RANHOJIČ
Proklatá ta slova bezedná,
linula se ze tvých retů.
A kouzla lásky proradná,
nečekala na odvetu.
Řekls svoje,
pak otočil ses zády.
A přesvědčení moje,
bylo svědkem zrady.
Pichlavé jak trn,
a bolavé,jak bičem rána.
Pošpiněna,plna skvrn,
já byla potrestána.
A ty neúprosně bičovals mě dál,
proudem smutných slov.
Podvodníků měls být král,
a já panovnicí vdov.
Hraješ si tu na hrdinu,
jako bys jím byl.
Na mě házíš sprostou vinu,
místo abys sebe pošpinil.
A já krotká jako srna,
poddajná a na pokraji sil.
Jak velká tmavá skvrna,
jíž si pošpinil.
Krčím se tu v koutku,
ty dávno už jsi pryč.
Připomínám mrtvou loutku,
jenž neuzdraví ranhojič...
Proklatá ta slova bezedná,
linula se ze tvých retů.
A kouzla lásky proradná,
nečekala na odvetu.
Řekls svoje,
pak otočil ses zády.
A přesvědčení moje,
bylo svědkem zrady.
Pichlavé jak trn,
a bolavé,jak bičem rána.
Pošpiněna,plna skvrn,
já byla potrestána.
A ty neúprosně bičovals mě dál,
proudem smutných slov.
Podvodníků měls být král,
a já panovnicí vdov.
Hraješ si tu na hrdinu,
jako bys jím byl.
Na mě házíš sprostou vinu,
místo abys sebe pošpinil.
A já krotká jako srna,
poddajná a na pokraji sil.
Jak velká tmavá skvrna,
jíž si pošpinil.
Krčím se tu v koutku,
ty dávno už jsi pryč.
Připomínám mrtvou loutku,
jenž neuzdraví ranhojič...