Připomeňme si nyní jeho hlavní sociálně utopické ideje.Obyvatelé Slunečního státu mají všechno společné, je zde odstraněno jakékoli soukromé vlastnictví, které je pokládáno za pramen sobectví. Žádný nemá vlastní dům, manželku ani děti, vše patří státu, která vše potřebné rozděluje. Lidé mají v podstatě všichni stejné potřeby, jakési minimum a státní úřady pozorně sledují, aby nikdo nedostával více, než zaslouží. Stát vše řídí, počínaje pohlavním životem, jenž se odehrává po dozorem ,,vrchního úředníka pro plození dětí,.. K pohlavnímu styku je třeba povolením přesnou dobu pak určí astrolog a lékař. Campanella tomu přikládá ve svém sociálním systému velký význam, protože výsledkem regulovaného a přísně řízeného plození je prý ,, shoda ve schopnostech, mravech i zevnějšku lidí,, . Současníci jsou si pak tak podobní, že si nic nezávidí. Stát tak nejlépe pečuje o odstranění sobectví: ,, Zbavíme-li se sobectví, zůstane v nás jen láska ke společenství. ,, ve všech oblastech lidského života jsou proto přísně respektovány zájmy státu, ,, zájmy jednotlivců pak jen potud, pokud jsou členy státu,, .

              Existuje skutečná rovnost potřeb redukovaných na minimum, ,, nikomu nechybí nic, co je nutné,, . Jednotlivci mohou mít sice někdy různá příní nebo touhy, nemohou jej však v žádném případě uspokojit. Celý život Slunečního státu probíhá podle promyšlených předpisů, jejichž přestoupení se krutě trestá: například ženu, která by z touhy po kráse začala nosit střevíce s vysokými podpatky, potrestají smrtí. Některým viníkům je dovoleni, aby se usmrtili sami, přičemž ostatní občané se rmoutí, že ,, musili odseknout zahnívající úd státu,, . Práce je rozdělena rovnoměrně mezi všechny, všichni tak či onak slouží státu. Společný majetek činí, ,,všechny zároveň bohatými i chudým: bohatými – poněvadž mají všechna, chudými – protože nemají žádné vlastnictví,, .

                  Základem státu je náboženství. Z toho také vyplývá ,,veliká svornost ve státě, podporovaná trvalou vzájemnou láskou a pomoci,, . Obyvatelé Slunečního státu ,, nemilosrdně pronásledují nepřítele náboženství a státu a říkají, že nejsou hodni, aby byli počítány mezi lidi.

                    Tomu všemu odpovídají také výrobní poměry. Nemůžeme se zde setkat s obchodem, zbožím výrobou pro trh. Existuje v podstatě jen naturální směna pro přímou spotřebu, peníze se razí jen pro ,  zpravodaje,, a ,, vyslance,, . Aby nebyly rozvraceny mravy ve státě, obchodují obyvatelé s cizinci jen u městských bran a otroky používají pro práce jen za městem. Sluneční stát je typicky zemědělskou středověkou společností s řemeslnou malovýrobou. Za nejčestnější považují jeho obyvatelé ,, vojenství, zemědělství a chov dobytka,, .  Státní reglementace však přináší některé nové prvky: obyvatel= žijí zvláštním kolektivním životem – např. stále se pohybují a pracují v oddílech apod.

Rodiče se dělí na dvě části: matku a otce.
 Matka se ještě rozděluje na ženu v domácnosti a v zaměstnání.
 Doma se potom ještě skládá z manželky, matky, kuchařky, uklízečky, pradleny, zásobovačky, účetní, vychovatelky.... ostatní si nepamatuji, ale máma toho umí vyjmenovat víc, jako např. služka, otrok a jiné .

Matka se vyznačuje tím, že se zázračně nachází na více místech najednou, umí v jedné chvíli myslet na sto věcí, přičemž deset věcí dělá současně.
Vidím na vlastní oči, jak po návratu z práce dá vařit vodu na sporák , zatímco zadělá na buchty. Přitom jí běží pračka, do které chodí vyměňovat prádlo, mně vymýšlí věty oznamovací, tázací a rozkazovací a naší Olinku zkouší z velké násobilky. Ve volném čase stačí i vyžehlit . Že potom přebalí malého Karlíka a udělá mu Sunar s krupicí si ani nevšimnu.
 Dvě oči mi na to nestačí. Když potom zasedneme k večeři, všechno je připravené na stole, já mám na teplákách zašité nové díry , Olina má umyté vlasy a prádlo visí na balkoně.
 Potají si mámu prohlížím. Máma má opravdu jen dvě ruce a přece, když přijde domů z práce má v jedné velkou a malou kabelku, v druhé dvě síťovky s nákupem a v třetí.... ne, vždyť jsem už povídal, že má jen dvě ruce, ale nese i Karlíka ve fusaku.

Hupky dupky,velká oškou, malé zoubky.

Zajíček mladý,ztracený v křoví,

ocásek málý, v tlapce ho bolí.

V lese šumí, v houští prskne,

velké zoubky, až to v něm hrkne.

Vlčí oči,velká tlama,

rychlý útěk - marná snaha.

Větev,PRÁS! BUM a BÁC,

vlk a prach, najednou plác.

Vrčení,sliny,kňučení.

V těle lovce už života není.

Zajíček rychle Frnk a Pryč,

najednou u huby velkou tyč.

Stará babka z chalupy,

má na hlavě jen dva chlupy.

Zajíček chutný v břiše jí kručí,

 dobře jí u srdce,když ho pak mučí.

--->  básnička z devítky:-D:-D:-D:-D

Pořád slyším tvůj hlas,

když spíš vedle mě.

Pořád cítím tvůj dotek

ve svých snech.

Odpust mi mou slabost,

ale nevím proč

je bez tebe těžké přežít.

Protože kdykoliv se dotkneme,

dostanu tento pocit

a kdykoliv se políbíme,

přísahám, že bych lítala

necítíš, jak rychle mi bije srdce

chci, aby to vydrželo

potřebuji tě vedle sebe

protože kdykoliv se dotkneme

cítím tu statiku

a kdykoliv se políbíme

dotknu se nebe,

necítíš jak pomalu mi bije srdce

nenechám tě jít

chci ti ve svém životě

Tvá náruč je můj hrad

tvé srdce je má obloha.

Odnášejí slzy, který pláču.

Dobré a špatné časy

všechny jsme je překonali.

Podržel si mě, když jsem spadla.

Protože kdykoliv se dotkneme,

dostanu tento pocit

a kdykoliv se políbíme,

přísahám, že bych lítala

necítíš, jak rychle mi bije srdce

chci, aby to vydrželo

potřebuji tě vedle sebe

protože kdykoliv se dotkneme

cítím tu statiku

a kdykoliv se políbíme

dotknu se nebe,

necítíš jak pomalu mi bije srdce

nenechám tě jít

chci ti ve svém životě.

Protože kdykoliv se dotkneme,

dostanu tento pocit

a kdykoliv se políbíme,

přísahám, že bych lítala

necítíš, jak rychle mi bije srdce

chci, aby to vydrželo

potřebuji tě vedle sebe

Jediná naděje

Tato píseň vychází z hloubky mé duše

je to něco co jsem zkoušela popisovat do nekonečna

jsem sama v nekonečné zimě

a ty mi zpíváš zas a znova dokola

a tak skláním svou hlavu a ruce pozvedám k modlitbě

aby si patřil jen mě

protože vím, že ty jsi moje jediná naděje

zazpívej mi tu píseň o hvězdách, o tvojí tančící galaxii

a směj se dál a dál

když se mi zdá, že moje sny jsou ode mě vzdálené

tak mi zazpívej o plánech, které pro mě zas a znova máš

a tak skláním svou hlavu a ruce pozvedám k modlitbě

aby si patřil jen mě

protože vím, že ty jsi moje jediná naděje

Dávám ti svůj osud se vším co mám

a z plných plic křičím, že ti to vrátím zpátky

a tak skláním svou hlavu a ruce pozvedám k modlitbě

aby si patřil jen mě

modlím se aby si patřil jen mě

protože vím, že teď jsi mojí jedinou nadějí

Nejbolestivější je vedle někoho sedět, někoho se jen tak letomo dotýkat, plakat pro něj po nocích a vědět, že ho jen tak nemůžeme mít. Ani blízkost těl nemůže sblížiz vdálená srdce. Věřím, že fantazie je silnější než věděné, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. něco jiného mají lidé uzavřen v srdci, něco jiného na jazyku. Člověk má v srdci místa, o nichž mnohdy nemí ani potuchy. Teprce až se zaplní bolestí, dozví se o jejich existenci. Nejosamělejšímmístem na světě je lidské srdce bez lásky. Láska: je jako moře, hluboké, strašné a nádherné... Je jako dítě, chce všechno, co vidí na očích... Je jako nemoc, se kterou se hned musí do postele. Je jako kalamíř, vyschne ať s ním píšete nebo ne. Je jako cigareta, když jedna dohoří rozpálí se jiná. Je jako sodovka, vyprchí rychleji, než jste se stačili napít. Je jako nekoc, rychle se nakazí a těžko se léčí. Je jako cukroví, je sladká ale po sladkém se tloustne. Je jako trumpeta, když do ní nefoukáš, nic z ní nevyjde. Láska je kámem, která po srdci pluje, těžko je tomu kdo se zamiluje. Je slepá, proto milujeme tmu.Člověk není nikdy žárlivějšíí, než když sám začíná v lásce pochybovat. Pak už nevěří tomu druhému, protože cítí, jakmálo se dá věřit jemu samému  Je lehké řící Mám tě rád, to umí každé malé dítě. Těžší je však lásku dát a říct Vážím si Tě. Kdo o lásce často sní, ten ji většinou zaspí

Kdo o lásce často sní, ten ji většinou zaspí..

Za jednu minutu pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život, než na tu osobu zapomene.

K tomu abychom se zamilovali nám stačí jediný pohled. K tomu, abychom zapomněli nám však nestačí celý život.

Mít někoho rád a nesmět mu polibek dát je jako u studánky stát a žízní umírat.

Příroda dala člověku rozum, aby se bránil lásce a srdce, aby se jí neubránil.

Ve škole miluj studování, za školou studuj milování

"Jen tři slova v srdci mej MILUJ, TRP a ODPOUSTEJ!!!"

 LÁSKA není dar ani ovoce, láska je kus voloviny, která bolí u srdce. LÁSKA je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo...  LÁSKA začíná úsměvem, roste polibkem a končí slzami. LÁSKA je krásná, však krásnější je věrnost, bez ní je láska pouhá malichernost  LÁSKA je kámen, který po srdci pluje, těžko je tomu kdo se zamiluje...

-Žij tak abys nelitoval předchozího dne, protože den který již odešel se nikdy nevrátí.

-Je hezké vidět lézt dítě po trávě, ale jen do té doby než ji začne kouřit.

-Nebezpečné je věřit i nevěřit.

-Ani filosofie ani vládní moc nezbavuje člověka citu.

-Máme se chovat tak, jako kdybychom nežili kvůli tělu, ale jako kdybychom bez těla nemohli žít.

-Co je největší ztrátou času? Počítat hodiny!

-Peníze daruj, ale nepůjčuj. Dar ti způsobí nevděčníka, půjčka nepřítele.

-Svíce, která rozdá tisíce plamínků, neztratí nic na své kráse.

-Přítel všech – přítel nikoho.

-Život je jako bonboniera, nikdy nevíš co ochutnáš.

-Teprve až když něco ztratíte, zjistíte, jakou to pro vás mělo cenu.

-Dobrá nálada nevyřeší všechny tvoje problémy, ale nasere tolik lidí, že stojí za to si ji pěstovat.

-Nabídnout přátelství tomu,kdo chce lásku, je jako dát chleba tomu, kdo umírá žízní…

-Až přijde den, který na kusy rozbije tvůj sen, buď silák a nebreč, zatni pěsti, vždyť střepy přinášejí štěstí!

-Není ostuda upadnout, ale zůstat ležet!

-Život je jako hodina matematiky, počítáš, počítáš až zjistíš, že jsi udělal chybu, chceš začít znova a v tom zazvoní…

-Je mnoho lidí, kteří naši duši, naše cítění nechápou… a nás samotné to poté moc ubijí… Závidím Vám, jestli nevíte o čem píši… Proto mé životní motto je: ,,Kdo nezažije, nepochopí!´´´

-Život je pes, nesmíš se nechat pokousat.

-Nedívej se na to kolika lidem si ublížil, ale dívej se na to kolika lidem můžeš pomoct!

-Raději budu litovat toho, co jsem udělala, než toho, co ne!

-Střez se síly muže a nenávisti ženy!

-Není důležité zúčastnit se, ale vyhrát… to je stará pravda.

-Jen nezapomeň, že někomu tam venku na tobě záleží a vždycky bude.

-Vždycky může být hůř, tak hlavu vzhůru.

-Dřív jsem byl strašně namyšleném, ale teď jsem už bez chyby…