JEDNA Z MÁLA...

Mělas černé šaty a na velkém mostě stála s rozpřaženými dlaněmi.
Bylas jedna z mála,
a tvé rozepjaté prsty byly laněmi.

Jenž utéci by chtěly více nežli ty,
tak silně, a tak zapřísáhle.
Za lesku zlaté komety,
zavil vlčák táhle.

Mělas tmavé linky kolem očí a plakalas,
tak že slyšet musel to snad každý.
Spoustu snů i přání mívalas,
a zůstanou ti Navždy.

A provázet tě budou krok sun krok,
jako každý nový zážitek.
Je jedno jestli mnoho let, nebo jenom jeden rok,
laáka, smutek, vztek...

Mělas tmavě namalovaná ústa a každý chtěl ti vtisknout polibek,
takový na který neměla bys zapomenout.
A i když život má mnoho trhlinek,
vyplatí se neupadnout...

A i když upadneš,je dobré opět vstát,
alespoň tak to každý říká.
A i kdyby jediný krok měl být tvůj kat,
z boje se neutíká.

Mělas černé šaty a na velkém mostě stála,
jako nejkrásnější ničemnice.
Bylas jedna zmála,
nevinná a temná smrtelnice.

Přesto smrt jsi chtěla více nežli kdokoliv koho znám,
a tak rozpřáhla jsi ruce.
tvá odvaha patří jen mým myšlenkám,
i když nebije tvé srdce.

Kelsey Mae