Kuže bílá jako sníh,

na lícku vepsán velký hrích.

Ruce podél tela,

smrt to takhle chtela.

Žíly bez krve,

nebylo to poprvé.

Telo v tmavém pokoji ležící,

konec smrtící.

Rty modré a vyschlé,bez kapky vláhy.

Stalo se to nenadále a záhy.

Dlan svírá ostrou zbran,

do tmy letí myšlenka-vstan!

Rudo stéká po kuži,

podobá se zvadlé ruži.

Do ticha se kapky tríští.

Do ticha život se prýští.

Tichem zní výdech žalu

a to všechno z jediného zmaru.

Volila konec,

rozeznívá se zvonec.

Smutecní písen je dopsána,

bitva je již prohraná . . .