J-M-G

Není to tak dávno, co jsem psal tady na tom blogu, byl jsem lehce rozladěn, ale to je už v poho. To byla taková novoroční deprese, která se opakuje každý rok, takže za rok, pokud budu živ a zdráv, čekám ten stav znovu.. JUHŮ (už teď mám radost).

Ale z čeho nemám radost? Zase mi odjel Pemlík, ten nezbednej šibal a lišák (všechno zlo vesmíruJ), kterej mi dodává životní radost, novou krev do žil, ružový brejle na přehlížení všech našláplejch kreténů, který musím potkávat a vídat, když si chci koupit žvejkačky, nechat umejt auto, vytrhnout zub nebo jen trochu popít.

Pemlík je sqělej chlapík, umí se smát sám sobě, což je někdy známka jistý velikost nebo přinejmenším známka, že má šanci skončit jako něco jinýho než vycpaná loutka. Svět je plnej vycpanejch loutek, ale s tím nic neudělám, ani s touto tezí díru do světa neudělám.

Když tu byl, byl zpět a všechny jsme svou ironii a sarkasmem potopili, seděli jsme na vrcholu světa a s chutí se smáli mindrákům ostatních a na všechny jebali. Teď tu zase stojím sám, jak voják v poli, ale i tak mě lidé uvidí s úsměvem na tváři, občas se budu smát více, občas to bude těžší, bojuju tu zase sám a není to tak jednoznačný…. není.

Ale myslím, že to musím zvládnout… drog je dost