Kéž, zapomenout

Kéž, znala bych tajemství života co nikdy nekončí,

kéž uměla bych stvořit větu jenž naši lásku zakončí.

Kéž uměla bych smrti zlé, se s smát,

kéž uměla bych tu špinavou hru hrát.

Kéž zapomenout na trápení dokázala bych,

kéž zlomit aspoň jednu ze svých pých.

Kéž probudit a vidět slunce jasně plát,

kéž nemyslet a radši lhát.

Kéž plakat ale necítit,

kéž vzdušné zámky stavět ale nemýtit.

Kéž hříchy poslat ke všem čertům,

kéž oddat srdce jakýmkoli žertům.

Kéž vzpomenout si jak se dá,

kéž zapomenout jak se postrádá...