J-M-G

Je pozdě večer, venku je tma, lítají tam komáři, běhá tam lesní zvěř, ožralí lidé, padají hvězdy, probíhají orgasmy, umírají naděje, vznikají sekery na baru - za džusíky a za vodky, trousí se prosby k bohu, odtékají vany, pořád se něco někde děje. Vždy má svět program, který ovládají vlci, NE ovce, ale VLCI řídí svět.

Sedím doma, jsem tu naprosto sám, rodiče odjeli pryč a já si užívám volnost, který i tak mám dost, ale teď je jí nepoměrně víc.  Byla tu parta mejch kamarádu, grilovali jsme, koukali na youtube, kouřili vodnici, bylo to dobrý, kamáradi odjeli. Napustil jsem si vanu, umyl se, sedl k počítači a píšu.

Vždy když jsem byl doma sám, tak jsem si chtěl zvát ženy, občas úspěšně, občas méně, tak asi jako to má každej, vždy se vše nevydaří a já jsem doma teď sám a vychutnávám si ticho. Bez touhy mít tu ženu (divný? asi jo ).

Co tomu chybí?

Potkat ženu s kterou bych chtěl strávit večer, potom se toulat v ulících a dělat něco bláznivýho a nebo se přitulit a dělat něco vášnivýho. Nebo jen jí koupit dárek i když nemá narozeniny. Připadat si, kdybych byl s ní jako vzducholoď, jen se vznášet. Nechci žádnou tuctovou, chci speciální kus. Kdybych jí potkal, chci aby ve mně vzbuzovala touho se jí stokrát ozvat. S rukou v ruce jít, na kulečník, do kina nebo jen tak do obchodu. Sledovat pohled jeden druhýho a nemít žádnej program a prostě by nám spolu bylo dobře.

A až jí najdu, tak si ji pozvu, jenom JÍ. Ale nemá smysl jí hledat, třeba jí už znám a nevím o tom. Prostě to příjde...