Dnes jsem došel k velice zajímavým věcem. Ta první, od které se bude odvíjet i to další je, že tenhle blog ještě někdo navštěvuje, i když svých 15 minut slávy má dlouho za sebou. No a proto musím přehodnotit to, co zde tvořím:D No protože číst po sobě jisté pasáže aniž bych se nestyděl prostě nejde.. Dejme tomu poslední příspěvek na téma hudby a strachu:D To prostě je něci fakt legračního..vzhledem k tomu že jsem byl nadopovaný antibiotikami, tka snad moji nejbližší prominou..

Dnes jsem dočetl opravdu skvělou knihu "Cizinec" od Alžírsko-Francouzského autora Alberta Camuse. Musím říct, že novela je to velice krátká, ale na konci opravdu donutí k zamyšlení, což je v dnešním mediálním světě zásadním. Kniha pojednává o příběhu muže, který si žije svůj život, chodí do práce, v sobotu chodí plavat na pláž se svojí přítelkyní Marií a neděle ze srdce nenávidí, jen pro svoji podstatu a tráví je pozorováním  života ostatních lidí města z výše svého balkonu a u toho vydatně kouří a přemýšlí. Asi se mi nepovedlo správně nastínit kouzlo děje a několik málo postav, ale to zásadní přijde tehdy, kdyžspolu s Marií, která si jej chce vzít, odjíždí na sobotu k přátelům, trochu si užít pláže, slunce,prostě krásného Alžírského dne..situace se zkomplikuje a dochází k vraždě araba, který chtěl zabít našeho hrdinu..ten kdo mačká spoušt a drží zbran je opět náš hrdina, i když je to všechno sled neuvěřitelných náhod, které nebudu rozepisovat, protože to ani nedokážu tak bravurně napsat, jako autor. Druhá čast začíná zmechanizováním celého řetězce, který všichni známe..zatčení, výslech, výslech, cela, předvolání, advokát ex offo(obhájce který je zaručen zákonem, pokud nemá žalovaný na vlastního, tak mu je přidělen), zase výslech, a je to prostě fantastická ukázka variace nejen hry na dobré, zlé, mocné a odsouzené, ale také na pravdu a polopravdy.. A konečné odsunutí činu vraždy na druhou kolej s tím, že se soud vlastně zaměří na to, že obžalovaný je introvert, i když ne v tom špatném, spíš jak o něm hovoří jeho přátelé, jako o správeném muži, který zbytečně nemluví až po jeho nedostatek smutku pro vlastní čin i pro mnoho dalších.

Já si myslím, že v životě se občas řídíme velice zkostnatělými pravidly, která ne vždy platí. Tím nechci nabádat, abysme porušovali zákony..no ale spíš uvažovali nad tím, že to co je v některých státech nespané pravdidlo slušného chování, je v jiné zemi chápáno jako projev hulvátství a jinde se setkáváme s tím, že je to zločin. Ale tak je to přece se vším:)