Všudebylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až vrohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteříobčas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Znáhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náleželatéto fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobemstál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlavícitát: ,,Kdekdo-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".

Tomuchlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce drželkytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy.Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.

Stáltam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednouše nepodívaljinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla dotváře. Uviděl mě a ani by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila.Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdyneviděla.Bylo divné, že takový kluk není teď někde na koupališti, kdeby byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy.Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,alenikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, kterávypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slovapro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.

Ažpo chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvílibych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květinyna hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník,otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýmaočima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametověměkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem seani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel kemně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčilmi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem.,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.

,,Jmenovalase Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda naoslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. Apak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdomusel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů.Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvélíbali. Potom nastalo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolupoprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme sespolu pohádali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zasespolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebenehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."

Kdyžmi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsemudržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolembyly jedinými svědky naší rozmluvy.

Jehooči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla.Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsmespolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potomjsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potomcelou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.

Udělalijsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnějšíčlověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči semu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právětakové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody.Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. Ai dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně novéšaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a myjsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali aříkali, jaký jsme nádherný pár.

Kdyžzábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme sepolíbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát.Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli těžce zraněnoudívku, která si přeje, abych tam přijel.

Celoudobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře adívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo posteleseděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu.Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila narodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, cojste pro mě udělali, vám děkuji".

Drželjsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moctě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretiny, nenechávejmůj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny mocráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsemmuseli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očimaslzami ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsembyl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.

Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.

Zemřelabrzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na nia pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy.Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím,nepohladím, neobejmu...

Celýměsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechnoa stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylomně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítalsi, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jínic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.

Ateď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsiprvní, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí.Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci sžádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."

Stěmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někamhluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!

Ještěněkolikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si.Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nikdy nás nenapadlo, žebychom spolu mohli žít.

Takuplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen odemě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něhovysvobození.

Všudeje vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti.Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedlesebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tuse mnou...

Anděl

Lidé potřebovaly bytosti, které by jim byly blízké. Které by bylydokonalejší, ale nestály tak vysoko, jako Bůh a zároveň, aby nebylijako lidé.

Andělyzná náboženství křesťanské, židovské, islám a i spousty dalšíchnáboženství. Dalo by se říci, že všechna náboženství mají minimálnějednou anděla ve svých dějinách. Ať už to jsou prastaré řecké mýty,egyptské legendy, nebo evropská historie.

Náš netradiční anděl jebytost u níž se o pohlaví nemluví. Ale spíše byli zaznamenání mužikrásní s některými ženskými atributy, jako je jemnost a dlouhé vlasy.Je oblečen v bílém řízu a nebo modrým, zeleným, zlatým či stříbrnýmrouchem, takže z těla není vidět nic. Na zádech má křídla, pomocí nichžlétá. Křídla jsou veliká, podobná labutím a sahají až k zemi. Je tonaivní anatomické pochybení, neboť takto by anděl nikdy vzlétnoutnemohl. Ojediněle se však vyskytují i správnější tvrzení. I správnějšíanatomické konstrukce => totiž andělé, kteří mají dlouhá křídlamísto horních končetin.

Křesťanská montážní představa okřídlenéhoanděla je pozdější. V prvních stoletích našeho letopočtu bylizobrazováni andělé bez křídel. Od renesance a hlavně v baroku sevyskytuje nová montážní představa. Jsou to andělíčkové malí, nazíchlapečkové připomínajícího silně Amora s malými křidélky (putti).Někdy jsou redukováni jen na hlavu a křidélka.

Hlavně v antickémytologii jsou prvé známky montážní představy anděla. Byl to jednakposel bohů Hermés (Mercurius), který má na nohou křidélka, jednakgénius.

Génia má každý člověk. Génius jej uvádí do života a pocelý život od narození do smrti ochraňuje a řídí jeho osudy. Římanéoslavovali génia ve výroční den svého narození obětovali víno, květiny,med a kadidlo. Pořádala se hostina, při níž se mohlo rozpoutat inevázané veselí, neboť génius se raduje, když jeho chráněnec je veselýa nemá rád, když je jeho chráněnec smutný. Odtud vzniklo úsloví: genioindulgere (veselice).

Původně se věřilo, že s člověkem umírá igénius. Později se věřilo, že génius se odebere po smrti svéhochráněnce mezi bytosti sobě podobné a někdy sedává na hrob svéhochráněnce.

Géniové žen se nazývali junony. Římskému géniovi byl analogicky řeckým daimon.

Nejen jednotlivci, ale i rodina, město, národ i místa (génius loci), měli svého génia.

Géniovélidí byli zobrazování jako krásní mladíci se zastřenou hlavou a smiskou rohem hojnosti. Géniové loci (místní) byli zobrazováni jako hadi.

Vkřesťanství má anděl svou vlastní úlohu: jednak jako posel boha, jakoanděl strážný, který jako římský génius ochraňuje člověka od narozenído smrti. Anděl strážce byl často zobrazován na laciných barvotiscích,jak ochraňuje dítě nad propastí před splašeným koněm, před zmijí, připožáru atd. Vzniklo tudíž úsloví, že opilý má dva anděly strážné.Upadne-li totiž, zpravidla neutrpí úraz, protože má relaxované svalstvoa nedělá obrané pohyby.

O magickém kruhu

Prvnímagický kruh se vytvoří ještě před rituálem. Můžeme ho sestavit zkamínků, z provázku, použít kruhový koberec, nebo tarotové karty.Pohybujeme se ve směru hodinových ručiček. Asi uprostřed kruhu stojíoltář.

Druhýkruh je součásti rituálu. Obkreslujeme ho pomocí athamu nebo hůlky.Začínáme a končíme na východě. Při tom představujeme jak vysílátesoustředěný paprsek energie. Tento kruh nám umožňuje soustředitkoncentrovanou energii, která nám bude pomáhat při našem magickémzáměru. Taktéž vytváří určitou psychickou ochranu.

Pouzavření se postavte do středu a vyvolejte živly. Vždy se otočte nasvětovou stranu daného živlu a zvolejte: "volám vzduch, který přinášípohyb a poznání!", "volám oheň, jenž očišťuje a proměňuje!", "volámvodu, která přináší čistotu a odplavuje!", "volám zemi jež hojí apohlcuje!". Nebo vymyslete jiný způsob vyvolávání. Po ukončení magickéoperace nejprve propusťte všechny živly stejným způsobem, jako jste jevolala, jenom se slovy "propouštím…" Na závěr jim poděkujte za pomoc.

Nebomůžete do kruhu umístit živlové svíce. Ve východním směru žlutá, najihu červená, na západě modrá, na severu zelená. Při zapalování svíčekznovu obcházíte kruh. Na konci rituálu je zhasněte se slovy poděkování.

Kruh otevřeme stejně jak jsme ho uzavřeli, jenom proti směru hodinových ručiček. Poté můžeme překročit jeho hranici.

Jak udělat "dveře" (dle Scotta Cunninghama)

Přitom stůjte čelem k severovýchodu. Drže atham špičkou dolů blízko země.Prorazte jeho stěnu energie nožem a načrtněte oblouk dost vysoký,abyste jim prošli, a pohybujte se proti směru hodinových ručiček podélkruhu asi tři stopy. Zajeďte špičkou magického nože (hůlky) nahoru kestředu oblouku a dolů na druhé straně až k zemi. Když tohle děláte,představujte si, jak se kus energie kruhu vstřebává zpět do athamu nůžven ze stěny kruhu. Můžete volně vyjít. Jakmile jste opět uvnitř,zavřete dveře tak, že vložíte atham na nižší severovýchodní bodoblouku. Nožem označte obvod kruhu po směru hodinových ručiček, jakobyjste tuto část kruhu kreslili znova, opět si přestavujte modře nebonachově zabarvenou energii, jak září z ostří a spojuje se se zbytkemkruhu. Tím je to hotovo.

Magický nůž neboli atham

Obvyklese používá oboustranně broušená dýka. Stejně dobře však bude sloužitobyčejný kuchyňský nůž. Důležité je, aby byl nový a nepoužitý.

1. varianta zasvěcení

Zajasné noci se vydejte k nějakému čerstvému pařezu. Zabodnete nůž dostředu pařezu a z pěti tenkých proutků nebo klacíků, které nasbírátecestou, poskládáte kolem nože znamení pentagramu neboli pěticípéhvězdy. V tu chvílí by na nůž mělo dopadat měsíční světlo. V duchuproneste následující zaklínadla:

"Ať se kolem nás vytvoří ochranný kruh!"

Chvílí počkejte a pak pokračujte:

"Zaklínámvás duchové tohoto místa, ať síla poraženého stromu přijde do méhorituálního nože! Tak si to přeji a tak se to stane!"

Počkáteasi pět minut, přičemž se budete snažit myšlenkově koncentrovat na nůž,do něhož právě teď skrz kořeny přechází mohutná síla země.

Spevnou myšlenkou, že jedině vy znáte klíč k magické síle svéhorituálního nože, odstraníte pentagram, nůž vložíte do pouzdra nebozabalíte do hedvábného šátku a odneste domů. Počkáte do prvního dne,kdy bude svítit slunce na čisté obloze rozbalíte látku nebo vyndáte nůžz pouzdra a vystavíte jej po obou stranách slunečných paprsků.

Vyslovíte následující formuli: "Tak jako v tomto noži skryta síla Země a Měsíce, ať do něj přejde i síla slunce a ohně. "

Nazávěr rituálu polijte nůž červeným vínem (nebo hroznovým džusem),opláchněte ve vodě, osušíte a poprvé s ním mávnete ve vzduchu anakreslíte jeho špičkou kolem své hlavy ochranný kruh. Teď je v němkoncentrována síla Měsíce, Země, Slunce, Vody a symbolicky i síla krve,aniž byste ji museli prolít. Zbytek vína můžete na oslavu prolít hrdlem.

Dle Ariany a Ravena Argoni

2. varianta zasvěcení

Potřebujete tyto pomůcky:

osobní olej:(olivový olej v malé lahvičce), můžete do něj přidat pár kapekéterického oleje. Buď použijte již hotovu směs olejů z obchodu nebovyužijte tabulku Vůně a znamení

svěcená voda v kalichu:vezměte do jedné ruky nádobku s vodou a druhou rukou nad ní ve vzduchuvyznačte pentagram Země. Tj. začínáme ho kreslit zleva nahoru. Svyužitím techniky vizualizace můžete tento pentagram představit jakomodravé elektrizující světlo. Poté ho nechte prostoupit vodou. Odložtenyní vodu a udělejte totéž se solí. Nakonec špetku soli rozpusťte vevodě. Máte posvěcenou vodu. Můžete ji nalít do lahve a uchovat jipropříště. Přestavuje element Vody.

Nůž anebo dýku: po obou stranách jste přejeli magnetem.

Kalich s vínem

Pět svící, které představuji element Ohně

Vonná tyčinka, která představuje sílu Vzduchu

Pentagram, který představuje síly Země

Zapaltesvíce a kadidlo a posaďte se před oltář k soustředění. Jakmile jsteplně koncentrována, vyznačte naučeným způsobem magický kruh. Vyvolejteživly. Poté vezměte posvěcenou vodu a rozprašujte ji kolem sebe.Vezměte do ruky dýku a omyjte ji posvěcenou vodou. Drže dýku blízkotěla, aby do ní vstoupila vaše síla. Pak polibte atham po oboustranách, včetně rukojeti.

Oživení athamu

Abyste svůj atham naplnila silami Země, položte ho na pentagram, poté zvedněte a pomalu odříkávejte tuto formuli:

Ve jménu tmy

A věčného tance

Ve jménu znějícího bubnu

A otevřené brány

Půlnočním kouzlem

Ve jménu vnitřní ochrany

Přikazuji ti vstoupit

Počkejte, dokud neucítíte přítomnost pole, a proneste:

Zemský elemente, prostup čepelí mé dýky!

Abyste atham naplnila silami Vzduchu, zapalte kadidlo, držte atham ve stoupajícím kouři a pomalu odříkávejte formuli:

Ve jménu mostu překlenujícího řeku

Ve jménu Knihy stínů

Dechem meče moudrosti

Přikazuji ti vstoupit!

Počkejte opět, dokud neucítíte přítomnost elementu, a poté proneste:

Vzdušný elemente, prostup čepelí mé dýky!

Abyste atham naplnila silami Ohně, nechte jej prostupovat plamenem hořící svíce a odříkávejte toto:

Ve jménu sémě ukrytého pod ledem

Ve jménu plamenného jazyku

Ve jménu tavící síly utváření

Hvězdným žárem

Přikazuji ti vstoupit!

Počkejte, než ucítíte element Ohně, a pak řekněte:

Ohnivý elemente, prostup čepelí mé dýky!

Abyste atham naplnila silami Vody, vložte ho do posvěcené vody a odříkávejte tuto formuli.

Ve jménu prastaré královny magie

Ve jménu duhy uprostřed bouře

Ve jménu jezera a posvátného ostrova

Oceánem prostoru

Přikazuji ti vstoupit!

Počkejte, než pocítíte příchod elementu Vody, a poté proneste poslední formuli:

Vodní elemente, prostup čepelí mé dýky!

K uzavření celého rituálu je potřeba ještě udělat následující:

· Vložte špičku athamu do poháru s vínem a plně se oddejte myšlence a záměru konjunkce (symbolické sexuální sjednocení).

· Poté položte atham do klína a napijte se z poháru.

· Jemně potřete čepel připraveným olejem.

· Nynívezměte atham, kráčejte s ním ve směru pohybu slunce po obvodu kruhu aodvolejte živly s poděkováním. Nakonec zhasněte svíce.

· Nechteenergii z kruhu vstoupit do atham, zrušte kruh a zabodněte atham dozemě nebo položte ho do sáčku soli, aby se energie opět vstřebaly.

úvaha o satanismu
Hodně dlouho jsem přemýšlel o tom v jakém vztahu je bůh asatan.Vysvětlení církve,že bůh je ten dobrý a satan ten zlý je prostěnedostatečné a lživé.

Jak může církev jako jedna strana barikády tvrdit,že oni jsou ti dobřía satan ten zlý.Je jednoduché svést všechno zlo co se na zemi děje naněkoho,kdo nemá možnost obrany a tím ještě více prohloubit lidskounenávist k satanovy a jeho stoupencům.

Ne takhle to prostě není.Satan a bůh jsou jen dva soupeři kteří vedousouboj o vládu nad naším světem.Bohužel pro nás v poslední velké bitvěvyhrál bůh.A jelikož vítězství či prohra je dána počtem stoupencůtěchto soupeřů,bůh začal okamžitě svou lživou kampaň o satanovy jakotakovém.

Je to jednoduché,pokud by satan zde na zemi získal více stoupenců,mohlby opět vyvolat válku o nadvládu nad světem.Pak ovšem není nicjednoduššího pro boha,jako současného vládce,než aby začal svou lživoukampaň proti svému sokovy tedy satanovy.Možná že je bůh mocný,ale natak mocný aby dokázal vše sám.A tak vznikla církev.Vysoce organizovanásložka,která nejen svědomitě plní rozkazy svého pána,ale i iniciativnědělá vše aby lži o satanovy získaly na věrohodnosti.Církev by se dalajednoznačně porovnat s německým gestapem.Gestapo byl jen nástrojmocných na zastrašování lidí.Stejně jako církev neustále zastrašujepeklem všechny co se odchýlí od stáda.Gestapo bylo schopno všeho vejménu své pravdy,jakékoliv zvěrstvo které mohlo pomoci jim nebylocizí.Ovšem k dokonalosti už to dávno před gestapem dotáhla církev ajejí inkvizice.Jakýkoliv názor který vybočoval z umělé pravdy církvebyl okamžitě trestán těmi nejbrutálnějšími prostředky.A bůh to veseletoleroval.Jenže lidé nejsou až tak úplně tupé stádo,a hrozilo že by semohlo pár jedinců probudit.A tak inkvizice zmizela jak pára nadhrncem.Mimochodem jak se k tomuto staví dnešní církev.Když byli nevinílidé bez soudu mučeni a týráni způsoby,které nedokáže ani ta jejichslavná bible popsat???

Když lidé umíraly hlady tak se nenažraní stoupenci boha cpaly kprasknutí,a ještě vyžadovaly dary od již tak zubožených lidí…to nenímoc spravedlivé.Pravda je ta že církev a její stoupenci jsou sicevyslanci boha,ale ne k naší ochraně a aby nám ukázaly jakousicestu.Jsou tu,aby všemožnými prostředky zabránily většímu přílivustoupenců k satanovy.

Jejich nejčastější zbraní je lež a zastrašování.Kdo se bude protivitbohu přijde do pekla.Ano to ano jenže peklo není nějaké místo plnénásilí mučení a hrůz peklo je místo kde momentálně přebývá satan a čekána svou šanci vládnou světu.

To jestli bude vládnout lépe,o tom nemůže být žádných pochyb.Určitě toale nebude vláda pomocí lží,a manipulace.Pochybuji o tom že by se našelněkdo krom boha,co by třeba připustil holocaust,černý mor nebo podobnérádoby legrácky co nám připravil bůh.

Už jen zamyšlení nad tím,že bůh nechal zemřít miliony lidí ve zcelazbytečných válkách vyvolává otázku zda je bůh opravdu takovídobrodinec,já říkám to asi těžko.

......

Gothic

Co znamená "gothic"? V následujícímčlánku se vám pokusím vysvětlit, co a kdo je gothic. Předem upozorňuji,že je to můj názor a komu by se náhodou nelíbil, tak si ráda poslechnukritiku.
Je velice těžké definovat gothic, každý gothic je originál, ale přestoje něco spojuje. Myslím si, že gothica je především v duši člověka a vjeho názorech na svět. Hodně lidí si myslí, že gothici jsou satanisté,ale není to až tak pravda. Někteří sice jsou, ale jsou i gothicikřesťanské víry, můžou mít jakoukoli víru, anebo nevyznávají žádnénáboženství.
Gothici se zajímají o okultní vědy, zajímá je tajemno, rádi chodí nahřbitov, … zkrátka mají rádi všechno, z čeho tzv. "normální" lidé majístrach. Mají rádi depresivní hudbu, depresivní obrazy, jsou to většinouvelcí čtenáři - mají rádi také poezii (např. E.A. Poe, Ch. Baudelair,atd.). Většinou čtou "fantasmagorie" nebo horory, nebo různé tajemnépříběhy. Samozřejmě milují horory a scifi filmy. Hudba, kterouposlouchají, je většinou také depresivní a je to hudba tvrdšího rázu(goth metal, black metal, metal, death metal,….)
Gothic může být arogantní, anebo naopak melancholický. Hodně gothicůtrpí endogenními depresemi, to jsou deprese, které nezpůsobují žádnévnější vlivy. Většinou probíhají tak, že jste v "normálu", pak máteskvělou náladu a z té se dostanete na absolutní dno, kdy častopřemýšlíte nad sebevraždou, nebo si samy ubližujete, tento stav trváněkdy až týden, to je u každého člověka jiné. Jednu výhodu však tytodeprese nepochybně mají, a to tu, že díky nim dokážete tvořit krásnétemné umění, ať už jsou to obrazy, básně, nebo povídky.
Někteří lidé si myslí, že gothica poznají podle jeho černého oblečení,to však nemusí být vždy pravda. Myslím si, že ve Vašem okolí je určitěpár lidí, kteří jsou gothic a vy byste to do nich v životě neřekli.
Existuje také mnoho falešných gothiců, kteří se jednoduše oblečou dočerné a každému tvrdí, že jsou goth. Pravý goth to o sobě nepotřebujeříkat, pravý goth to dokazuje. Myslím, že gothicem se člověk nestává,gothicem se člověk rodí, jenom o tom nějakou dobu neví, postupem časuten svůj styl akorát pojmenuje.
Gothici se rádi scházejí s lidmi jim podobnými na tzv. gothic párty.Většina gothiců, co se oblečení týče se v civilním životě mírní, ale nagothic párty dávají svůj styl patřičně najevo. Gothica je temný ahlavně krásný způsob života.