J-M-G

Je to již taková moje malá tradice. Před 2 roky, jsem poprvé napsal na blog, kde jsem rekapituloval předchozí rok, udělal jsem to i loni, ani letos se tomu nevyhnu a možná ani nechci.

Předchozí rok 2008 byl asi dobrej rok, občas jsem se svíjel v křeči, byl jsem hodně utahanej a i hodně v klidu. Na tomhle místě, tady a teď, vám nenapíšu – ani sám sobě nepřipomenu, co jsem všechno zažil nebo prožil, ale myslím, že toho spíš bylo víc dobrýho, než špatnýho.

Občas jsem si připadal, že jsem nucenej vystoupat až na vrchol pahorku, kde nebyly žádný keře za který bych se skryl, nanejvejš nějaký kamení a doufal jsem, že slezu dolů, jednou, živej a zdravej! Zatím se to daří.

Občas jsem měl pocit, že potřebuju někoho, kdo zažene můj smutek. Že potřebuju někoho, kdo mi řekne, hele, já tě chápu, ale už se s tím konečně smiř a umři. Neumřel jsem.

Jak jsem napsal, spousta pocitů, spousta nálad, nepamatuju si, kolikrát jsem za ten rok břečel smíchy, kolikrát jsem se potutelně pohupoval ve vlastním zeleným světě, nepamatuju si ani to, kolikrát jsem si to udělal, nepamatuji si ani to kolik jsem utratil peněz, nepamatuju si z toho roku hodně, zdá se, že dost důležitejch věcí, ale ve skutečnosti to jsou jen banality. Za to si pamatuju jiný věci, pro mě podstatně důležitější… Opětovný shledáni se svým nejlepším přítelem a definitivní odloučení vinou všeho, úžásnej Eurotrip a pohled na zapadající Slunce nad rozpálenou Marseille, udělání trotla ze mě, festivalový běsnění, studování filozofie a potkání pár dobrejch lidí a nakonec, to co mě potkalo nejhezčí za celej rok a možná za celej život.. Týna… pro mě naprosto úžasnej člověk, kterej mi dokázal za ten jeden měsíc vymazat z hlavy předchozích 11 měsíců…

To byla taková rekapitulace jednoho roku, jednoho roku z mejch 21, co tu na světě běhám… co popřát do roku 2009? Asi to, že člověk nemůže mít všechno co chce, ale stejně to každýmu (tomu kdo o to stojí) přeju.
Možná ještě víc každýmu přeju, aby se mu v roce 2009 nestalo to, co nechce. To je totiž asi horší….