Nikdy jsem nebyla ten typ člověka co se se vším chlubí, vždycky jsem se radovala z maličkostí, vlastně mi nic jiného nezbývalo a i když jsem byla na základní škole docela oblíbená, byla to oblíbenost v uvozovkách, jednoduše řečeno byla jsem dobrá jen když někdo něco potřeboval. Nebylo to tak ale se všemi lidmi ve třídě, našlo se i pár opravdových kamarádu.
V deváté třídě jsem se zamilovala, později jsem zjistila že platonicky do jednoho kluka. Bxl to snad ten největší omezenec jakého v životě potkáte jen jednou, jsem moc ráda že už to mám za sebou :-)
No a tak jsem celou devátou třídu jen trpěla atrpěla a v koutku brečela.
A právě v tomto vstavu vznikla má první báseň a i když jsem toho kluka hrozně dlouho neviděla,chtěla bych říct,že básně a mé psaní bylo to jediné dobré k čemu mě přivedl. To díky němu jsem začala skládat rými, z kterých vznikaly, troufám si říct že někdy i krásné básně.
Až později na střední škole jsem se vzpamatovala z toho neustálého brečení a smutku a vznikly mé první povídky a má opravdová láska s kterou jsem už dva a půl roku. Víte je to nádhera když se trápíte pro někoho úplně zbytečně a pak přijde někdo kdo vaše city rád přijme, protože na tom byl v minuloasti třeba stejně. A tak slovo dalo slovo a my se zamilovali. Zamilovali tak moc, že i těd po dvou letech je naše láska stejně krásná jako na začátku a já doufám že to tak zůstane.
Má tvorba byla čím dál tím pokročilejší a přes mé povídky a články v novinách jsem se dostala až k psaní knih. Jednu jsem už vydala, druhá je hotová a hledám pro ni vhodného nakladatele a třetí už je témř u konce.
Díky životu který postupoval čím dál tím rychleji jsem si uvědomila, že čas sice nezahojí všechny rány, ale vloží je do činnosti, která vám opravdu jde a která vás baví.
Proto když vaše láska nevyjde nezoufejte, vždycky je tu něco proč stojí za too žít, věřte mi, vím o čem mluvím, já to zažila...Mějte se moc krásně Kelsey Mae.