Takovej můj kec, ani to číst nemusíte, jestli nechcete...prostě je to úvaha na téma stará láskaprostě mě to tak napadlo, zamyslela jsem se nad tím a zkomolila tenhle článek...třeba se někomu líbit bude a třeba někomu něco řekne

Rozchody. Zná je každý...každý si za celý život prošel alespoň jedním rozchodemA každý kdo si prošel rozchodem si taky prošel tím vším po něm. Těmi pocity, výčitkami, beznadějí a bůh ví čím ještě.
Každý rozchod s sebou nese bolest a ani toho člověka nemusíte milovat k zbláznění. Existuje jeden takový citátek, který moc dobře vystihuje tuhle situaci i to, co chci říct: "Každý rozchod je tak trošku prohra, nezáleží na tom, kdo vyřkne poslední slovo, protože prohrávají oba: Jeden přestává milovat a druhý ztrácí lásku."
Je to pravda. I ten co vyřkne slova rozchodu toho později lituje. Možná ne navenek, ale uvnitř se sžírá. Každý...
Když se rozejdete s partnerem, většinou to bývají takové dva pocity, dva naprosto rozdílné pocity, které cítíte. Buď nenávidíte jeho, za to že se s vámi rozešel, za to, že si našel jinou holku atd. Na druhé straně nenávidíte sebe. Za to, že jste pokazili co jste mohli, že rozchod je jen a jen vaše vina atd.
Nejzajímavější jev ovšem je, že ať se rozejde kdokoliv, i ten sebekritičtější člověk, většinou vždy dáváme vinu za rozchod právě našemu bývalému protějšku. Jsme hold lidi a tohle se stává každému.
Možná že se chvíli po rozchodu navzájem nenávidíte. V duchu svého partnera proklínáte a ptáte se sami sebe, jak jste s tím pakem proboha mohli chodit. Hlavou vám běhá milion nadávek a ne zrovna moc slušných
Pak tohle období zmizí a vystídá ho většinou období ticha. Ignorujete se, dáváte dostatečně dobře najevo, že o existenci toho druhého nemáte ani páru, ale vzpomínáte. To na vás přijdou pak takové myšlenky jako: Jaké by to asi byli, kdyby jsme se tenkrát nerozešli?a: Ztratila jsem to nejcennější co jsem v životě měla.
Pak začíná třetí etapa. Vyhlídnete si někoho jiného. Ať už se vám jenom líbínebo vás přitahujenebo jste se do něj zamilovali A občas svůj nový objev srovnáváte se svým bývalým přítelem. Je to všechno složité...ale občas taky krásné co říkáte?
Po určitém odstupu času, je jedno jestli po roce nebo po pár měsících - zjistíte, že vám na něm stále moc záleží. Vidíte ho s novou přítelkyní a trochu zesmutnítenezávidíte, přejete mu to...ovšem trochu to raní.
Zjišťujete, že pro vás pořád znamená strašně moc a že jste na něj nikdy nepřestal úplně myslet
Já myslím, že láska jako taková nezmizí nikdy. I když se rozejdete po velých hádkách, nebo když vás třeba podvede s jinou, pořád ho máte ve svém srdciPodle mě si během života každý odnáší, nejen z partnerů, ale i s přátel, kousek z nich a nosí ho v sobě na pořád, i když to teď tak nemusí vůbec vypadat...Láska nezmizí nikdy