Kuže bílá jako sníh,
na lícku vepsán velký hrích.
Ruce podél tela,
smrt to takhle chtela.
Žíly bez krve,
nebylo to poprvé.
Telo v tmavém pokoji ležící,
konec smrtící.
Rty modré a vyschlé,bez kapky vláhy.
Stalo se to nenadále a záhy.
Dlan svírá ostrou zbran,
do tmy letí myšlenka-vstan!
Rudo stéká po kuži,
podobá se zvadlé ruži.
Do ticha se kapky tríští.
Do ticha život se prýští.
Tichem zní výdech žalu
a to všechno z jediného zmaru.
Volila konec,
rozeznívá se zvonec.
Smutecní písen je dopsána,
bitva je již prohraná . . .