Slzy mi tekly proudem. Jak sem mohla být tak tupá? Měla jsem to tušit už od začátku. Měla jsem vědět, že mě nemiluje. A já si připadala tak blbě na tom večírku. Řekl mi, že mě má rád, ale to byla jen sprostá lež. Až na tom večírku mi to došlo. Začínám se hroutit. Moje srdce puká nad neopětovanou láskou. Ještě teď si pamatuji jeho slova. Zabodávají se mi do hrudi a trhají mé sebevědomí na kusy. Mám strach, že se už nikdy nepostavím na nohy a nezapomenu nikdy na něj. Ale já musím. Musím se zbavit jeho tváře, jeho hlubokých očí, jeho něžných slov, které mi říkával. Nikdy na něj nezapomenu to už dobře vím. Když se podívám do zrcadla vidím jen oči zalité slzami a krví. Krví jeho jedovatých slov, jenž mě pohltily jako oceán vzpomínek, které nemůžu vyhnat z hlavy. Jak jsme se procházeli po parku, jak jsme seděli na lavičce a barevné listí padalo ze stromu. Jak mně poprvé řekl že mě miluje. Jeho slova zazněly jako líbezná píseň, která mi proběhla celým mým srdcem. V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Zlomil se ve mně strach, lži začaly odcházet někam daleko a v ten moment existoval jen on a já. Vychutnávala jsem si každou chvíli s ním, protože jsem si myslela že to je jen nádherný sen, který se zanedlouho rozplyne. A měla jsem pravdu. Uměl jen lhát a podvádět. Každé jeho slovo bylo jako jed, který mi každý okamžik pouštěl do těla. Proto jsem udělala to co jsem musela. Krev, která se roztéká po podlaze mě zahaluje smutkem a přitom radostí. Věděla jsem co jsem udělala. Zabila jsem ho. Zabila jsem ho i jeho vzpomínky, už nikdy nikomu neublíží. Už nikomu nebude rvát srdce jako mně. Vzala jsem velký střep skla, který se válel na podlaze. Nastavila jsem levou ruku a podřízla si žíly. Sklo projelo masem jako nůž máslem. Připadala jsem si tak lehounká. Padla jsem k zemi. Dívala jsem se na strop. Jako by mi říkal: udělala jsi dobře, všechno bude jako dřív. Už zase se ponořím do snu s ním. Vím co si lidi pomyslí. Že jsem blázen, ale ne, všechno to totiž špatně pochopí. Oni neví co moje srdce muselo unést než takhle skončilo. Umřela jsem šťastně. Naše dvě duše umřely vedle sebe. Já a on budem zase jedno tělo, jedna duše. Sbohem světe, čekají mě šťastnější chvíle než byly tyhle. Sbohem a nezapomeňte, že láska si vybírá různé konce.