J-M-G

Člověk nikdy neví, co druhýho žere. I úplný prkotiny vám můžou přerůst přes hlavu, když to na vás padne. A nejvíc ze všeho člověka mučej takový ty vyčerpávající starosti (obavy) trápení, který se nedaj vysvětlit ani pochopit, natož vyřešit. Ležej na vás jako obrovskej balvan, kterej nejde shodit. Ani za milión. Vím, o čem mluvím. Naštěstí existujou jiný pocity, který z vás tyhle strasti dostanou, odrovnaj je a pošlou do hajzlu.

Vypadá to, že skoro nemáme na vybranou. Když se ženeme moc rychle, jsme mrtví. Když se neženeme dost rychle, jsme mrtví jakbysmet. To nejsou karty, který chceme držet v ruce. Jak se má člověk na tohle všechno nevysrat a zachovat si zdravej rozum?

Je to drsný.

Ale mám rád tuhle dobu. Mám rád ten pocit. Moje mládí konečně začíná používat trochu mozek. A stále víc a víc.

Cheche… musím ho na chvíli zbrzdit a zpomalit, než se stane moc vážným a usedlým… cheche…. BONG BONG BONG