Kdybych mohl k něčemu připodobnit 4 roky na naší škole, tak bych to vzal metaforou, kterou si vypujčím od jednoho váženého autora.. "Časy zaživa pohřbené" a to doslova a do každého samotinkého písmenka..
Zní to šíleně, že? Ale ono to bylo fakt šílené..jinak to nejde říct..Představte si třídu, nebo ne skupinu lidí, která spolu drží jen za předpokladu, že alepson někdo ví, z čeho se bude psát test, ale potom i toto spojenectví ztratilo svoji váhu, prootže každýmu byly známky uplně víte kde..
Naše putování začalo v roce 2003, každý se předváděl první měsíce a já jsem seděls Danielem, takže jako o legraci v případě naší dvojice nebyla nouze:D
Největší a nejzásadnější podíl v tom všem, byl hlavně počet zástupkyn "něžného" pohlaví..i když něžného je silné slovo i ted večer..
Nebudu se rozepisovat dlouze, budu šetřit čas..ale nikde jinde jsem nezažil takový odpor cokoliv uděla pro někoho jiného, než zde..a to bylo mnohdy hrozné..třída rozdělená na skupinky a jejich vzájemná nenávist přerůstala často v konflikty, do kterých se tahali i ti, kteří s tím neměli nikdy nic společného..
Řeknu přímo, že se ještě jendou musím do školy..na terezu otočit, vrátit klíčky od skřínky a rozdat 4 květiny-Jedna bude pro nejlepší profesorku paní profesorku Pazderkovou, která mi přišla vždy jako noblesní dáma se smyslem pro humor a byla na nás vždy hodná a na
rodičácích, pokud jsem o nich doma řekl, tak mě chválila, další bude Frau Slavíková za to, že mě naučila Německy tak dobře, že jsem se seznámil s tolika Italama, co šprechtí, že jí tu květinu musím dát už jen jako symbol, že když mě ta němčina nebavila, tak jsem na ni občas koukal a je to pěkná ženská:) A s další jsem si taky jistej- ta bude pro Paní profesorku("úču") Butorovou, které jsem děkoval vždy na konci roku, za to, že mě z té matematiky nenechala proletět, i když jsem k tomu neměl daleko a v prvním pololetí ve čtvrtáku jsem posral všechny testy, co jsem mohl a ona mi ten čtverec dala a ani nevíte jak jsem byl štastnej, že jsem nemusel na konci třetáku opakovat, nebo prostě vyletěl, jako vyletěli mnozí...fakt jsem se modlil za tu 4"..prostě jsem to nedával, i když jsem se snažil, ale na to se nikdy nedalo jít srdcem, jako třeba na literaturu, nebo milovanou psychologii v zsv, až po dějepis.. A taky jsem zažil dny před pololetkou, že jsem počítal celej týden a do 4 do druhýho dne a potom ve škole vytuhl, protože jsem nechtěl letět..a cítil jsem že ty body z písemek přicházely v minimálnch počtech..naštěšstí jsem si dělal velký svačiny, takže mi někteří spolužáci občas poslali celej příklad a já jim zase posílal svoje velký čtenářáky..jo to bylo pěkný, plus ty naše výlety, že jsme to fakt přežili..to se divím a kamarádi se diví do ted..
Jak jsme rostli, tak rostlo naše sebevědomí a některým nejen sebevědomí ale i lokny a řidičské zkušenosti na prostředcích všeho druhu, od kradených škodovek po nejnovější vodíkové Lexusy Rx 400h, které postávaly před naším domem a u sousedů to vzbuzovalo opravdu obrovskou vlnu nevole, soudě podle psích výkalů v naší popelnici(DĚKUJEME).
Pro mě osobně byly nejhorší taneční..protože jsem nějak byl považován za hrozně tichýho, jenže to já nikdy nebyl..jen v té škole..a vždy jsem radši mlčel a svůj názor držel v tajnosti až do dneška, možná do smrti..Nedělal jsem to ze strachu, ostychu, nebo z nějaké jiné fobie, ale neměl jsme chut někomu říkat o tom, co se stalo bráškovi, co potom následnovalo a vlastně jaký jsem..když jsme šli společně do pubu, tak jsem vyhledával místa, kdeje fotbálek(ehm:) , nebo pool a podobné..abych nemusel s těmi lidmi, kteří mi nebyli sympatičtí, příliš mnoho řešit..a řešily se opravdu blbosti..nižší ročníky jsou naprosto vypatlaný, oktáva je vypatlaná a kdo nesouhlasí s tím názorem, tak je vypatlanej.. přišlo mi to k smíchu..jak jsme se sám přesvědčil, tak i na této škole jsem poznal lidi, na kterých mi záleží a opravdu je mám rád.. a jsou to lidé, kteří mají v občance alepson o zářez méne..ne žebych neměl kamarády:) ale ve škole jsem viděl naši třídu, jaká je a prostě jsem se pohyboval po chotbě a měl strach, že ostatní budou podobní...fakt jsem tam nerad chodil..to přemáhání..zakrojím, nezakrojím.. temné chotby toho ustavu mi připomínají nesvobodu..už jen proto, jak jsem se vždycky už letargicky a znuděněně otvíral ty odporné dvěře, stoupal po schodech, pro to bylo jako stoupat do pekla..a nebyl jsem schopnej usměvu..prostě nebyl..abych se na ěnkoho pousmál..já jsem to nedokázal..jak to jen popsat, každý krok ve škole byl jako nosit na hrudi 40kilové závaží..snažil jsem se pěkně oblékat a když jsem se den předtím pěkně opálil, tak se občas někdo usmál, což mě hrozně potěšilo, ale ve škole to probíhalo tak že si jen někdo ukázal a zvedl obočí..nic jiného.. A to jsme se chtěl dostat k poslední květině.. vím, že nebude pro Strakovou..kdybych neměl rád literaturu již od mala a pohádek, přes dospívání se čtením, tak myslím, že bych asi nepřekonal ten patos, co na mě házela, a nevím proč, ale zasedla si na mě a je mi odporná a nechtěl bych nikdy s nikým přijít do styku..Jen vidím ty její sexy vestičky, nálady kterými nás házela do pytle s bolševiky, nebo konstruktivní nálada spojená s tím, že "konečně doženeme oktávu, alepson v mluvnici".. A jestli můžu dodatek, tak ona není dobrej psycholog..viděla vše jen těma temnýma očima a svoji práci bere a brala jako poslání a to je nejhorší, co snad může být..jak jen asi nikdy nezapomenu, že ona byla ta, co mi chtěla dát za moji maturitní písemku bombu,potom slevovala až mi dala 3..prej, že nechtěla uškodit...no já jsem byl na svých 6 stránek pyšnej a téma "mezilidské vztahy" jsem si vybral proto, ne že bych byl odborník, nebo znalec..ale že lidská povaha je tak složitá, že mne fascinuje a věděl jsem, že alespon něco dám do hromady..a potom někteří, jako třeba náš filosof(propadal z filosofie) Karel dostal dvojku, protože jeho větná spojení, bez čárek, brala a berou dech, jsem mu říkal, že je frajer a fakt jsem zíral..
A zjištuju, že tu kytku by si zasloužil Pan Vojta..kterej měl ty nervy...a vždycky pomohl..toho si cením.. jenže ta kytka by asi nebyla tak famfárová, tak tu kytku dám asi mámě, nebo někomu jinému vyjímečnému. Já jen děkuji těm, kteří mi otevřeli oči, hlavně během druhého pololetí jsem potkal tolik lidí a mnoho znich jsou fakt báječní partáci a partačky...

Dneska jsem dostal výsledky z tstů, takže si můžu objednat termín a musím absolvovat ten zákrok. Bože, jak jen tohle jsem nechtěl a tahle obrazovka je jediná osoba, co to ví a ještě poslední věc, co mě dnes pobavila je, že bývalá přítelkyně se rozhodla pracovat pro OSN a chce odjet do afriky...bože, co ta tam chce dělat, když její nejoblíbenější čiností je opalování, opalování, poslouchání HIPHOPU a přemýšlení čím bude.. Dobrou a zase jsem se rozepsal:( Kdyby to tak jen nebyly slova a věty..kdyby tohle psaní alepson něco znamenalo..ale je jen moje iluze, že to může někoho zaujmout, jako jsem psal článek o podle mě člověku, který byl hrdinou-fotografu Robertu Capovi i s fotografiemi, tak to TÉMĚŘ nikoho nezajímalo, to je jedno, sladké sny..:)