J-M-G

Večerní poetika nočního žití, je pozdní noc a spousta dobrejch lidí je zachumlaná v peřinách a spí a nebo dělaj jiný věci, ale dost lidí už leží. Je to dobrý, podívám se z okna ve svým pokoji a na opuštěný ulici svítěj pouliční lampy (pouliční kurvy tu naštěstí nejsou – i když možná lepší se kouknout na pěknou pouliční kurvu, než na rozsvícenou lampu) a tak koukám, dál nevidím, dál je les, některý z těch lidí šli spát s dobrou náladou, bolavou hlavou, rakovinou prsu, s hlavou plnou lupů nebo jen s nevyčištěnými zuby. A jejich tělesný schránky odpočívaj a čekaj na další den.

Je to divný, na jiným místě týdle planety je odpoledne, na jiný léto. Všude je tomu jinak, ale přitom jsou lidé tak stejní a tak odlišní, jejich stejnost je v nemocných rodinných vztazích, starání se o svůj úspěch, domov, slušnou práci, většina z nich, stejně nedosáhne toho, co opravdu chtěj, je to povětšinou namlouvání si nějakýho fixního a fiktivního duševního štěstí. Prostě spousta lidí lže sama sobě, podívaj se do zrcadla a řeknou si: hm ty seš ale fešák –fešanda (todle je jen čistě povrchní příklad, občas je to daleko horší) a sami tomu chtěj věřit, i když v hloubi věděj, že tomu tak není, prostě jde jen o to přesvědčit sám sebe o opaku. To pak právě spousta těch lidí běhá po ulicích s nabubřelými egy, který nejsou odrazem jejich skutečných pocitů. A je to směšný pozorovat ty kašpary - kašparkyJ a strašně rád bych zjistil, co si ty lidé skutečně myslí, jací jsou a proč dělají, co dělají.

Myslím, že bejt psycholog, tak bych to věděl, možná bych přišel i na to, jak se lidmi bavit a neumírat přitom. Nemám rád lidi, co žvaněj o životě. Strašný na tom je, že ty volové o životě nic nevěděj. Ty idioti o něm jenom povídaj, ale vůbec se neobtěžujou tím, aby ho žili. Bejt psycholog je fajn. Třeba bych odhalil, proč lidi utíkají sami před sebou nebo proč si všichni vzájemně lžou.

Nechci, aby se můj život stal věčným požehnáním, když tady zůstanu, šel bych studovat psychologii, je to zajímavá věda, rád koumu lidi, baví mě to, tady bych to měl jistý. A tak stále nevím, co dál si počít. Ale jak napsal Bukowski: „Vím, bude daleko hůř, než je. A taky daleko líp, já si počkám“

čekám…….