Básničky, citátky a třeba pár povídek, to je můj Blog :-)
lehkost můry, vílí prach, zpět chci na vlnách...
16.Únor 2010, napsal Lesni-Vila v 10:47 ... ...Mé básně...
 LEHKOST MŮRY,VÍLÍ PRACH...

  Kam poděla se lehkost můry,
  zmizel vílí prach.
  Odešlo co uděleno bylo zhůry,
  krása na vlnáh.

  Kam odlétl jas jitřenky,
  elfí země.
  Odešly hvězdy-slunce sestřenky,
  a vítr odvál pampelišky jemně.

  Kam rozvířil se popelavý vír,
  druidský kruh.
  Žel noci amor napravil,
  našel mě můj druh.

  Kam poděla se krása naše,
  lásko má.
  Z rohu vyhlíží nás plaše,
  téměř skomírá.

  Kam poděl si se drahý můj,
  dare největší.
  Odletěl i oheň tvůj,
  země ta nám nesvědčí...

  Vrátit se musíme ,
  zpět do našeho chrámu.
  Tam vše napraviti zkusíme,
  zas uděláš ze mě dámu...

  Jakou jsem byla,
  než zmizela lehkost můry,vílí prach.
  Tak jak dřív jsem žila,
  zpět chci na vlnách...
  
 
Komentáře (0)
Jedna z prvních co jsem napsala...
napsal Lesni-Vila v 10:45 ... ...Mé básně...

  KLAPOT DEŠTĚ

  Deště klapot jemně pěl,
  jak tichý zpěvák teskných balad.
  Strunou srdce rozechvěl,
  škálu různých nálad.

  Deště klapot symfonii lkal,
  ze slov právě padlých na paměť.
  Jak chlapec dívce růži dal,
  ze slov umných nazpaměť.

  Deště klapot mokřil i tvůj šat,
  v rytmu smázlých not.
  Jak když v šachách hraješ mat,
  v bitvě táhlé za podvod.

  Deště klapot i tvým tělem chvěl,
  nitkou duše svázanou.
  Možná pomoci ti chtěl,
  láskou teďkons smazanou...

  Deště klapot všechno směl,
  i utěšit tvůj žal.
  Takže zcela zapoměl,
  jak tě prve vylekal.

  Deště klapot mísí se s tvou solí,
  jak by setřít slzy chtěl.
  Věděl že to bolí,
  tak uletěl....
  
  ...Slunce svit mísí se s tvým smíchem,
  jak by lásku vnuknout chtěl.
  Ve dni náhle tíchém,
  on to směl...

  ...Klapot deště opět sedíš zde,
  ...jestli bylo nějáké slunko,na tom nesejde....!

  ...Klapot deště,zase žal,
  a nůž v tom rudém záblesku.
  ...Oblékl ti krve šál,
  v temném smutném odlesku.

  ...A deště píseň pěla dál,
  ...jak sonet spousty hlasů.
  ...Na zem hodil mokrý šál,
  ..jak věky dávných časů...
 
Komentáře (0)
Do ráje :-)
napsal Lesni-Vila v 10:42 ... ...Mé básně...

  RÁJ

  Z tisíce zázraků a moci pavích per,
  beze lží a bez pověr.

  Utkala jsem báj,
  o tom jak kdysi vznikl ráj.

  To slunce zrovna políbilo měsícovu líc,
  a on rozhodl se že bude jeho strýc.

  Tak nebe spojilo své tváře,
  kdysi dávno v Taře.

  Nevzniklo temno ani svit,
  jenž vzájemně se snaží polapit.

  Jen červánkově rudý chrám,
  kam denodenně utíkám...
 
Komentáře (0)

Starší články >