Vstala a chtěla jít,

nebavilo ji už na světě být.

Slzy pálily ji moc,

plakala dlouho, celou noc.

Chtěla být jen s ním,

líbat jeho tváře,

srdce neosvítila jí záře.

Vzpomíná na časy, kdy spolu byli,

lásku mezi sebou si zaslíbili.

To ona, zkřížila jí plány,

nikdy už nebude nežné milování.

Milovala ho moc,

víc než sebe,

víc než oblohu,

víc než jasně modré nebe.

Už nemohla, byl konec všeho,

neprobudí se už nikdy vedle něho.

Stála tam na mostu,

dívala se dolů,

už chtěla skoncovat

s představou: spolu!

Houkání sanitek, pištění kol,

nikdo nevyléčil její světabol