18.Červen 2009,13:33
Absurdní otázka, která stále boduje - - - "Je Ti něco?" A ještě vtipnější odpověď - - - "Ne, nic."
Překvapuju sama sebe. Pojem láska byl pro mě stejně jako pro Simmela jenom dobrým titulkem pro novej román. Nehledala jsem ji, ignorovala její nabídky k sňatku uzavřeného s mojí duší. Láska pro mě neexistovala, byla to jenom utopie jednoho umělce bojujícího s věčným klišé. Já byla "TA" rozumná.
Napsala jsem i vlastní filosofii lásky, v době, kdy mě ta mrcha štvala nejvíc a předkládala přede mě smlouvu na plný úvazek.
---Láska je opium lidstva!
---Láska Tě nezachrání před ostatními drogami
---Láska je jako logaritmy - nepochopitelná a k ničemu
---Filosofie lásky je tu na celej život, vybrousí uvažování, aby ho následně ztupila
Pak tam je ještě takovej dovětek, ale ten už hraničí s příčetností :)
Je 18. června, ještě nedávno jsem lidem tvrdila, že jsem romantická asi tak jako sekačka na trávu. No, život se mnou, nebo spíš jedna osůbka:-* zatočil o celých 360 stupňů. Tu smlouvu jsem nakonec uzavřela - na dobu neurčitou a užívám si zaslouženého kreditu. Kýčovitej amorův šíp nikdy nemine:)
Takže až mě příště uvidíte, zírající do blba a v očích opar drogového opojení, neptejte se "je Ti něco?", protože já už motoricky zamumlám - "Nic."
00:12
Bez návratu,
stále čekám u stejných dveří,
odemykám
13. komnatu,
mor udeřil,
život shoří...
Bez návratu
opatruju zhnisané rány,
ukrývám
v nich kouzla a čáry,
zfetované trosky,
i milující matky.
Bez návratu
stávám se stínem,
odcházím
modlitba dále hraje
odebírám se
do svého zdevastovaného
kraje...
08.Květen 2009,14:17
Otvíraj se a zavíraj - do nekonečna.
Můj mozek svírá ve svých dlaních únava, těžká vlekoucí se...
Valkýra, Valhalla, Ragnarok, krycí jména zbraní, kterých chci víc, dej mi víc...
Víc, víc, až zase spatřím ty neonový dveře s houpající se cedulkou EXIT.
Proč o nich pořád píšu? Jsou všude kolem mě, v lidech, prostředí, nechávají mě unášet vírem událostí, jsou na skulinku pootevřené. Stačí sevřít tu umaštěnou kliku a zatáhnout, přepadnout do bílé nicoty, volným pádem přistát v...ale kurva ne!
Blikaj, živěj se enegií žívých a čím víc lidí jim propadne, tím jejich neon osvítí větší okruh potenciálních obětí.
Nehledej svůj exitus, on si Tě najde sám.
12:02
"Hrála jsem fotbal. Se svojí hlavou."
Někdy, když už člověk neví co s myšlenkama, které mu zaplavují a obalují nervová zakončení, v době, kdy by mu nepomohla ani Rowlingové myslánka, má člověk pocit, že se zadusí vlastním "já". Nedivím se potom, že svoji hlavu podrobuju křtu zdí.
Štěstěna je děvka, dojde Ti hotovost a můžeš zahučet do díry vystlaný zvlhlým mechem. Na tomto světě žije přes 6 miliard lidí, kteří bojují o své místo na pozici štěstěny a snaží se nepodlehnout tlaku reality. Ať mi někdo řekne, proč se honíme za něčím, co nemá hmotnou podstatu a jehož existence je jenom výplodem privilegií, které si skládá jako puzzle mozek.
Moje mysl je něčím hodným zkoumán, podrobuju ji tlakům, které nijak nesouvisí s děním okolo mě, ale talkům farmaceutického průmyslu - najdu pro ni výživnou stravu v podobě pilulek. Tím pádem se zase vracím k fotbalu.
Můj věčný svit poskvrněné mysli bude ozařovat příští generace, aby si uvědomily, že děti co sedí na silnici a hrajou si s bezpečnou napodobeninou náklaďáčku, rozprskne o spoilery jeho zvětšená verze.
Bůh si vzal asi dovolenou, na věčné časy. Modlete se, jak poetické.
07.Květen 2009,13:11
Nedávno jsem ležela v posteli a můj mozek stravovaly plameny. Pamatuju jenom na jeden z těch inkognito dýchánků, kde nebyli přítomni lidé, ale přezdívky různých kreatur, kteří svůj život zasvětily svěrací kazajce. To ráno slunce nevyšlo, bylo zataženo a z nebe padaly těžké kapky.
Nemám ráda personifikaci, ale nebe plakalo pro špínu a a bahno života. Motorické funkce rozhýbaly mé tělo a já se přišourala k oknu a sledovala tu směť slz.
Nevím co je injekce, nevím co je valkýra, ani to vědět nechci, i když ta moje malá knihovnička v hlavě mi říká, že pod písmenem "P" a "V" to slovo je zakódovaný. Od kdy? Lehko určit, ale to není podstatný...je nutné se svěřit.
Valkýra je zelený peklo, který pozře tvé vědomí a přenese ho na místo nočních můr. Injekce je pro valkýru nezbytnej pomocník při cestě do "studentovi duše."
Když si píchneš valkýru, celej svět zezelená a Ty vidíš jenom bludiště a mrtvoly v plastovejch černejch pytlech. Valkýra je horror naživo, valkýra je exitus.
Asi vás už dávno napadlo, že valkýra je krycí název. Až toto budete číst, možná si vzpomenete na gamesku, kde valkýra a poté valhalla hrála roli satana v převleku.
Zahrajte si ji, protože valkýra existuje. Feťáci jsou taky lidé, i když jim místo krve koluje žilami tohle "chemické složení životu nebezpečných radikálů." Až je příště uvidíte, nedívejte se jinam, ale přímo na ně - to je zpověď Valkýry...
12:57
Jednomu člověku jsem kdysi napsala, že v téhle dimenzi mě drží určití lidé. Nic tu nehledám, nic tady od toho nečekám. Je to určitej druh rezignace s širokým úsměvem masového vraha. Proto všem říkám: Kdyby na mně vzplály plameny, uhaste je benzínem.
Chtěla bych napsat poemu a vložit do ní ten kousíček shnilýho života co mám za sebou. Jenže. Jsou tu určité druhy chemie, které můj mozek sžíraj jak kyselina mravenčí kov. Vzaly mi všechno soustředění a můj mozek pracuje hluboko pod normou.
Myslím, že se blíží, ten pověstnej exitus. V noci se mi o nich zdálo, neonovejch dveřích. Každým zavřením očních víček jsou blíž a blíž a já jim nedokážu utéct. Je to takovej špinavej pajzl, všude se válej zdechliny děvek, největší zrůdy popíjej Don Perignon. Za opaskem maj zastrčenej plně nabitej Desert eagle a když je něco vyvede z rovnováhy, neváhaj vystřelit ohlušujícím třeskem a já křičím ať to skončí, ale oni mi jen podstrčej skleničku se slovy "Vypluj s námi".
Neonový dveře se mi vysmívaj a lákaj mě svojí opojnou vůní neznáma. Ten kdo jimi prošel, se už nikdy nevrátil. Špinavej pajzl - čekárna do pekel?
Ptám se sama sebe, proč jsem tu s nimi, ale jakoby to ostatní slyšeli, sborově odpovídaj: "Jediným opravdovým veršem života je hřích"
Tyhle kreatury se mi sýpavě smějou. Probouzím se ze snění, sedím v lavici a vidím kolem sebe známé tváře. Proč jsem předtím místo nich viděla tváře stižené leprou reality?
