Bezdomovec

31.Říjen 2007

Zazní-li slovo bezdomovec, představíme si špinavého zapachajícího člověka, který nás svým vzhledem spíše odpuzuje a máme i z něho trochu strach. Ale kdo opravdu jsou tihle lidé na ulici?  Řeknu vám že to jsou lidé, stejní jako vy. Jen velký zlom v jejich životě, je dostal až na ulici. Může to být alkohol, drogy, hazard, životní pohroma, ztráta blízkého, nesouhlas se systémem....cokoliv.
K nám do práce nastoupil také jeden bezdomovec, jmenuje se Jan Louda a já si ho vážím i přes jeho vzhled či zápach. Jako jediný jsem mu podal ruku, když se mi chtěl představit. Je to člověk jako my, jen měl smůlu a chce se vrátit zpět do normálního života. Proto nastoupil do práce a pracuje. Nedívá se do leva ani do prava, ví proč tam je a co musí udělat. Přišel si vydělat peníze, aby mohl odejít z ulice a zase normálně žít. Obdivuji ho, protože to musí být hrozné, pracovat bez koruny v kapse. Vnímat pošklebující lidi kolem sebe a zůstat sám sebou. Tráví maximum času v práci, aby vydělal co nejvíc, nežebrá na jídlo, nic nechce, jen tvrdě pracuje a je štastný. Má radost sám ze sebe, že to dokázal a nastoupil pracovat.
Víte a stačí opravdu málo, nebudete mít třeba pojištený dům a on vám vyhoří, jste rázem bezdomovci, kteří mají v kapse pár set korun a nemají kde spát, mýt se, co na sebe a plno jindy pro nás normálních věcí. Proto bych vás chtěl poprosit, nevysmívejte se těmto lidem, kteří mají chuť a odvahu se vrátit zpět do normálního života, ba naopak, podejte jim ruku a buďte jim nápomocni.. Hrozně to pro ně znamená, jste pro ně v tu chvíli jakoby jediná rodina, člověk,přítel, kterému věří. napsal/a: Martindeaf 18:13 Link komentáře (1)



Pocit prázdna

17.Říjen 2007

Ztratíte-li něco, co pro vás příliš znamenalo, připadáte si jak když kus vás je najednou pryč. Věci, které jste běžně dělávali, najednou nejdou, máte hrozně moc času, ale vy jen sedíte na místě. Bavíte se s nejlepšími přáteli, ale vůbec je nevnímáte, nenalézáte nic, co by vás uspokojilo, jste smutní, jak dál. Najděte se v hudbě, probrečte třeba deset písniček, ale veřte mi, že po chvíli je budete vnímat, a to způsobem vašemu stylu zvláštním. Budete vnímat tóny, které jste nikdy předtím neslyšeli v tolik pro vás známé písni. Hudba vámi začne procházet a dávat vám milión pocitů najednou, v tu chvíli udělejte jen jedinou věc a to tu, že přidáte na hlasitosti. Tělo se vám začne najednou hýbat a vy přestáváte myslet na problémy. Uvědomíte si  v tu chvíli, že je tu plno hezkých věcí a vy je chcete zažít. Nenechávejte krásu halit smutkem, nežijete proto, aby jste smutnili, ale radovali se, a pokud máte ten pocit prázdna, tak zkuste se nějak vnitřně naplnit. Vím že je plno jiných způsobů, ale já radím jen svůj ověřený, který nikomu neublíží. Lepší než alkohol či jiné halucinogenní drogy.
Než jsem začal psát tento vzkaz pro vás milí lidičky, tak jsem byl moc smutný, nebavilo mě nic a nechtěl jsem už nic dnes dělat, jen ležet a koukat do prázdna. Ted mám na uších sluchátka a poslouchám jednu písničku, která je pro mě songem.Líbí se mi pro svojí momentální neohratelnost, rytmičnost a pohybu schopnost. Je mi mnohem líp a dokonce se i při psaní  usmívám. A radost kterou mám, bych chtěl dát i vám, všechny vás obejmout a říct  vám jak je skvělé zase stát na nohou a mít chut žít. napsal/a: Martindeaf 18:18 Link komentáře (2)



Co znamená pro tebe hudba?

26.Červenec 2007

Neznám jediného člověka, který nemá nějaký svůj song. Každý miluje hudbu, protože je to vyjádření citů či života ve slovech a v melodii. Můžeme milovat hudbu vlastní či nějakého interpreta, jde jen o to,co nás víc naplňuje. Hudba je silný emocionální vjem, který nás může rozplakat, rozesmát, vystrašit nebo jen tak něžně hladit až vzrušovat. Dělá si s námi co chce a nejsme schopni se tomu ubránit, protože každého nějaký ten song úplně pohltí. Dostane vás natolik, že ho posloucháte pořád dokola, pouštíte ho ostatním a jste přesvědčeni že právě ten váš song je ten nejlepší. Máte pravdu, je nejlepší, ale pro vás. Každý má svůj nejlepší song, protože každý reaguje na jiné tóny a rytmus. Někdo zbožňuje rychlou dynamickou hudbu a někdo zase klidnou pomalou, takovou, která vás zcela uklidní a nechá vás sedět s jemným úsměvem na rtech.
Pro mne hudbu znamená nezbytnou součást mého já, není den, kdy neposlouchám nějakou písničku. Hlavně ve mě probouzí rytmus, který rád přeměním v pohyb těla. Vyjádřit hudbu tělem, je jako dát té písničce jednou tolik než má.Vyzvednout její detaily pohybem těla, zdůraznit  její záměr, kterým vás měla oslnit. Zpříjemňuje mi den a mění moji náladu, vyjadřuje za mě moje  pocity  a stává se jakým si azylem v nesnázích. Je pro mě drogou, na který vždy rád ulítnu, protože nijak neškodí a rád ji s klidným svědomím i nabídnu ostatním.
Proto bych chtěl teď oslovit vás všechny, jenž máte nějaké problémy a snažíte se je nějak vyřešit. Máte-li pocit, že je konec a že váš život nemá už cenu, pusťte  si prosím nějaký váš song a zhluboka se do něho zaposlouchejte. Nechte jen tu hudbu procházet vaším tělem, třeba i u toho plakejte, ale věřte mi že si uvědomíte jak moc chcete žít, jen proto, že vás zase něco dokázalo naplnit. Většina z nás má občas zcela prázdnou duši a je před kolapsem, je to normální a v dnešní době běžné. Dlouhodobý stres zažíváme všichni v určité míře a proto vám doporučuji jako skvělý relax právě hudbu. Najděte si tu svou a vždy, když budete mít pocit prázdna si ji pusťte. napsal/a: Martindeaf 11:49 Link komentáře (0)



Miluji Tě!

22.Červenec 2007

Dvě slova, kterými se dá vyjádřit mnoho. Znamenají okamžik, kdy jeden bez druhého nemůžeme být. Musím se vás ale zeptat, umíte je ve správnou chvíli vyslovit, víte kdy je opravdu ten vhodný okamžik? Ono říct něco bez toho, aby jsme cítili přesně to samé je moc neférové, protože ten komu to říkáme nám může velice důvěřovat a v tu chvíli to bere jako něco závazného. Jak se asi bude cítit poté, když  zjistí že my to tak nebrali, hmm? Myslím, že bude nejzklamanějším člověkem v našem okolí a bude mít po právu na nás velký vztek. Není vůbec správné zahrávat si s lidskými city, protože je to to nejcennější, co kolikrát ti lidé mají. Ten kdo zasévá radost by měl vědět, že ne vždy ji také sklidí.
Miluji Tě, neznamená mít jen někoho moc rád, je to vyjádření toho, když nemůžeme bez toho druhého být, je v naší mysli tolikrát za minutu, že vlastně na něj stále myslíme, na každém kroku nám ho něco připomíná. Jíme lahodný oběd, ale známe jen chuť toho druhého. Člověka, pro kterého máme důvod žít, baví nás pro něho vstávat, chodit do práce a dělat věci, které jsme možná předtím nedělali. Ano, to je člověk, kterému můžeme říct: Miluji Tě! Je nedílnou součástí nás samých a víme, že jeho život, je i náš život. Radujeme se s ním, pláčeme s ním, trpíme za něho a snažíme se mu dělat život příjemnějším. Vážíme si všeho, co je ochoten pro nás udělat a vracíme mu to naší láskou. Proto vás prosím, neříkejte jen tak někomu tyhle dvě slova, pokud opravdu nezažíváte pocit závislosti na tom druhém a nejste ochotni pro něho se i obětovat či třeba  ponížit.
Mám rád hodně lidí a jsem pro ně ochoten udělat co je v mých silách, dokážu ale bez nich vnitřně žít, nemám pocit závislosti. V klidu usínám a myslím třeba na pěkný ženský, ale když miluji, ten člověk je jakoby stále se mnou. Chodí se mnou spát, i když vedle mne není, je v mém srdci, v mé mysli a naplňuje můj život. Je pro mne tím nejcennějším co mám, dává mi sílu žít a jeho třeba jen úsměv, je tím nejúžasnějším dárkem, který si přejete celý život.
Používejte tedy prosím tyhle dvě slova jen pokud budete dělat, to co znamenají. Nechápete-li stále jejich význam, raději řekněte: Mám tě moc rád. napsal/a: Martindeaf 16:44 Link komentáře (2)



Autorita

07.Červenec 2007

Je několik pravidel jak si získat autoritu, autoritu si můžete buď vynutit nebo vybudovat. Vynucenou autoritou si získáte respekt, ale nikdo si vás nebude vážit. Můžete si ji vynutit násilím, z postu funkce do které jste byli třeba jmenováni nebo řečí peněz. Musím vás ale upozornit že je to jen falešný respekt! Většinou je kvůli tomu nějak fyzicky či psychicky vydíráte a nejhorší na tom je že z toho máte dobrý pocit, dokonce si v duchu říkáte: Skvěle odvedená práce. Můžu vám s klidným svědomím říct že se tím řadíte mezi nejhorší a nejubožejší sortu lidí, která si získává úctu vydíráním. Myslete si o tom co chcete,ale žijme reálně. Nejhorší je že někdy jsme k tomu nuceni někým nad námi, nadřízeným. Nebudeš-li plnit moje rozkazy, končíš!
Autorita, které já si vážím, by se měla získávat tím co umíte a dokážete druhým nabídnout. Vašimi schopnostmi, láskou, dobrým vztahem k lidem. Lidé si vás pak váží a jste pro ně někým, koho respektují, poslouchají a jsou pro něho ochotni dělat téměř vše. Říkám téměř, protože absolutní autorita neexistuje.Nejcennější je pocit vlídnosti, ochoty spolupracovat. Získáš si ho, když nabízíš to co dostáváš. Dej lidem špatnou práci, která je ještě špatně placena chtěj po nich velké výsledky a vděk. Pošlou tě asi někam.Vcelku těžké,ale ne nemožné, pokud víš jak jednat s lidmi a oni vědí kdo jsi a co pro ně jsi schopen udělat. Dobře špatná práce, ta je dnes skoro všude, málo placená, taky klassa, velkou výrobu chtějí všichni, ale jak si získat vděk? Můžeš ukázat lidem jak udělat špatnou práci a nemyslet na to.Hledej ve všem špatném kousek dobrého, na čem se dá začít. Dej jim motivaci, zlepši jim prac. prostředí.Ukaž jim jak pracovat a neunavit se tolik. Každý občas děláme zbytečné pohyby, které nás unavují. Přijde jiný a udělá to samé jinak, snadněji a rychleji.Vždyť znáte staré dobré přísloví: Když dva dělají totéž, nedělají totéž! Ty jsi ten kdo řídí, máš mít zkušenosti, které oni potřebují.Ukaž jim jak pracovat, buď mezi nimi a ukaž jim že ta bolest není tak hrozná, když na ni nemyslíš. Motivuj je finančně, když bude práce kvalitnější a udělají ji víc. Umění získat si lidi není pro každého, pokud nemáš dost pevné nervy a ten správný přístup, sesypeš se z toho jak balíček karet!
Jak se díváte na autoritu danou věkem? Můj osobní názor je, že tohle nemá co s autoritou co dělat, je to spíš otázka úcty.Vážím si tě protože jsi starší, ale svoji autoritou jsi mě nezískal.
Víte člověk může být oproti vám starší ,silnější, bohatší, vzdělanější, hezčí a bůhví jaký, autoritu si může ale získat jen když vás dokáže upoutat, ukázat vám něco, kvůli čemu ho budete respektovat, něco, co mu budete možná i závidět a budete chtít být jako on. Víte co umí a proto ho respektujete. Proto se nedá autorita vynutit, nemůžeš mi vnutit abych tě respektoval, když mě nijak neoslovuješ, nejsi pro mě něčím zajímavým, "lepším člověkem" něž jsem já. napsal/a: Martindeaf 03:21 Link komentáře (0)




Nejlepší přítel se nikdy neptá co má pro tebe udělat, udělá to, protože tě moc dobře zná a ví přesně co, kdy a jak udělat. Tím si získává svoji úžasnost a dokonalost, ne, spíš nenahraditelnost a výjimečnost oproti ostatním, kteří jsou pro tebe jen známý! Je to nej, které tě vždy mile dostává do rozpaků, ať jsi kluk či holka, když tě někdo neustále nečekaně mile překvapuje, je to vždy skvělý pocit. A to nemusí být tvůj partner, ale jen kamarád. Já takových přátel mám pět. Možná si někdo řekne tak málo, ale zamyslete nad tím kolik máte opravdových přátel, kteří se třeba vydají z posledních pěněz, aby vám pomohli, přátel, kteří dají svoji pověst v sázku, protože vám věří a vždy se za vás postaví, hmm? Tak mi řekněte kolik jich opravdu je, možná zjistíte že sotva jeden a to jen někdy.Většina lidí si to ani nepřipouští, ale je to tak.
Hlavu vzhůru, to není konec života. Jen třeba se správně nedíváte kolem sebe. Víte kolem každého člověka je vždy někdo strašně suprový, který čeká jen na tu šanci od vás, na šanci bavit se s vámi, na šanci dokázat vám , co vše je schopen pro přátelství s vámi udělat. Já byl hodně dlouho slepý a bral je spíš jako snílky nebo naivky. Až po dlouhé době jsem pochopil, že tito lidé jsou reální a své sny dokáží uskutečňovat, teprve pak jsem zjistil jak moc jsem jim ubližoval svoji nědůvěrou.
Nejlepší přítel má na vás vždy čas, vždy má chuť být tu pro vás. Teď to zní krásně že? Si nejspíš říkáte, sladký keci, to nemůže fungovat, proč by to pro nás dělal??  Já vám povím proč, protože to sámé vy děláte pro něj, on vám vlastně jen oplácí tu lásku, kterou od vás dostává. Krásné na tom je že vám ji dává, i když ji nedostává, protože máte třeba problémy, ale zná vás a ví jací jste, proto se pro vás tolik obětuje. On nemusí říkát, hele jsem moc rád že mám takovýho skvělýho kámoše, on vám to spíš dokáže něčím, aby to jste to cítili, nejen slyšeli.
Správný a pravý kamarád stojí za vámi vždy, ten falešný, co si na něj jen rád hraje, je za vámi jen když vás potřebuje. Když se má dobře, už vás skoro nezná. Proto něvěřte každému, kdo se na vás hezky směje, protože za rohem vás může také hezky pomlouvat. A falešných přátel je vždy více, než-li těch pravých. Raději neříkám své tajemství a osobní  věci, myslím že i ten nejlepší, může se stát jednou tím nejhorším. A od takového je to velmi velká rána, která bolí moc dlouho, naštěstí o tom jen píšu, ale nechtěl bych to zažít.
Tak poznávejte a přemýšlejte kdo je kdo, ať jednou nejste smutní. I když na některé lidi nám nestačí celý život, abychom se v nich vyznali. napsal/a: Martindeaf 08:51 Link komentáře (1)




Co ti mám na to asi říct, strašně moc pro mne znamenáš a proto už nemůžu být tvůj kamarád. Moje city k tobě už dávno nejsou jen kamarádské a já bych nemohl vedle tebe fungovat už jen jako pouhý kamarád. Jako kamarád, který se tě nemůže dotýkat, nemůže se stebou líbat, nemůže s tebou dělat věci, které dělají lidé, když se mají rádi. Je mi to líto, že to takhle skončilo a věř mi, že to moc bolí, hodně moc. Nevím jakým způsobem tě vymazat ze života, abych tu bolest zmírnil. Bohužel není den kdy na tebe nemyslím, není hodina kdy se v mých vzpomínkách neobjevíš, není večer kdy moje oči zůstávají suché.
Snad jednou pochopíš, co jsem ti vlastně tenkrát nabízel. Nebyl to přepychový život v luxusu, nebyla to ani neomezená moc či něco podobného, byla to jen pouhá upřímná láska, věc, kterou by ti mohl dát každý, ale jen málo lidí to opravdu dovede. Věnovat celé svoje žití jednomu člověku, žít a dýchat jen pro jednu osobu.
Je to věc, kterou si nemůžeš koupit ani vynutit, můžeš si ji získat jen svým srdcem. Já ti ji nabídl, protože v tvém srdci vidím něco dobrého i přes to jak se chováš, ale myslím že si vůbec neuvědomuješ, jakou tahle věc má hodnotu .Poznáš to až teprve tehdy, když ji budeš moc chtít a zjistíš že nikde není.
Já v té době už budu mít nejspíš rodinu a budu zase konečně štastný. Měl bych se na tebe asi hrozně moc zlobit, ale co si z toho vezmu, nic. Život je krátký a já tu jsem jen jednou, budu žít dál. Pro tebe tu už budu jen jako neutrální člověk, který se objeví, jen když budeš opravdu na dně. Do té doby tě nechám žít svým životem a jen z povzdálí, třeba i několika set kilometrů, tě budu sledovat jestli tahle má slova jsou pravdivá či ne.
Tenhle článek možná budou číst desítky lidiček, ale jeho obsah patří jen tobě, autor už ne.Pa. napsal/a: Martindeaf 09:56 Link komentáře (0)



Kopie nebo originál?

25.Květen 2007

Dnešní trh je zaplaven obrovským množstvím zboží různých značek. Ať už jde o textil, elektroniku či spotřební zboží u všeho rozhoduje několik paramtrů pro výběr. Zajímá nás cena, to je vždy asi na prvním místě. Poté kvalita a pak značka. Každý výrobek si nese svoji značku, která by měla zákazníkovi, odběrateli dát záruku kvality. Je to ale doopravdy tak, koupím si značkovou věc a budu maximálně spokojen? Kdepak, je to jen dokonalá iluze díky reklamě a vysoké ceně. Jediný rozdíl mezi značkovým a neznačkovým zbožím je ve výběru materiálu a u některých věcí i v kontrole a způsobu výroby. Ale pokud bychom chtěli zjistit kdo to zboží skutečně vyrábí, zjistíme zajímavý závěr. Největší výroba je v Číně, díky velké nezaměstnanosti. Ono lidé si dělají srandu když vidí třeba botu s nápisem adibas, ale podívejte se na botu s nápisem adidas. Zjistíte že se od sebe příliš neliší, výrobce je stejný - Made in China.
Já osobně když nakupuji jakékoliv zboží, dlouho zkoumám a porovnávám. První co mne zajímá je vzhled, poté kvalita a ve finále se podívám na cenu. Pokud je cena přiměřená k danému výrobku, tak si ho koupím, pokud ne, nechám ho bláhovým snílkům, kteří věří, že udělali nejlepší obchod v životě, jen proto že mají právě tuhle věc. Neodsuzuji proto neznačkové věci, pokud se mi zdají kvalitní, vypadají moderně, nekopírují jinou značku a hlavně se v nich cítím pohodlně. To si myslím že  je asi to nejdůležitější, kupovat si věci pro své pohodlí, pro pocit spokojenosti, blaha. Vždyt dobře zvolená věc nám také delá vnější image, měla by k nám 100% sedět, dávat na pocit jistoty a bezpečí.
Proto tvrdím kupujte si vždy jen to, co pro vás znamená kvalitu, spokojenst,  rozumný nákup.Nedávjte na názory druhých, protože nikdo se nemůže dokázat vcítit do vašich momentálních potřeb, pocitů. Buďte sami sebou a podle toho nakupujte. Je jedno jestli ten výrobek nese značku či ne, jde jen o vás, jak vy s k tomu stavíte a jak to cítíte. napsal/a: Martindeaf 13:12 Link komentáře (0)



Proč lidé pláčou?

23.Květen 2007

Pláčou z radosti, smutku, strachu nebo bolesti. Pláčou ženy i muži bez rozdílu věku, orientace či barvy pleti. Zažívají obrovský citový vjem, jenž dokáží vyjádřit slzami. Radost, smutek, bolest či strach mohou být vnitřní či vnější. Vnější jsou doprovázeny vizuálním efektem, mimikou obličeje, zraněním. Vnitřní jsou čistě psychického původu a jsou prožívány více než ty vnější.
Pláčeme u dojemných filmů, radostí z výhry či vítězství, nad ztrátou svých blízkých,  z něštastné lásky, následkem úrazu, ze strachu z neznáma. Ptám se vás, proč ale někdo pláče a někdo ne? Ti co nepláčou jsou nějací drsňáci nebo co, čím se liší od těch ostatních? Řekl bych, že je to dáno vnitřním rozpoložením každého z nás. Každý z nás snáší určité věci jinak, někdo je až moc přecitlivělý a rozpláče ho maličkost a někdo je téměř bez citů a nehne s ním ani smrt v rodině. Je to prostě přirozená reakce nás lidí a není správné vysmívat se někomu, jen proto, že pláče. Snažme se je chápat očima malého dítěte, které vidí svět jen jako dobrý a zlý. To co je mezitím pozná až v dospívání. Je to spontální pocit, který každý vnímá jinak. Já osobně brečím při ztrátě něčeho mému srdci blízkému, při utrpení druhých. Nebrečím při fyzické bolesti, protože ta vždy pomine rychleji než-li psychická.
Jedno vím ale na 100% a to si dobře zapamatujte, lidé vypadjí jednou takhle jednou takhle jednou takhle a jednou takhle .Nikdy ale nevypadají pořád stejně, tak nezoufejte a hlavu vzhůru! napsal/a: Martindeaf 22:35 Link komentáře (0)



Poradíte mi?

21.Květen 2007

Asi tak před měsícem, jsem poznal na líbku jednu zajímavou holčinu. Nejdřív jsme si jen psali, ale pak jsme zjistili, že si hodně rozumíme. Dohodli jsme se tedy, že se někde sejdem na kafe. Kafe bohužel nebylo, ale sešli jsme se v jednom tanečním klubu kde jsme byli oba hrozně štastní a zjistili jak moc  máme k sobě blízko. Dokonce mi napsala, že byla po dlouhé době zase štastná. Měl jsem z toho vážně radost.Tenhle večer jsme trávili ve společnosti našich přátel, ale ten dálší už sami. bylo to úžasný, jen já a ona.Okolí jako by vůbec neexistovalo, naše pohledy splynuly jen v jeden hluboký zamilovaný. Každý den jsme se bombardovali těmi nejsladšími sms a těšili se na další setkání.
Víte když vám holka řekne jak moc vás má ráda a že pro ten vztah je ochotna i hodně obětovat, jen aby ho neztratila, tak tomu věříte a máte jí o to radši. Jste štastni, že jste někoho takového potkali a vážíte si ho. Bohužel realita je někdy zcela jiná a ubíjející. V pátek to bylo ještě fajn, byla ráda i za 15 minut, po které mohla být se mnou. Nebylo mi dobře a tak pochopila, že se těším domu jít spát. Dohodli jsme se tedy na sobotu, že budeme spolu.V sobotu jsme se ale už neviděli, nereagovala ani na sms, nebrala ani telefon. Popadl mne hrozný strach, jestli jí něco není, když mi ani nepísne?? Trvalo to až do neděle, asi tak do osmi do večera, pak mi konečně napsala: NEMĚLA JSEM NÁLADU NA NIKOHO,PROMIŇ. Dobře dá se to pochopit, ale mohla to napsat hned a nic bych dál neřešil, hlavně bych se o ní nestrachoval.A pak mi napsala: BUDEME JENOM KAMARÁDI ANO? Neodepsal jsem na to,asi po hodině mi napsala, že chce na to něco slyšet, co by jste ji na to napsali vy? napsal/a: Martindeaf 14:56 Link komentáře (1)


Starší články >