Kdo mě zná ten ví, kdo mě nezná, třeba pozná
je to hodně osobní...Rány osudu
Povím vám jeden příběh, který se opravdu stal. Žila dívka,která nebyla ani moc hezká, ani moc chytrá, ale jediné co opravdu měla byli skvělí přátelé, pro které by skočila i z mostu. Měla ale stále pocit, že jí něco chybí. Nedávno se rozešla po velkých hádkách se svým chlapcem, ale po lásce ještě netoužila, rány byli moc čerstvé. Stále ale věděla, že to není ono a že ke štěstí jí přeci jen něco chybí. Zanedlouho poznala, co to bylo.
Když umíral třetí měsíc březen, poznala chlapce. Chlapce, o kterém věděla, kterého znala, ale nikdy předtím se s ním nebavila.Povídali si a povídali a poznávali se. Dívka každým dnem zjišťovala, že mají leccos společného a že si s chlapcem skvěle rozumí. Měl v sobě něco,co ještě u nikoho jiného nepoznala. A tak navázali silné kamarádství.
Když se znali asi už měsíc, chodili spolu často ven, nebo si chatovali, dívka se dozvěděla, že se chlapec sebepoškozuje, kvůli své dívce.Ona sama si řezáním už také prošla a za každou cenu se chlapci pokoušela pomoci, ale dlouho to nešlo. Byla z toho nešťastná, protože nevěděla, jak mu pomoci. Asi po měsíci se konečně povedlo a chlapec od toho dne nevzal žiletku jedinkrát do ruky. Ona konečně měla po dlouhé době zase krásný pocit.Tohle potřebovala- pomoci někomu, koho má ráda a kdo pro ní moc znamená.
Jenže pak se stalo něco, co neplánovala a co jí přišlo naprosto neuvěřitelné. Trávili spolu dost času, skoro každý den a ona se do chlapce zamilovala. Věděla, že to není správné, protože měl dívku, ale víte co se říká- srdci neporučíš. A tak si dívka své city nechala pro sebe, pomáhala chlapci s problémy a sama se strašně trápila.
Začali prázdniny. Říkáte si asi, dlouhá doba od března, to už mu musela určitě svoje city vyznat. Ale mýlíte se. Chlapec měl stále dívku,ovšem trápil se kvůli ní a věděl, že už to není jako dřív. Prázdniny pomalu ubíhali a dívka s chlapcem byli snad každý den spolu, společně s jejich partou.
Jednoho teplého srpnového večera napsal chlapec dívce, že se s ním jeho dívka rozešla. Byl z toho velice smutný a dívka nevěděla,jestli má jásat, nebo držet smutek s ním. Díky ní a ostatním přátelům se z toho ale velice brzy vzpamatoval a zbytek prázdnin si skvěle užili. Toje pro dívku příležitost, říkáte si. Ano byla to příležitost, dívka zkoušela různé finty, ale opatrně, nechtěla nic pokazit. Ale chlapec už to tušil, věděl,že není jenom kamarád.
Srpen se přehoupl v září a dívka nastoupila na střední školu. Září- to je vždycky moc učení a opakování a to není na nějaké dlouhé vycházky čas. Stále se o nic nepokusila, ale byla daleko průhlednější než dříve.
Kamarádi jí popoháněli, aby něco udělala, aby si ho získala pro sebe, ale ona se bála. Moc se bála jediné věci. Nebála se snad toho, že jí odmítne. Bála se, že kdyby dala své city najevo, přestal by se s ní bavit a vídat a ona za cenu lásky nechtěla ztratit nejlepšího přítele.
Stejně jako chlad nahradil teplo, i říjen nahradil září.V tu dobu si začala dívka uvědomovat, že něco není v pořádku. Dlouhé večery nad tím přemýšlela, ještě dlouho ležela v posteli a přemýšlela o tom, než usnula. Moc dobře viděla, že se k ní chlapec nechová tak, jako dříve. Jako by si spolu snad neměli co říct, nepsali si. Moc jí to trápilo,vždyť ona byla jeho nejlepší kamarádkou, ona mu pomohla s tolika problémy a když byl smutný, mnohokrát za ním pozdě večer šla až domů, aby ho nějak utěšila. Vždy byla první, kdo věděl o jeho problémech a najednou se jeden druhému začali oddalovat, odcizovat. Dívka byla strašně nešťastná a často přemýšlela, co udělala špatně a proč to tak je.
Ovšem, když se blížil konec měsíce října, seděla dívka u počítače. Svěřovala se kamarádce, co jí trápí, ale to ještě nevěděla, co bude následovat potom. Kamarádka jí napsala věc, která jí absolutně vyrazila dech.Dívka se dozvěděla, že chlapec se po dvouměsíčním odloučení vrátil ke své bývalé dívce, se kterou se rozešel, protože ho podvedla.
Dívka nemohla být doma, utekla ven, když se procházela po potemnělých a vyprázdněných městských ulicích a světlo z pouličních lamp házelo stín na její uplakanou tvář, přemýšlela. Bylo v ní snad milion pocitů. Vztek, smutek a veliká bolest. Vztek na něho i na sebe. Na něho,protože se vrátil k ní, k té kterou nenáviděla a která mu v minulosti ublížila, to dívka nemohla absolutně pochopit. Vztek na sebe-proklínala se za to, že je pitomá. Dva měsíce měla na ulovení kluka, kterého milovala, jako ještě nikoho a ona to promarnila. Kamarádi jí to radili, ale ona si všechno dělala podle sebe, ostatně jako vždycky. Smutek nad ztrátou možnosti lásky od něho a bolest, veliká bolest, která šla od srdíčka a která se rozlévala do celého těla, nejvíce do mozku.
Večer, když se šla koupat, uviděla na své ruce jizvu.Uviděla, co si dřív kvůli lásce dělala. Když ležela, dlouho nad tím přemýšlela.Vždy byla veliký odpůrce sebepoškozování a každému kdo tím trpěl se snažila pomoci. Ovšem vzpomněla si na chlapce, vzpomněla si, že se také řezal a rozhodla se. Vzala nůžky a udělal si dvě řezné rány na ruce. Bolest byla veliká, ale ona byla ráda že nemusí vnímat bolest, kterou vytvářelo její raněné srdce. Uspokojivě koukala, jak kapky její krve stékají po ruce. Možná vám je jasné proč to udělala. Udělala to jenom na truc, na znamení toho, že i tak zásadový člověk jako ona, dokáže své zásady porušit, když jí někdo ublíží.
Nyní dívka sedí u počítače a zklamána životem potichu šeptá: Chtěla bych mlčet,ale musím mluvit...Chtěla bych umřít,ale musím žít...Chtěla bych být s tebou,ale musím být bez tebe... Ptá se sama sebe,jestli to všechno nebyla jedna velká noční můra. Noční můra, která by trvala půl roku a z které se právě probudila. Ale moc dobře si uvědomuje, že je to všechno realita. Možná že krutá…
Jedna malá rada pro vás: nezachovejte se tak hloupě jako ona. Když jsi šťastný, směj se. Když jsi smutný, plakej. Když si nejsi jistý, důvěřuj. Když miluješ, miluj naplno.
Takžejedno ponaučení, když máte rádi někoho a víte, že má cenu o něj bojovat,bojujte. Ona už to teď také ví a podruhé by se tak hloupě nezachovala. Láska je to nejcennější, co můžete v životě mít, tak si nenechte mezi prsty utéci tu velkou a možná životní….