještě zítra bych tam nešel.

Další je obrovská holka, cikánka. Velký prsa, velkej zadek, velký břicho, velkej předkus, rozum nula. Směje se a chce být hezkou holkou, fešandou. Nedaří se jí to, život někdy není fér. Směje se na celý kolo, ale není to smích radosti, je to smích ochrany, slupka za kterou se schová. Vycení na tebe zuby a ty se nezmůžeš na slovo. Rozebírala výlisky od perverzního liso úchyla s cuketou v prdeli a zavalena lavinou nestíhala, místo přeřazení na větší rychlost, přišel jen smích. Ruce rozpražený, čekala na zázrak, lavina zmizí, zatím se ho nedočkala. Liso úchyl odešel a ona to dodělala.

Nesmím zapomenout na kabrňáka, běhající šašek nanejvejš s základní školou se tam prochází jako páv, jako král světa, ve svých očích si tak připadat může, pro mě je to blbec. Chodí a balí fošny s výliskama, občas se zastaví a kouká bystrým a rozumný pohledem, kecám. Kouká tupě, jako postřelená srna. To ovšem neubere nic na jeho státnosti. Projde občas kolem obrovský tlustý holky, řekne ji že je hnusná a ona mu řekne: „hlavně že ty seš model,“ asi i ona si všimla jeho státnosti „radši jdi.“ Odejde, tento rituál se opakuje, hodinu co hodinu.

Já tam stojím u lisu všechno pozoruju a vím, že jsem dopadl ještě dobře, ještě když jsem si našel místo, kde se dobře kouří. A já jsem jinde a je mi tam kurevsky dobře. CHeCHe