popis filmu
Na Harryho Pottera, který se čtvrtýmrokem vrací do bradavické školy čar a kouzel čekají jak nanejvýšradostné, tak obtížné časy. To vše ve čtvrtém filmu Harry Potter aOhnivý pohár, stejnojmenné adaptaci románu z populární série o HarryPotterovi z pera J.K. Rowlingové. V tomto dílu musí Harry soutěžit vnebezpečném mezinárodním turnaji, kde se utká se svými staršími azkušenějšími kolegy. Čeká ho však konfrontace s jeho největšímnepřítelem, Lordem Voldemortem, který je rozhodnut použít veškeré svésíly, aby s Harrym jednou provždy skoncoval. Tato drásavá skutečnostbledne pouze ve srovnání s Harryho nejhlubším strachem z toho, že sibude muset najít někoho, kdo by jej doprovázel na tradiční Vánoční plesv Bradavicích. Školní rok také přinese významné změny do života Harryhonejlepších přátel, Rona a Hermiony, kteří si konečně připustí, že vůčisobě chovají silné city. Paralelně s tím, jak mladí čelí náporůmhormonálních bouří, rozkvétá květ romantiky i mezi dospělými, rejjisker poletuje i mezi Harryho důvěrníkem Hagridem a Madam Maxime,ředitelkou Akademie kouzel v Krásnohůlkách..„Tento díl byl největšívýzvou ze všech čtyř filmů,“ říká David Heyman, producent filmové sérieHarry Potter. „Hledali jsme někoho, kdo by byl schopen natočit temný anapínavý thriller, řídit akční sekvence a zároveň být intuitivní acitlivý vůči přirozeným úzkostem, kterými trpí teenageři. Musíte sepodívat na různorodé filmy jako jsou Tanec s cizincem, Krycí jméno:Donnie Brasco, Čtyři svatby a jeden pohřeb, abyste docenili, že je jennemnoho tak talentovaných a nadaných režisérů jako je Mike Newell.“„Pro mě je podstatou tohoto příběhu thriller,“ říká Newell. „Jsou tuúžasné proměny nálad, jen si vezměte ten posun od Turnaje tříkouzelníků po humor a zároveň hoře na Vánočním plesu v Bradavicích, aletím, co tento příběh žene kupředu, je thriller, ve kterém se do hrydostává cosi, co chce Harryho uchvátit a jen on sám má sílu, aby s tímněco udělal.“ Na počátku příběhu se ohlašuje nebezpečí – Harry seutkává s děsivou noční můrou, která mu na čele způsobí smutně proslulousvítící jizvu, která mu způsobuje urputnou bolest. Bolest přimistrovství světa ve famfrpálu přeroste v děs, který jej zbavujeodvahy, neboť zlovolní přívrženci Lorda Voldemorta, Smrtijedi, ozářínoční nebe Znamením zla, čímž po třinácti letech od jeho zmizení dávajíopět vědět o svém vůdci. Ani ctihodný ředitel školy v Bradavicích,Brumbál, nechápe, co tyto tajemné události znamenají. Ve snaze upevnitkontakty mezi třemi největšími evropskými čarodějnickými školamiBrumbál oznámí, že Bradavice budou hostit Turnaj tří kouzelníků,napínavé utkání, při němž se na rok do Bradavic dostanou studenti aučitelé ze zbývajících dvou škol. „Brumbál se pokouší připravit světčarodějů na temné časy, které jsou za dveřmi,“ říká Heyman. „Toto jehogesto zároveň podtrhuje hlavní téma celého filmu, kterým je, že semusíte naučit vycházet s lidmi, kteří se od vás liší. Pokud jsou dobří,nezáleží na tom, odkud jsou.“ Vzhledem k nebezpečí disciplín vydáváBarty Skrk, ředitel odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci,vyhlášení, které do sedmnácti let věku zamezuje účast v klání, cožčtrnáctiletému Harrymu a jeho přátelům dělá čáru přes rozpočet. Kdyžkouzelný Ohnivý pohár vybere po jednom šampiónovi z každé školy,překvapí, že zazní i jméno čtvrtého účastníka: Harryho Pottera.Navzdory Harryho nesouhlasu, je rozhodnutí Ohnivého poháru závazné a onnemůže jinak, než se zúčastnit vysilujícího Turnaje, kde jsou mu sokystudenti mnohem starší a zkušenější v čarodějných dovednostech. „NaHarrym se mi líbí, že není hrdinou v klasickém slova smyslu, takový tenhrdinný Superman, který všechno zvládne,“ říká Daniel Radcliffe, kterýpři přípravě na roli na Newellův popud sledoval thrillery jako Na severseverozápadní linkou. „Harry je zranitelný. Má strach. I když mu vokolí tolik lidí pomáhá, myslím, že by nejraději svou roli opustil acelou tu „hrdinskou záležitost“ ukončil. Jenže v okamžiku, kdy Pohárohlásí jeho jméno, dostává se do záře reflektorů. Nejenže se musí spodezřívavostí a kritikou, které se na něj valí ze všech stran, ale vítaké, že on své jméno do Poháru nedal, takže to musel být někdo jiný.“Když se Harry obrátí na svého důvěryhodného učitele, aby u něj našelvedení a ochranu, zjišťuje, že sám Brumbál se marně snaží přijít nasmysl oněch tajemných událostí. „Harryho svět je naprosto otřesen,“říká Radcliffe. „Poprvé v životě nevidí Harry svého učitele Brumbálajako takřka vševědoucího, ale jako starého muže, který je dávno zavrcholem svých schopností, což je pro něj velmi nepříjemné zjištění.Někdo nebo něco se vetřelo do Bradavic a chce se k Harrymu dostat,jenže Brumbál neví, o koho se jedná, odkud pochází, natož jak hozastavit.“ „Brumbál už nevládne situaci a to jej děsí,“ říká MichaelGambon, který se podruhé ujímá role respektovaného učitele (poprvé vHarry Potter a vězeň z Azkabanu). Na svých bedrech nese enormní zátěž,neboť má na starosti bezpečí a dobro všech studentů. A když do Bradavicpronikne zlo, najednou neví, jak se ho zbavit.“ Brumbál správně tuší,že ať už do Poháru strčil Harryho jméno kdokoliv, nechtěl, aby turnajvyhrál. Proto požádá Alastora „Pošuka“ Moodyho, nového bradavickéhoučitele předmětu „obrana proti černé magii“, aby svým vysoce citlivýmokem na mladého čaroděje dohlédl, než zjistí pravý smysl oněchzlověstných událostí.“ Moody je ve skutečnosti legendární Bystrozor,nebo též lovec černokněžníků, který má na svém kontě polovinuosazenstva azkabanských cel, plných Voldemortových stoupenců. Leč rokyboje se zlem v předních liniích si vybraly svou daň. Věčně vyděšený aparanoidní Moody bezmezně důvěřuje svému kouzelnému vševidoucímu oku,které mu pomáhá v boji se zlem, jež se podle něj plíží z každého stínu.„Moody je takový pistolník s kouzelnou hůlkou,“ říká Brendan Gleeson,všestranný herec, který je známý díky svým rolím ve snímcích jakoStatečné srdce, Návrat do Cold Mountain, Troja a Gangy New Yorku. „Jeněkým, kdo se ponořil do lovu démonů zběhnuvších od pravé stezky do témíry, že se jedním z nich stal. Když jsme se poprvé setkali, abychom siprošli kontury postavy, navrhl Mike Newell, že hlavním rysem Moodyhopostavy budou velká duševní zranění. Postava vytváří velmi zajímavýdramatický oblouk – přichází do Bradavic jako bojovník rozpálenýmnohými souboji a roste v někoho, komu se děti učí věřit.“
Jakkoli má na čele vypálen cejch neuctivosti a hrubě se projevujícílásky, která studenty děsí a vyvolává kritiku jejich zámožných rodičů,má Moodyho šílenství svůj význam. „Tato postava mě zaujala tím,“ říkáGleeson zamyšleně, „že mi připomíná některé z mých dávných učitelů.Nemá čas na to, aby se z knížek učil bontonu a krasomluvě. Chce těmmladým mužům a ženám ukázat, čemu vlastně čelí. Zlo existuje a oni byměli vědět s čím mají tu čest. Nepotrpí si na protekci, protože sedomnívá, že je to je nepřipraví na skutečný svět. „Moody jekomplikovanou postavou, která je výzvou,“ říká Heyman. „Brendan do nírovným dílem vnesl krutost i humor, takže jeho postava je jak děsivěimpozantní tak roztomilá.“ K tomu režisér Newell, který s Gleesonemspolupracoval již v roce 1992 na rodinném dobrodružství Cesta na západdodává: „Zřídkakdy najdete herce Brendanovy hloubky a kalibru. Možná tosamé platí v odlehčené formě pro všechny Iry, ale na Brendanovi jeněco, co je mimořádně barbarské i nevinné, takže tahle role plná hrotůa hran mu perfektně sedla.“ Moodyho vyndavací oko vzniklo pod dohledemsupervizora oddělení na mechanická monstra Nicka Dudmana a supervizoravizuálních efektů Jimmy Mitchella. „To oko se stalo samostatnoupostavou,“ říká Newell, „a abych vám nezkazil celou tu krásnou iluzi,která je obestírá, raději vám neřeknu, jak vlastně vzniklo.“ Návrhářkakostýmů Jany Temime se při návrhu Moodyho černého kabátu inspirovalaspaghetti westerny – omlácený kožený kabát s pláštěm a přezkami, kterývypadá stejně obnošeně jako jeho majitel. „Moody je bojovník. Nemážádný dům, natož domov. Doslova žije ve svém kabátu,“ říká Temime.„Měli jsme tu tým lidí, kterým trvalo týden, než kabátu dali náležitoupatinu, díky které zestárl o celá léta.“ Moody se pokouší Harryhochránit před tajemnými silami, které ohrožují jeho život, ale tentoteenager se musí utkat i s nepřátelskými silami jiného druhu: bulvárníreportérkou Ritou Holoubkovou. Holoubková je stejně bezskrupulózní jakovtíravá a nezastaví se před ničím, aby její nactiutrhačské drby vnovinových sloupcích měly co největší čtenost. „Rita píše o tom, colidé chtějí slyšet a nebo o tom, co je přinutí číst,“ říká mezinárodněuznávaná herečka Miranda Richardson, jejíž role sahá od Hodin, přesOspalou díru a Enchanted April až po Newellův hit z roku 1985 Tanec scizincem. „Udělá cokoliv, aby příběh, jehož vyznění si už předemnapsala v hlavě, dostala na papír. Čím je nebezpečí na papíře větší,tím je vzrušenější. Myšlenka náhlé smrti či možného zranění je pro nimotorem.“ „Rita je sice vypočítavá a drsná, ale má i jisté kouzlo aproto se dostane přesně tam, kam potřebuje,“ osvětluje Newell. „Mirandaje velmi nadaná herečka. Má skvělý smysl pro komické načasování azároveň je schopna zahrát persónu, která je skutečnou hrozbou.“Holoubková zasáhne i do osobního života Hermiony. „Je absolutněpříšerná!“ křičí Emma Watson. „Rita má na Hermionu od začátku spadeno.Upozorňuje Hermionu na všechny tajnosti, které o sobě před světemskrývá – jako například to, že je knihomol a šprt a přesně tak todělala profesorka Trelawneyová ve třetím filmu. Není tedy žádnýmpřekvapením, že novinářčino výstřední oblečení je přesně takové, jakáje i uvnitř. „Rita cítí, že je její povinností, aby byla pro každoupříležitost náležitě oblečená, a také říci pravdu, tak jak ji vidí onasvému čtenářstvu,“ říká Richardson. „ A co se týká oblečení, vidí sejako jediná veřejná osoba, která má dobrý vkus.“ Jany Temime vypráví onávrzích oděvů pro Ritu Holoubkovou: „Inspirovala mě 80. léta. Výraznébarvy a naškrobené oděvy přesně odpovídají typu příběhů, o které mázájem. Když například účastníci Turnaje stojí před první náročnoudisciplínou – draky – je oblečená do šatů, jež jsou z látky, kterávypadá jako hadí kůže pokrytá šupinami. Když navštíví utkání, kde semají účastníci potápět, není divu, že její kostým je jedovatě zelený.Harry se nechce nechat znejistět jak Moodyho neortodoxními způsoby, takzáludnými pomluvami Rity Holoubkové, neboť se blíží jeho nevyhnutelnákonfrontace s Lordem Voldemortem, černokněžníkem,který stojí za úmrtím jeho rodičů. O Voldemortovi se ve světě čarodějůmluví s bázní v hlase jako o „Vy-víte-kdo“, neboť ten, kdo se za tímtosouslovím skrývá, je krutý, nelidský a bez slitování. Harry je jedinýmčlověkem, který kdy přežil prokletí Pánem zla. Tato skutečnost v němzanechala mnohem hlubší rány na duši, než jizva, která mu občas vytanena čele. „Termín ´nepřátelé´ není pro jejich druh vztahu dostatečněvystihující,“ říká Radcliffe. „Harry nenávidí Voldemorta každoumolekulou svého těla. Chce ho zabít, protože zavraždil Harryho rodiče.Ale zároveň se ho velmi bojí.“ „Hrát samou esenci zla je velmináročné,“ uvažuje nahlas Ralph Fiennes, který během své kariéry hrálhrdinné, romantické i záporné postavy ve snímcích jako jsou Nepohodlný,Červený drak, Krásná pokojská, Anglický pacient či v Schindlerověseznamu, za nějž byl nominován na Oscara. „Během rozhovorů s Mikem opostavě jsme se rozhodli Voldemortovi dát určité lidské vlastnosti,protože hrát zosobněné zlo je zhola nemožné. ´Zlého vzezření´ se vefilmech často dosahuje ceněním zubů a různými grimasami. Chtěl jsem,aby můj Voldemort byl hluboce a opravdově zlý. Zlo pochází ze strachu,frustrace a neštěstí. Voldemort byl odmítaným dítětem. Měl velmineveselé dětství, a právě tam se začal hromadit a mokvat všechen jehohněv, žárlivost a zášť jako hnisající vřed.“ „Voldemort je někým, kdonezná lásku,“ říká Heyman. „Láska je pro něj prasklina na dokonalémobrazu, slabost. Je ztělesněním čistého zla. Je někým, kdo je mocný apřitažlivý. Ralph je hercem, který dokáže v postavě jít hodně hluboko aproto skvěle zachytil spletitost Voldemortova charismatu a temnoty.“Voldemort je rozlícen tím, že pověst o Harry Potterovi, chlapci, kterýpřežil, začala žít svým vlastním životem a posledních třináct letstrávil tím, aby znovu nabyl síly, o kterou přišel oné noci, kdyzemřeli Harryho rodiče. S pomocí svého neduživého služebníka Červíčkase Pán zla triumfálně vrací do lidského těla, aby Harryho navždyodklidil z povrchu zemského. Ralph Fiennes říká: „Mike chtěl prozkoumatVoldemortovy náhlé změny nálad a všechny jeho výbuchy hněvu. Jsouchvíle, kdy svůj hněv na Harryho přímo plive, jindy však dokáže býtdocela příjemný. Nikdy nevíte, co v následujícím okamžiku udělá.“ „Vmomentech, kdy jsou lidé okouzlující, je na nich i něco děsivého. Vždyočekáváte, že by z ničeho nic mohli udělat i něco velmi násilného. Kdyžsedíte u stolu s někým, kdo vám podává číši vína a dar, a vy zároveňvíte, že utrápil svou ženu k smrti, vyžaduje to hodně pevné nervy.“ Ktomu Newell dodává: „Ralph je jako Voldemort velmi děsivý. Na jehoočích vidíte, že to nemá v hlavě v pořádku, že se posunul někam, kamnemáte přístup. Když ho v tomhle filmu vidím na plátně, úplně mě topřimrazí k podlaze.“ Radcliffe vzpomíná na natáčení společných scén sFiennesem: „Byla to velmi intenzivní zkušenost. Učil jsem se už jenpouhým pozorováním – způsob, jakým účelně využívá hry těla a rukou,zvláště pak ve scéně, kdy Voldemort získává lidskou podobu, je úžasný.“Na to Fiennes reaguje s úšklebkem: „Daniel si toho ode mě musel nechathodně líbit. Je ještě chlapcem, zároveň je však nějakým způsobem spojens mučitelem, jenž mu obrazně i doslova strká prst do zranění na hlavě.Ten se při tom směje a opájí tím, jakou bolest mu způsobuje. Museljednat, jakoby pod tlakem té hrůzy omdléval. K tomu není třeba mnohododávat. Velmi jsem ho obdivoval.“ Na Voldemortův vzhled se kladl velkýdůraz. V rámci série Harry Potter je to totiž poprvé, co na sebe Pánzla bere plnou lidskou podobu. „Když se Ralph dostal do týmu, DavidHeyman mi řekl ´Chceš mu znetvořit tvář, že jo?´,“ vzpomíná Newell. „Ajá na to ´Ne, ne´. Ralph dokáže zahrát zlo i bez pomoci make-upu. Vyrveto z hlubin své psyché. Pak jsem jel na víkend domů a stále jsem siříkal ´Ty jo, něco bych mu na tom obličeji udělat měl.´“ Fiennesvzpomíná: „Moje neteře a synovci se hrozně těšili, že strýčka Ralphauvidí na placu jako Voldemorta. Jenže když přijeli, ani mě nepoznali!“Supervizor oddělení na mechanická monstra Nick Dudman a jeho týmnakonec vytvořili několik koncepcí pro Voldemortův make-up, přičemžužili minima prostetiky a raději se soustředili na zsinalý nádechFiennesovy kůže, pod kterou se vypínají a smršťují klubka žil, které dojeho živě-mrtvých zad, rukou, nohou a hlavy vhánějí tekutinu, která užsnad ani není krví. Fiennes, který si kvůli roli musel oholit hlavu,hruď a ruce, přizvukuje: “Můj make-up je ve skutečnosti velmijednoduchý, ale efektní. Chtěl jsem na sobě mít minimum make-upu, abychměl volnost pohybu. Za celou touto koncepcí spočívá myšlenka, žeVoldemort získal novou podobu, je v novém těle, takže zkouší, jaké jsoujeho fyzické možnosti.” Na Voldemortův černý vlající rubáš byla použitalehká hedvábná látka, která mu dává vzezření plaza. “Když uvidíteVoldemorta v tom jeho úboru, napadne vás, že je ve skutečnosti oblečenv černé, vzdouvající se kůži. Nemá boty. Cítil jsem, že by nebylosprávné, kdyby je na sobě měl.” Heyman dodává: “Chtěli jsme, aby v jehokostýmu byla jakási lehkost a jednoduchost. Prostě něco, co nevzbuzujepocit tíhy jak jako šaty profesorů. Je to velmi strohý oděv, nikterakornamentální, neboť on si na estetiku nepotrpí. Smrtijedi se rádi zdobía parádí, ne tak Voldemort.” Během postprodukce změnil tým odvizuálních efektů tvar Fiennesova nosu tím, že jej zploštil a přidal naněj praskliny a štěrbiny, aby mu dodal hadí vzhled, který podtrhujeVoldemortův původ v koleji Zmijozel. “Je to vážně děsivé,“ říká Heymanna adresu Fiennesovy digitální proměny, “ale velmi jemným aznepokojivým způsobem.”
JSME ŠAMPIÓNI
Turnaj tří kouzelníků je natolik nebezpečné utkání, že se neuskutečnilvíce než sto let, jakkoli patří k vysoce ctěným tradicím komunityčarodějů. Kouzelný Ohnivý pohár vybere tři šampióny, každého jakozástupce jedné z největších evropských čarodějných škol, aby se utkalio slávu, která se pojí s výhrou Poháru tří kouzelníků. Jestliže jedincevybere Ohnivý pohár, nelze couvnout. Jednotliví šampióni se musí celespolehnout na své schopnosti a dovednosti, aby zdárně prošli třemiriskantními etapami turnaje. Každé úspěšné splnění úkolu poskytujevodítko k tomu následujícímu, bez nějž nemá šampión šanci přežít, natožjen vyhrát soutěž. Harry Potter a jeho kolegové v úžasu sledují svévrstevníky z ostatních škol, kterými se nyní hemží bradavické chodby:spanilé a oduševnělé dívky z Akademie kouzel v Krásnohůlkách, jež vedemajestátná Madam Maxime, a asketické mladíky ze školy v Kruvalu, jimžvelí tajemný Igor Karkarov. Ohnivý pohár nejprve vybere zástupceKruvalu: je jím bulharský šampión ve famfrpálu Viktor Krum, mužný asilný sportovec, který šetří každým slovem jako šafránem. Vyčerpávajícíkonkurz, který vedl k angažování bulharského nováčka v herecké branži,Stanislava Ianevskiho, nakonec vydal své plody. “Viktor Krum je tennejlepší hráč famfrpálu na světě a všichni fanoušci i hráči jejnaprosto zbožňují,“ říká Ianevski, který Kruma přirovnává k fotbalovéhvězdě Manchesteru United, Wayne Rooneyovi. “Stanislav má pro danouroli nejen správný vzhled, ale je i sportovně nadaný. Navíc dokážedobře hrát,” říká Newell o Ianevskim, který předtím, než se stalKrumem, nikdy nehrál. Akademii kouzel v Krásnohůlkách reprezentujespanilá a svůdná Fleur Delacourová, kterou hraje francouzská herečkaClémence Poésy (Spiknutí střelného prachu , Vítejte u Rozových). „Fleurje velmi šmrncovní. Dokáže ovšem také být velmi zodpovědná,“ komentujesvou postavu Poésy. „Clémence zosobňuje francouzský smysl pro rovnováhua důstojnost,“ říká Newell. „Zároveň je velmi silná a odhodlaná, jakopostava Fleur, kterou zosobňuje.“ Heyman dodává: „Clémence je takévelmi nadanou herečkou. Byla schopná zosobnit vnitřní sílu a odvahu,která ji předurčila k tomu, aby se stala krásnohůlskou šampiónkou vTurnaji.“ Když Ohnivý pohár vybere všemi milovaného Cedrika Diggoryho zkoleje Mrzimor jako třetího soutěžícího turnaje, všichni bradavičtístudenti sálají nadšením. „Cedrik zosobňuje vše, čím by měl bradavickýšampión být,“ říká Newell. „A Robert Pattison se přímo pro tuto rolinarodil, neboť je skvělým představitelem typického anglického kluka sperfektními rysy studenta veřejné školy.“ Pattison, který si před tímzahrál ve filmu Kruh, říká: „Cedrik je soutěživý, ale je to taképohodový kluk, který hraje fér a drží se pravidel.“ K tomu Radcliffedodává: „No, on je přesně prototypem toho hrdiny, který jiným přebereholku, v tomto případě mně! Cedrika a Harryho však spojuje vzájemnýrespekt a smysl pro fair play.
JAK SE NATÁČEL TURNAJ TŘÍ KOUZELNÍKŮ
Výroba filmu Harry Potter a Ohnivý pohár začala na konci jara 2004 vestudiích v Leavesden v anglickém hrabství Herfordshire. Po Leavesden seštáb až do března 2005 přemisťoval na lince Oxford University, VirginiaWater v Surrey, Ashridge v hrabství Hertfordshire až po pohoří GlenNevis ve Skotsku. Pro tvůrce bylo během natáčení největší výzvou to,jak nejlépe na plátno převést tři děsivé a záludné etapy Turnaje tříkouzelníků. V první etapě se každý ze soutěžících musí utkat s drakem,jehož plemeno se soutěžící od soutěžícího liší. Závodníci jim musíukořistit zlatá vejce, na kterých draci sedí. Jak tomu osud chtěl, naHarryho padne ten nejhrůzostrašnější ze všech - maďarský trnoocasýdrak. Tato sekvence začíná v aréně, která je vysekána do skal skotskýchhor. Tento rozlehlý set, který kombinuje vzhled kamenolomu a středověkéarény, byl ve dvou částech postaven v ateliérech v Leavesdenu. „Je tojeden z největších setů, který jsme kdy pro film postavili. Kdyžbojujete s draky, potřebujete dostatek prostoru,“ poznamenává vedoucívýroby Stuart Craig, držitel třech Oscarů (Anglický pacient, Nebezpečnéznámosti, Gándhí), který mimo jiné získal nominaci na Oscara za HarryPotter a Kámen mudrců. „Celý boj člověka versus draka jsme všakneomezili jen zdmi arény. Rozhodli jsme se, že využijeme i oněchúžasných scenérií Skotské vysočiny.“ „Myslím, že jsme honičku s drakemdostali daleko za rámec knihy,“ říká supervizor vizuálních efektů JimmyMitchell. „Ukazujeme Harryho zručnost v zacházení s koštětem, protožetrnoocasý drak jej honí z prostoru arény do hor a pak zpět přesviadukty a střechy na školní pozemky.“Craig a Mitchell na vzezřenítrnoocasého draka pracovali dlouho, ale už brzy toto zkázonosnémonstrum začalo nabývat určitějšího vzezření. „Nejprve jsme se seStuartem zabývali dračí délkou,“říká Mitchell. „Má být drak čtvernožecnebo dvounožec s křídly? Draci jsou v našich představách stvořeními nazpůsob dinosaurů, proto jsme se rozhodli, že mu dáme něco z pravěkýchještěrů, což jsme ještě obohatili netopýřími křídly. Pak jsme na nějnanesli patinu a potrhali mu křídla, aby vypadal jako stvoření, kteréžije celé dlouhé věky.“ V mezidobí, kdy Mitchell a jeho tým pracovalina drakovi počítačovém, supervizor speciálních efektů John Richardson asupervizor oddělení na mechanická monstra Nick Dudman pracovali nastavbě draka „praktického“ – 12 metrů dlouhé animatronické stvůry,která disponuje i plně funkčním plamenometem. „Drak se pohybujekombinací práce s animatronickými táhly a zapojením lidské síly voblasti křídel,“ říká Dudman o drakovi, který se ve filmu objeví nocpřed turnajem, ve scéně, kdy Hagrid vede Harryho do lesa, aby ho tampřed draky varoval. „Kvůli bezpečnosti všech lidí na placu je pohybřízen počítači, protože plamenomet má dosah asi 9 metrů. Na tak krátkouvzdálenost je zde stále nebezpečí, že z poloviny štábu uděláte ohořeléšpekáčky!“ K tomu ještě Richardson dodává: „S plamenometem jsme udělaliněkolik testů. V úvaze byla spousta možných situací, ale prvotní bylabezpečnost všech lidí na placu. Abych vám dal příklad: Musíte si býtvědomi toho, že plamen má nějaký zpětný tah a může na vás vyšlehnoutprakticky z kteréhokoliv úhlu.“ Harryho epická bitva s trnoocasýmdrakem po Danielu Radcliffovi vyžadovala, aby s ním drak smýkal přesstřechy. „Boj s drakem byl velmi fyzický a občas mi docela nahánělhrůzu!“ vzpomíná Radcliffe. „Když jsme dělali scénu, ve které Harrypadá ze střechy, doslova jsem visel za kotníky hlavou dolů 12 metrů nadzemí. V této pozici pak na mně vyzkoušeli volný pád. Sice jsem věděl,že vše je jištěné, protože tým kaskadérů si nepotrpí na zbytečnánebezpečí a zranění, ale i tak jsem na pár vteřin viděl, jak se mi předočima odvíjí celý můj život.“ Ve druhé disciplíně čelí šampióni ještěvětšímu nebezpečí, což znamená, že na dno Černého jezera umístí někoho,kdo je jim blízký, koho pak soutěžící musí zachránit. Aby byl úkolještě vypjatější, mají na to pouze jednu hodinu, jinak, čehož se Harrybojí, budou jejich blízcí navěky zajatci hlubin temného skotskéhojezera. „Černé jezero sižije svým životem a je plné rostlin, podvodních útesů a stvoření, kterási v tomto skotském jezeře žijí po staletí, aniž by je kdo vyrušoval anebo jen spatřil,“ říká Stuart Craig o svých návrzích mýtickéhopodvodního prostředí. Tvůrci byli částečně omezeni tím, že postavyjakoby plavou v hluboké temné řece, nikoliv průzračně modrém tankunaplněném vodou, aby bylo natáčení jednodušší. „U vodních scén jsmečelili jedné z největších výzev, které nám natáčení připravilo,“ říkáHeyman v návaznosti na slova svého kolegy. „Natáčení v opravdovémjezeře by bylo velmi obtížné, byla by tam příliš velká zima a tma.Proto jsme se zprvu rozhodli pro proces „mokro na suchu“, kdy hercezavěsíte a foukáte na ně vzduch, aby to vypadalo, že jsou unášenipodvodními víry. Jenže jejich vlasy se nepohybovaly tak, jak by měly,takže jsme nakonec museli do vody.“ Během tří měsíců dala produkcevzniknout největší evropské vodní nádrži určené filmování. Ta je 6metrů hluboká a má 18 metrů do délky i šířky, aby se do ní vešli jakherci, kaskadéři, potápěči, operátoři kamery, kamera a vybavení prometodu blue screen. „Každá kapka vody byla co hodinu a půlpřefiltrována, takže byla zřejmě čistší než voda, co vám doma teče zkohoutků!“ říká Richardson na adresu moderního filtračního systému.Richardsonův tým vytvořil pod vodou jakousi galerii, která oddělovalarežiséra druhého štábu Petera Macdonalda a jeho tým od herců, potápěčůa speciálního týmu pro natáčení pod vodou. Tato galerie byla vyrobenaze speciálního tvrzeného skla o síle pěti centimetrů. První asistentrežiséra druhého štábu, Jamie Christopher, dával těm, kteří byli vevodě, instrukce prostřednictvím speciálního zvukového systému. Běhemstavby vodního tanku se Radcliffe a ostatní herci zúčastnili kurzupotápění. „V plavání se necítím dvakrát jistý, ale díky Bohu se mipotápění zdálo docela snadné,“ říká Radcliffe, který svou šestiměsíčnípřípravu zahájil dlouho před začátkem natáčení v běžných bazénech, abyse nakonec dostal až do toho, který byl použit při natáčení. „Na celévěci bylo nejobtížnější to, jak dohromady skloubit technickou částpotápění s herectvím. Musel jsem mít stále na paměti, že Harry by vreálu neměl dýchat, jakkoli já měl při natáčení často dýchací přístroj.Ale neměly by ucházet žádné bubliny. Široko daleko kolem mě nikdo nebyla já slyšel jen Jamieho odosobněný hlas. Byla to velmi bizarnízkušenost, ale moc se mi to líbilo.“ Koordinátor kaskadérů neslzodpovědnost za přípravu a veškerá bezpečnostní opatření, která setýkala Radcliffa a ostatních herců. Na každého z nich dohlíželi čtyřipotápěči a jeden trenér. „Daniel musel plavat, hrát a pronášet svésentence směrem ke stvořením, která pak byla počítači dodána až vpostprodukci.,“ připomíná Powell,“ ale mimo to musel hrát i tehdy, kdyžměl na nohou a rukou dráty. Všechny tyhle věci musel zvládnout vnaprosté tmě 6 metrů pod vodou, když mu došel vzduch, dal smluvenýsignál jednomu z potápěčů, který k němu doplaval a nasadil mukyslíkovou masku. Byl to opravdu mimořádný výkon.“ Radcliffe během třítýdnů natáčení těchto scén strávil pod vodou v úhrnu 41 hodin a 38minut, přičemž jeden ponor trval přibližně 75 minut. A to je skvělé!“dává tvůrce najevo své nadšení. Supervizor oddělení mechanickýchmonster Nick Dudman a jeho tým také nesli zodpovědnost za body-doublyRona, Hermiony, Cho Changové a Gabrielle, mladší sestry Fleur, kteříbyli na dně tanku připevněni k ruinám, zatímco se je Harry snažíosvobodit z pout. Dudman osvětluje celý náročný proces: „Vytvořili jsmebody-doubly každého herce, kteří byli do detailu podobní svým živýmpředobrazům, včetně účesů a barvy kůže. Potřebovali jsme, aby vypadalipřesně jako živí herci, jen ve stavu omráčení či spánku. „Všechna slávaza režii podvodních scén patří režisérovi druhého štábu PeteruMacDonaldovi,“ říká Newell. „Bez Petera bychom ty scény nikdynenatočili. Jeho trpělivost a nadání, se kterou po týdny dávaldohromady tuto náročnou sekvenci, nemá vhodná měřítka.“ Supervizorvizuálních efektů Jimmy Mitchell a jeho tým na svých počítačíchvytvořili svébytný vesmír, ať už mluvíme o zříceninách, které kdysimohly být součástí Bradavic či vodním démonovi, známém jako Ďasovec.„Vidím je jako vzdálené bratrance cornwallského raracha!“ říká o tomtostvoření Mitchell. Harry se při hledání svých přátel setkává s vodnívílou, u níž tvůrci chtěli, aby vypadala „jako takový druh vodní víly,s jakým jste se ještě nesetkali,“ říká Heyman. „Stuart a já jsme sisedli a dali jsme vodní víle ocas, který se nepohybuje nahoru a dolů,ale ze strany na stranu. První případ se uplatňuje v okamžiku, kdy máteněkoho v kostýmu vodní víly,“ osvětluje Mitchell. „To stvoření jsmetaké udělali delší, než by odpovídalo lidským měřítkům. A vlasy jsme mutaké udělali takové, aby vypadaly jako slizká chapadla.“ Třetí aposlední úkol vyžaduje, aby se tři mladí čarodějové prošli skrzekomplikované bludiště tvořené živým plotem z rostlin, utopené v hustémlze. Šampióni svůj úkol započnou za soumraku, aniž mají jakékoliv jinévodítko než modravé světlo, které vzchází ze středu bludiště, kde jeumístěn Pohár tří kouzelníků. „Uvidíte to nejvyšší a největší bludištěsvého života,“ říká Craig. „Ztrácíte v něm orientaci, jste rozrušení avšechno se na vás valí!“ Brumbál nabádá soutěžící k obezřetnosti aklidu, jinak se v labyrintu, který má své vlastní zákony, nadobroztratí. Heyman osvětluje: „Je tu přítomno dvojí ohrožení. Živý plot jeneobyčejně rozlehlý, takže hrozí, že se v něm účastník soutěže ztratí.A za druhé je to přece jen živoucí organizmus, který se živí vašímstrachem a všemi opravdovými i domnělými slabinami, jimiž se samozřejměvyznačují i všichni ti, kteří se odvažují vstoupit.“ Newell dodává:„Živý plot je asi stejně tak strašidelný jako trávit noc na hřbitově.Už sám fakt, že se účastníci prodírají největším živým plotem, s jakýmse kdy setkali, je dostatečně děsivý. A to ještě nemluvíme o jehozlovolné stránce, která způsobuje, že každý, kdo do něj vstoupí, začnepochybovat o svém duševním zdraví. Stáváte se čím dál zranitelnějšími,jste maximálně rozrušení a přestáváte být lidmi. Pokaždé, když vás živýplot něčím vyděsí, spadne z vás jedna slupka, až nakonec stojíteodhalení absolutnímu strachu.“ S postupujícím soumrakem se účastníciutkání dostávají čím dál hlouběji do jeho útrob, živý plot se za nimizavírá, obestírá je a útočí na ně. Stejně jako u draka a podvodníchúkolů připadla realizace labyrintu spojenému úsilí týmu zvláštníchefektů Johna Richardsona s týmem vizuálních efektů, kterému velel JimmyMitchell. Richardson a jeho tým vytvořili jednu sekci labyrintu, kterábyla přibližně 7 metrů vysoká a měla 12 metrů do délky i šířky. Samotné„stěny“ byly na hydraulické bázi, takže se mohly pohybovat nezávisle nasobě a na příslušný povel mohly hercům způsobovat krušné chvilky. „Celýživý plot má ve skutečnosti ocelovou kostru. Kdyby se něco pokazilo,doslova by herce rozmačkal,“ uzavírá Richardson. „Měli jsme na placurůzná bezpečnostní zařízení, kdyby se náhodou něco přihodilo…ale kdyžse podíváte na herce a vidíte tu hrůzu v jejich očích, jsem přesvědčen,že je nehraná!“
STINNÉ STRÁNKY DOSPÍVÁNÍ
Příběh Harryho Pottera a Ohnivého poháru je utkán nejen z tajemství anapětí, ale i humoru a žalu, také stejným dílem patří k dospívání.Harry se musí utkat se svým nesmrtelným nepřítelem, stát tváří tvářsmrti při Turnaji tří kouzelníků, vyhýbat se dotěrné reportérceHoloubkové a reagovat na své vrstevníky, kteří mu nejsou zrovna dvakrátnakloněni a ke všemu si musí najít partnerku na Vánoční ples. Alebohužel není kouzla, které by mu pomohlo překonat bolestnou nešikovnostve vztahu k opačnému pohlaví, plachost a hormonální nestabilitu, kteréjsou hlavními znaky dospívání. „Jedním z hlavních aspektů tohotopříběhu je rostoucí zájem Harryho a jeho ostatních přátel o opačnépohlaví a všechny ty podivné otázky, které se kolem toho točí,“ říkáproducent David Heyman. „Mike má skvělý smysl pro humor a intuitivníkomické načasování, takže sledovat to, jak se ta přerostlá děcka snažínavázat hlubší vztahy, je ve skutečnosti velmi legrační.“ Když branamiBradavic projdou spanilé krásnohůlské dívky, jež nejsou snadno k mání,a neuvěřitelně maskulinní mladíci z institutu v Kruvalu, jejichž kvalitbradavičtí zřejmě nikdy nedosáhnou, cítí se Harry a jeho kolegovéponěkud vykolejení. „Když přijedou dívky z Krásnohůlek, jsou bradavičtíkluci naprosto v šoku,“ říká Newell. „Sálá z nich ženskost a místníkluci, zejména pak Ron jsou z nich naprosto vytřeštění.“ Návrhářkakostýmů Jany Temime osvětluje rozdíl v uniformách jednotlivých škol.„Krásnohůlské dívky jsou chytré a sebevědomé, takže jsem je oblékla dotěch nejsmyslnějších a nejženštějších typů látek, jaké jsem jen mohlanajít – prvotřídní hedvábí v barvě modři francouzské vlajky,“vysvětluje Temime. „Látka jejich oděvů přesně vystihuje, jaké jsou,jejich pojetí je jiné než u striktních předpisů, kterým se musípodřizovat děvčata z Bradavic. Mladíci z Kruvalu zase prostřednictvímsvých hrubých látek, těžkých bot a vlněných kabátů vyzařují sebevědomoumaskulinitu, s jakou se dívky ještě nesetkaly.“ Příjezd studentů zhostujících škol a začátek Turnaje tří kouzelníků vnáší novou dynamikui do vztahu Harryho, Rona a Hermiony. Harry a Ron se poprvé dostávajído sporu. „Ron si myslí, že Harry proti daným pravidlům hodil do Pohárusvé jméno, aby byl vybrán do turnaje,“ osvětluje Rupert Grint. „Je naHarryho velmi nazlobený a ani s ním nechce mluvit. Už ho unavuje, žeHarry je vždy středem pozornosti.“ Na to Radcliffe reaguje: „Harry sepokouší vyrovnat s kritikou, která se na něj ze všech stran valí, neboťokolí se domnívá, že si nějak podloudně zařídil účast v klání. Zároveňse však bojí, že zná pravý důvod toho, proč byl do turnaje vybrán – vevšech dílcích skládačky je příliš mnoho náhod. A jeho půtky s Ronemjsou toho důkazem.“ Snaha chlapců najít si pro bradavický Vánoční plespartnerku, je také zkouškou vztahu Harryho a Rona v tom smyslu, že Ronsi začíná uvědomovat změnu ve svých citech vzhledem k Hermioně.„Hermiona se k svému vlastnímu překvapení zamiluje do Viktora Kruma,“říká Emma Watson. „A to je pro Harryho a Rona velká rána, zejména pakpro Rona, který si teprve teď uvědomil, že z Hermiony už je skorodospělá žena!“ Rupert Grint k tomu říká: „Vždycky jsme měli pocit, žemezi Ronem a Hermionou něco klíčí, jakkoli si toho oni sami nejsouvědomi. V tomto filmu si to oba konečně připustí. V okamžiku, kdy seHermiona objeví na Vánočním plesu ve společnosti Viktora Kruma, uvědomísi Ron, že k ní něco cítí.“ Heyman osvětluje: „Skutečnost, že Ron uvidíHermionu v náručí jiného muže, dokonce jeho osobního hrdiny ViktoraKruma, jej naprosto rozhodí. Také Harry, který je okouzlen jemnýmpůvabem své bradavické kolegyně Cho Changové, zakouší muka velkýchcitů, jaká ještě nezažil. „Na Harrym se mi vždy líbilo, že v okamžiku,kdy dojde na romantické city, naprosto zpanikaří,“ říká Radcliffe.„Vůbec neví, jak se má k dívkám chovat. Je dobrou ukázkou toho, jak senezkušený muž chová, když je ve společnosti dívek – a nezkušeným bylkdysi každý z mužů.“ Harryho návrh, zda by jej Cho doprovázela naVelikonoční ples, se u ní setká s hořkosladkou reakcí. „Cho má Harryhovelmi ráda a nechce zranit jeho city, jenže už přislíbila, že se naplese objeví po boku Cedrika Diggoryho,“ říká osmnáctiletá Katie Leung,která se zúčastnila konkurzu na úlohu hráčky famfrpálu z bradavickékoleje Havranspár na naléhání rodičů, aby pak mezi 5000 účastnicemiuspěla. Romantika ovšem kvete i mezi dospělými. Když se Hargridzamiluje do úžasné a extrémně vysoké Madam Maxime, krásnohůlskéředitelky v podání herečky Frances de la Tour (The Cherry Orchard,Strike it Rich), jeho okoralé srdce měkne. De la Tour k tomu říká:„Jakkoli má Madam Maxime hodně přes dva metry, odmítá, že by bylaobryní. Vždy o sobě říká, že má dlouhé kosti. Ale navzdory jejichkulturním rozdílům, kdy je ona elegantní a vzdělaná, zatímco on je vevšech ohledech spíše rustikální, její city vůči němu jsou čisté apravé.“ Robbie Coltrane říká: „Víte, když jste obři, je romance docelanesnadná záležitost. Hagrid ani nemůže uvěřit svému štěstí, že skrásnohůlskými přijel někdo, kdo je ještě vyšší než on!“ Heyman aostatní herci si Newella cení kvůli tomu, že díky němu se do filmudostaly ryze britské prvky. „Mike chodil do veřejných britských škol adokáže se dokonale vcítit do toho, jak vypadá běžný školní život, anavíc má stále smysl pro mládežnickou anarchii, kterou v těchtoinstitucích můžete také často najít,“ říká Heyman. „Odvedl skvěloupráci a do filmu vnesl všechno to nepohodlí a trapnost školních let.Bradavice ožily a jsou britštější než kdykoliv předtím.“ DanielRadcliffe souhlasí. „Mike je v pravém slova smyslu Angličan, je velmi,velmi anglický. Každý den nosil vestičku, což se mi moc líbí, protožednes se tak už nechodí. Je velmi silnou osobností a vyvolává velkýrespekt, ale zároveň má vytříbený smysl pro britský humor a dokáže sivelmi dobře představit, jak vypadá život teenagera na veřejnýchškolách.“ Newellovi nedělalo žádný problém, aby se naladil na stejnouvlnu humoru jako mladé hvězdy jeho filmu, kterými jsou například iOliver a James Phelpsovi, kteří hrají Ronovy starší sourozence –dvojčata Freda a George Weasleyovy. Fred a George ve snaze zúčastnit seturnaje a obelstít Pohár vypijí postaršovací lektvar. Jenže jejichplány se zdaří jen tak napůl a oni se na krátký čas stanou starýmisvrasklými muži. Scénář po představitelích vyžadoval, aby se v tomtobodě začali hádat, obviňovat a nakonec mezi sebou bojovali na podlaze.Newell však u prvních záběrů nebyl spokojen s intenzitou boje. Proto jevyzval: „Kdo z vás si se mnou chce zabojovat?“ Oliver se s rozpakypřihlásil. Než si vůbec uvědomil, co ho zasáhlo, Newell ho shodil napodlahu. „Nechtěl jsem mu demonstrovat jak vypadá správný wrestling,ale myslím, že to byla dobrá příležitost, aby se všichni zasmáli.Ačkoliv já si při tom natáhl sval a ten několik následujících měsícůbolel jako čert!“ Newell na tyto události vzpomíná se smíchem. „Někdyvěcem prospěje, když ze sebe před lidmi, kteří vás považují zaautoritu, uděláte naprostého hlupáka. Já osobně neznám odpovědi navšechny otázky světa, a pokud si myslíte, že vy ano, jen těžko ze svýchherců dostanete ten nejlepší výkon.“
RANDĚNÍ V LEDOVÉ ŘÍŠI DIVŮ
Produkce zařídila, aby se natáčení Vánočního plesu rozjelo v prosinci2004 těsně před vánočními svátky, což měla být dokonalá tečka zaceloročním natáčením. “Chtěli jsme, aby Velká síň prošla kvůliVánočnímu plesu obrovskou změnou,” osvětluje Newell,” aby i divácinaplno pocítili, že takto vidí jim důvěrně známé místo poprvé.” Za onuúžasnou proměnu Velké síně byl zodpovědný vedoucí výroby Stuart Craig ajeho umělecké oddělení. “V knize se píše, že to místo vypadá jakoledová sluje, kde ze stropu visí rampouchy,” říká Craig. “My jsme toposunuli ještě o krok dále a udělali strop ze sněhu. Stěny jsou pokrytystříbrným nátěrem s extrémní odrazností světla a vše, co vidíte,počínaje dveřmi a konče krby, klikami a okny bylo pokryto nátěrem,který vyvolával dojem, že vše je z ledu.” Aby byla iluze dokonalá,vytvořili dekoratéři Stephenie McMillan a Lee Sandales úžasné ledovésochy a na stoly umístili chlazené nápoje a zmrazené jídlo všeho druhu.“Šli jsme na tržnici v Billingsgate a skoupili jsme všechny humry,krevety a kraby!” vzpomíná McMillan. “Museli jsme všechny ty pochutinyupravit tak, aby bez úhony přežily to vedro, které vzniká přinasvěcování scény, a nezačaly smrdět. Na druhou stranu totojídlo-dekorace zaplnily stoly Vánočního plesu úžasnými kousky.” Ioblečení herců prošlo kvůli natáčení Plesu velkou proměnou. “Jen prosamotný Vánoční ples jsme ušili 300 kostýmů,” říká návrhářka kostýmůJany Temime. “Nejprve jsme se porvali s tím, jak budou vypadat večerníúbory pro chlapce. Každý z nich má buď bílou nebo černou vázanku apěknou vestičku. Harry má na sobě velmi klasickou vestu z černéhomateriálu. Studenti Zmijozelu mají kravaty bílé, poněvadž se považujíza honoraci mezi čaroději.” Ron nepatří mezi ty, kdo by si na oblečeníkdovíjak zakládal. “Moje oblečení je příšerné, mám na sobě růžovékrajky a květinky!” čertí se Rupert Grint. “Ale po pravdě řečeno,docela jsem si to užil. Vypadalo to jako něco, co vypadlo ze 70. let abylo to tak úděsné, až se mi to začalo líbit!” Výroba ošacení dívekzabrala několik měsíců, během něhož je tým sta krejčích a švadlen vLeavesdenu všechny vyrobil ručně. “Dívky byly ze svého oblečení taknadšené, že to vypadalo, jakoby šly na opravdový ples!” vzpomínáTemime. Ke zlomu večera i příběhu dojde v okamžiku, kdy Hermiona, kterápatří ke svědomitým a nikterak výstředním studentkám, vstoupí do sálu vdoprovodu šampióna Kruvalu a přeborníka ve famfrpálu, Viktora Kluma.“Hermionin kostým musel být hodně odlišný,” říká Temime o šatech, nakterých se pracovalo přes 3 měsíce a spolkly 12 metrů šifónu. “Chtělajsem, aby to byly šaty jako z pohádky, něco, kvůli čemu by všechny dětizalapaly po dechu, jen co vejde do dveří.” Emma Watson k tomupoznamenává: “Nic takového na sobě Hermiona ještě neměla. Kadeřníci amaskéři mě na tu scénu připravovali celé hodiny. Věděla jsem, že vokamžiku, kdy vejdu do sálu, se na mě budou upírat zraky všech a to měděsilo!” Maskérka Amanda Knight říká: “Emma je přirozeně velmi krásná,takže to ve scénách, kdy je ve své školní uniformě, s líčením nesmímepřehánět. Ale v případě Vánočního plesu už se můžeme rozšoupnout.”Dalším z úkolů produkce bylo, aby se během sedmi týdnů zkoušení vateliérech v Leavesdenu naučily děti tancovat. “Dívky se na tanečnílekce těšily… a chlapci…ti byli prostě typickými chlapci a báli se,”sděluje své poznatky Watson.
