JEDNA Z MÁLA...
Mělas černé šaty a na velkém mostě stála s rozpřaženými dlaněmi.
Bylas jedna z mála,
a tvé rozepjaté prsty byly laněmi.
Jenž utéci by chtěly více nežli ty,
tak silně, a tak zapřísáhle.
Za lesku zlaté komety,
zavil vlčák táhle.
Mělas tmavé linky kolem očí a plakalas,
tak že slyšet musel to snad každý.
Spoustu snů i přání mívalas,
a zůstanou ti Navždy.
A provázet tě budou krok sun krok,
jako každý nový zážitek.
Je jedno jestli mnoho let, nebo jenom jeden rok,
laáka, smutek, vztek...
Mělas tmavě namalovaná ústa a každý chtěl ti vtisknout polibek,
takový na který neměla bys zapomenout.
A i když život má mnoho trhlinek,
vyplatí se neupadnout...
A i když upadneš,je dobré opět vstát,
alespoň tak to každý říká.
A i kdyby jediný krok měl být tvůj kat,
z boje se neutíká.
Mělas černé šaty a na velkém mostě stála,
jako nejkrásnější ničemnice.
Bylas jedna zmála,
nevinná a temná smrtelnice.
Přesto smrt jsi chtěla více nežli kdokoliv koho znám,
a tak rozpřáhla jsi ruce.
tvá odvaha patří jen mým myšlenkám,
i když nebije tvé srdce.
Kelsey Mae