Večerní procházka

Noční Praha má pro mě docela zajímavou a skoro až tajemnou atmosféru - a když navíc sněží nebo prší, je to úplná paráda. Venku je sice tma, ale díky lampám, oknům a autům je všude vlastně docela dost světla. Mokré chodníky navíc všechny barvy odrážejí zpátky, a vytvářejí tak třpytivou a pestrobarevnou mozaiku. Poletující sněhové vločky pak celou atmosféru krásně dokreslují, a pro lidi s brýlemi (jako mám třeba já) dokáží vykouzlit úplně surrealistický kaleidoskop světel a odlesků ;-)

Tolik tedy romantický úvod. Pravdou ale je, že kromě úporného deště nebo přehnaného mrazu mi většinou nevadí prakticky žádné počasí, takže si podobné procházky opravdu docela užívám. Tedy ne, že bych po nich nějak toužil nebo že bych je snad vyhledával (na to jsem většinou příliš líný), ale všudypřítomná hra světel a počasí je zkrátka zajímavá. No a navíc se takové vjemy mnohem lépe pamatují, takže z každé podobné procházky mám většinou i poměrně živé vzpomínky.

Pamatuji si například, jak jsem šel jednou v podvečer ve velkém vichru a v přívalovém dešti po ulici v Lucemburku, a fascinovaně jsem sledoval létající deštníky, padající popelnice a dokonce i jednoho sfouknutého cyklistu.. Rád vzpomínám na noční procházku v rakouském Linzi, kde jsme se s kamarády po cestě koulovali, až jsme byli celí promrzlí.. A v paměti mám i závěr jednoho celodenního výletu o prázdninách před několika lety, kde nebyla u cesty žádná světla, a tak se šlo skoro v úplné tmě, a kolem tiše cvakalo jen mrholení..

Dneska večer jsem byl ve městě na jedné akci (divadelní představení), a domů jsem se vracel za tmy a v mírném dešti. Minul jsem zastávku tramvaje, vydal jsem se pěšky na nejbližší metro.. a vzpomínal jsem. Skoro přesně před rokem, v listopadu, jsem šel totiž ze stejného představení po stejné ulici, a bylo dokonce i podobné počasí - akorát místo deště tehdy hustě sněžilo. Tehdy jsem nevnímal skoro nic jiného než občas vibrující mobil, který přinášel zprávy od jedné osoby, která měla zrovna ten večer nějakou smutnou náladu. Vzpomínám si, jak esemeskové smutnění pomalu přestalo, a zatímco fňukátko šlo spát (už trochu klidnější), já mžoural brýlema plnýma sněhu na zářící kostelík na nějakém náměstí. A byl to docela příjemný pocit..

Dnes večer spíš pršelo než sněžilo, a mobil pro změnu nezavibroval ani jednou. Je to zvláštní. Řešit problémy ostatních lidí není zrovna nějak veselé nebo příjemné, ale na druhou stranu, je to asi lepší než neřešit vůbec nic. Smutné nálady mají totiž tendenci proměnit se v úsměv, a ten pak dokáže člověka zahřát líp než veliký roztopený krb. Když jsem se dnes díval na ten samý kostelík jako před rokem, cítil jsem, že už tomu zkrátka něco chybí..

Dá se to jen těžko vysvětlit, ale vzpomínky v sobě mají nějakou zvláštní sílu. Ty dobré jsou samozřejmě nejlepší, ale ani ty špatné nejsou, inu, úplně špatné. Nejhorší je totiž jejich absence. I když si to řada lidí neuvědomuje, a chtějí pořád něco zapomenout, nebo za sebou pálit mosty, dělají obrovskou chybu. Není totiž nic horšího, než když člověk nemá na co vzpomínat, a když v něm nic nevyvolá žádnou citovou odezvu..

Jsou dvě hodiny v noci, a zatímco pozoruji postupně zhasínající světla protějšího paneláku a přemýšlím o několika posledních letech svého života, na diskusích se řeší obvyklý sex, alkohol, pubertální bolístky, rapování nebo hip hop.. Vzpomínají ostatní vůbec někdy na něco? Dokáží si vybavit nějaké své zážitky, například při pohledu z okna, čtení starého dopisu, poslechu melodie, nebo třeba při nákupu v supermarketu? Zastaví se někdy, aby se zaposlouchali do vlastních myšlenek?

Už jsem ve svém blogu popisoval leccos - od srazů známých z Líbka až po novinky a problémy tady na webu; od povrchního přátelství zdejších uživatelů po povrchní vztahy obecně; nebo od prázdninových zážitků až třeba po střelený popis pandy.. Možná by mohlo být zajímavé zkusit pro změnu popřemýšlet třeba o myšlenkových pochodech ostatních lidí.. o jejich představách.. o vztazích.. o životě..

Uvidíme, možná v nějakém dalším příspěvku.. ;)

No nic. Máme přesně tři hodiny ráno, a za další čtyři hodiny bych měl vstávat..

(no není to paráda?) :o) Nejvyšší čas to tady už zabalit a jít spát..

Tak tedy dobrou noc..