Láska, samota, víra a zlost!
Chlad, žár!
Krev!
Zoufalost!

Nic není horší, něž slyšet ta slova,
bušící do lebky znova a znova.
Dlaně a nehty rozedrané do krve,
kdo nepoznal tu bolest, pozná ji teprve.

V probdělých nocích nemít klid,
poslouchat slova, jež nedají snít.
Štván svou myslí jako zvěř,
pronásledován dokud nepadneš.

Proklínáš nebe a ptáš se sama sebe.

PROČ!

Jak dlouho ještě vydržíš,
kam až poneseš ten kříž?

PROČ!

Musíš být,
proč musíš vůbec žít?

A ta slova…

Láska, samota, víra a zlost!
Chlad žár!
Krev!

DOST!!!

• Staneš na úpatí nejvyšší skály.
  Zrak topící se v hlubinné dáli.
  Vše končí, už není cesty zpět.
  Stačí jen jediný krok vpřed..
• Zrazená láska!! to je odpověd!!!!