Ze všeho nejdříve msím poděkovat jednomu andílkovi, ona ví, díky ní jsem dnes konečeně usnul a spal. Znamenáš pro mě opravdu moc..a děkuji moc.

Včera když jsem si četl ještě nějaký maturitní otázky tak jsem se šel projít, měl jsem trochu odvařenej mozek a chtěl jsem si užít to perfektní teplo a sluníčko..a zamyslet se.. Bylo tak kolem šesté večer, vzal jsem si běžecký tričko, běžecký niky a dal jsem si teda pořádnej zápřah na nohy, byly to asi tak čtyři kiláky, na konci jsem už viděl i pána boha, jak jsem byl vyřízenej..ale běhal jsem v lese, tak jsem se cítil dobře, ten vzduch mi dělal uplně dobře..ale byl jsem celkem vyřízenej, tak jsem si sedl k rybníku a koukal jak se kolem mě točí milostné páry, manželé, kamarádi, minuty  a ten čas, co nám byl dán.. Celkem dost lidí si stěžuje a já ještě určitě víc na všechno kolem, jak je to blbý, nic nejde, ale to říkám ejen díky tomu, že máme všechno a že chceme ještě víc.. to mi připomnělo kamaráda ze základky, co se vyboural v roce 2006 v říjnu u Nového města.. Ten kluk byl pohodář, vždycky bojoval s holkama, které teda zbožnoval, ale nikdy nenašel tu pravou, školu neřešil a měl nás skvělé kamarády, jestli s emůžu považovat za skvělýho kamaráda. Na základce jsme zažili se všema spolužákama a spolužačkama společně krásný chvilky, u vody, na svazích a prostě všude to bylo fakt krásný. Ale pak jsme byli v devítce a věděli jsme že každej půjde vlastní cestou a že už se nebudeme vídat tak moc, bylo mi do breku. Na těch lidech mi záleželo, byly tam i slečny které jsem si od základky zamiloval..:) Odstěhoval jsem se do brna, do našeho krásného oranžového domečku a život plynul, někdy pomalu v klidných vodách, jindy přišla bouře, ale zvládl jsem to relativně dobře. Jak dospíváme, tka si každý chceme dokázat, jak moc jsme dospělí a třeba "drsní"..někdo pije jak duha, další chodí s o hlavu staršíma slečnama, nebo kouří green jak mu plíce stačí. Ani jedna z možností mi nepřišla jako suveréní k tomu abych si dokazoval, i když to pítí jsme taky často bezdůvodně přeháněl..a to není fakt dobře.. Ten kamarád se jmenuje Petr a jak jsme říkal v úvodu, tak se vyboural v autě, jel opilej fakt dost, nepřipoutanej a s plynem na podlaze..to je neodpustitelný..představte si, kdyby prostě třeba někdo šel se svým pokladem ven, a takovej blázen vám vezme to nejkrásnější..svého partnera..mě to přišlo hrozný, že do tohoa auta sedl..kdyby ležel na stole tak by udělal líp. Vyletěl u silnice když tam měl hodně přes 100 a auto se asi 6 krát převrátilo..to muselo být něco..prostě 6 krát letěl přes střechu a nebyl připoutanej a s tím autem lítal tak různě ve vnitř, když se to zastavilo, tak to auto na něm leželo, byl tam uvězněnej, řval a litoval sebe i svých blízkých. I tak tvrdej kluk jako Petr brečel, věděl, že je to všechno špatný. Našli ho tak za 4 hodiny a on byl stále na živu, otázka je jestli to pro něj bylo lepší..Odvezli ho vrtulníkem do Prahy, fakt v hrozným stavu, když mi to říkala kamarádka tak se rozplakala do telefonu a já jsme se taky neubránil.. Když ho operovali, tak mu nedávali šanci že přežije, on to věděl. Pojištovna podle právních podmínek nehradí ošetření pokud jedinec pil, takže všechny ty operace zaplatil jeho strejda, bylo to fakt šílená částka.. Postupem času se ze stabilizovaného stavu stala noční můra, byl v komatu-spal a byl možná štastný, že nevnímá bolest a tíhu osudu. Všichi čekali, že se neprobudí, věděli to. Ale Petr je silnej a dali ho do kupy, nebyl na tom ale psychicky dobře. Mě potěšilo, že za ním jezdily holky a třeba s ním vykládaly a krájely mu jablíčko a to pro něj udělaly moc. Nedlouho potom mu řekl doktor, že bude mrzák, nohy, ruce a tělo nebude ovládat. Byla to velká rána. Já bych v té chvíli chtěl umřít, jak jsem slabej. Petr nemluvil, jen pošeptal, že uvnitř umřel. Prosil jsem, aby k němu byl ten nahoře milosrdný a netrpěl, aby ho zbavil bolesti, protože to si nezaslouží ani ten nejhorší z nás. Nikdo se s tou hrůzou nesmířil, Petr v nic nedoufal, a lidi kolem čekali, že to nebue dlouho trvat. Ale on je stále tady, po Vánocích se mu dostala nějaká hloupá infekce do nohy a museli mu ji amputovat, po tomhle, když jsem se to dozvěděl, tak jsem prostě doma přestal mluvit, uvědomil jsem si že život je křehčí, než vajíčko a je tak blízko.. Silnou vůlí se Petrovi povedl husarský kousek, začal pomalu hýbat prsty na ruce..ted prostě se skláním nad chirirgy a lékaři...co dokázali..dali mu naději, ne malou, ale dali..Petr je ted v lázních, rehabilitace, je tam sám a lituje. Tímto chci říci, že až budete někdy smutní a neštastní, tak budte rádi, že jste zdraví, to je to nejdůležitější, je to předpoklad k tomu abysme byli štastní..i když budeme chudí a to je přece mnohem lepší, než mít soukromý ostrov, kde budeme ležet sami a sami, i když to je individuální. Ještě bych chtěl jenom apelovat na ty, co to dotáhli až sem a pohybují se autem, motorkou, nebo čím..aby jste nejezdili pod vlivem..prosím. Nejde o to, že ublížíte sobě-ale ublížíte těm lidem kolem vás. Já vím, že jezdit rychle je super, ale vybírejte si místo kde budete závodit..vstante si v sobotu ve 4 hodiny a běžte na dálnici, ale proč jezdit jak čuně u přechodů, kde chodí ti nejmenší z nás? Vždyt to ničemu nepomůže..a budte předvídaví, co když ta avie před vámi má špatná světla a pak budete mít zbytečně trable..a budte ohleduplní k sobě, netrubte na mladou holku, když jí chcípl na křožovatce motor-bude vyděšená ještě víc.. a jestli chcete na někoho udělat dojem, tak ho vemte radši nezahrádku a dejte si nějakej dobrej drink a potom běžte s přáteli na film..když budete jezdit jako rozumu zbavení, tak ukážete jen, jak jste simply..a jak jsem říkal, život je křehkej a i když je všude kolem nás, tak se může stát cokoliv a nebude te.