J-M-G

Našel jsem jednu báseň od něj, v jednom z nejstarších vydání v češtině u nás. Docela to vystihl. Jmenuj se:

k podprůměru

když je poprvé

potkáš, jejich oči jsou

plné porozumnění, kolem

je plno smíchu, čas běží,

dějí se věci, začínají

klást POŽADAVKY.

co požadují je v rozporu

s tebou, s tvými možnostmi.

hrůzné pomyslet,

že nikdy nečetli

cos napsal, vůbec nikdy.

a v horším případě, když

ano, přicházejí, aby tě

zachránili, což především

znamená, abys byl jako

ostatní, mezitím tě vysávají

a spoutávají tisícem

sítí, a ty, protože cítíš,

musíš vzpomínat na vše dobré

nebo na to, co se zdálo být dobré.

ocitneš se znovuz sám

ve své ložnici

budeš si rvát střeva

a říkat, do prdele, ne

už nikdy.

měli bychom si uvědomit.

asi jsme chtěli cukrkandlový štěstí.

možná jsme věřili. hovno.