Je to hrozný, ale po několika pokusech usnout jsem to asi vzdal..:( Achjo..nemůžu prostě usnout..a když usnu tak se vyděšenej probudík kvůli nějaké noční můře..a to je ted pořád..co se to děje..já nevím, docházejí mi tím písmenka do slov.. NIkdy bych nepřál takové děsy ani největšímu nepříteli..

Ještě doposlechnu song, hodím do sebe banán a půjdu si stejně jako včera opět lehnout..ale stejně to nevidím líp, než že ve tři usnu už jen proto, že bude svítat, a ani bych vám nepřál zažít ty sny..to je něco tak strašnýho a strašně skutečného, že možná bude lepší, když budu trpět Insomnií, než abych usnul..když jsem byl malej tak jsem taky nemohl jednu dobu spát, ale to proto že jsem viděl nějakej hroznej horro, že Markétko?:) a všude jsem ve tmě hledal ty oběšený lidi a ty propadlý oči a to mi bylo 8..hrozně jsem se bál..občas jsem se tak bál, že i když se mi chtělo čůrat, tak jsem bud vydržel do rána(i když to zní fakt naivně..)protože strach ze tmy jsem měl velkej a nebo jsem si rozsvítil po celé cestě na toaletu a i tak jsem se tak bál, že bych ze sebe měl ted legraci.. no ale jednou..jednou jsem viděl něco, co do smrti nezapomenu...

Byl jsem o něco starší, ale svého strachu jsme se ani za mák nezbavil.. šel jsem domů a cítím ten větřík, který mě večer hladil po obličeji..foukal mi do oušek a laskal vlasy, když v tom to přišlo.. cca 10 METRŮ přede mnou byly dva stromy..byly dost blízko u sebe a je to jako by to bylo ted..něco mi našeptávalo uteč..ale okovy strachu mne nedovolily úprk..myslel jsem že je to můj konec... mezi těmi stromy se stalo něco, co nechápu do ted.. šedá postava se vyrýsovala..nedýchal jsem, oči vyvalené, z toho větříku, který se se mnou mazlil se stal dotek studené smrti, okusil jsem jak je chladná a že přijde kdykoliv..stál jsem tam asi 3 vteřiny, ale ty tři vteřiny byly tak šíleně dlouhé, že když se občas procházím v noci, tak mám pocit, že za mnou kráčí můj stín..můj ochránce, ale také ten který střeží čas mého života...a až vyprchá..tak už to nebude ochránce, ale nemilosrdný služebník smrti.. Jak říkám horror...ale stala se nám opět s Mákem..:) ještě mnohem děsivější věc..to už šlo o kejhák a do ted nás mají něktřeří za blázny..nevím jestli to můžu popsat ted..ale je to hrozně nepopsatelné, co se nám stalo..jen aspon přiblížím, co se stalo..na chatě slavíme..a Mákule je smutná, tak se spolu jdeme projít..jdeme po silnici..jsou 2 ráno..lampy ve vesnici zrovna zhasly.. tma jak na konci světa..ticho se rozprostíralo, Mákule i když je starší tak se mě křečovitě chytla za ruku..ta atmosféra neměla daleko k některým fakt hrozným filmům..tma a ticho..dojdeme po studni...povídáme si..a v tom to přijde..na silnice kde jsme stáli, tak je dost dlouhá a vedle ní se rozprostírá rozlehlá pole a louky..místo, kde jsme toho dost zažili..stojíme spolu otočeni směrem k té louce, ale spíše před tou tmou...slova plynou, jazyk se třepe zimou..

Mákule si zapaluje, ale než se kamínky o sebe zatřou a vznikne ohen, tak jsem se zaposlouchal do hlasů..nedělám si ted legraci..byly to HLASY, vzdálené, nerozeznatelné, nesrozumitelné, a hlavně dost nepodobné lidským hlasům..to bylo to nejhorší..
zaposlouchal jsem se...přišlo mi že je to uplmně samé, když Odysea vábily vražedné Harpie při cestě domů..poslouchal jsem jen okamžik, první popel spadl na silnici, čas ztratil svoji strukturu.zatavil se..tma, ticho a ty hlasy byly během jednoho nadechnutí u nás, to že se přibližovaly jsem poznal podle toho, že byly intenzivnější a ted to nebylo jen chladné pohlazené větrem..instinkt, který se u nás lovců během tisíců let tvořil mě přinutil chytnout Markétu a okamžitě utéct do chaty..

Neztrácel jsem čas, tedy spíš jsem jednal naprosto chladně, racionálně, žádné emoce, strach, tělo se naplnilo adrenalinem, smysly zbystřily a když jsem slyšel, jakou rychlostí se ty dporné zvuky přibližují, tak jsem nemyslel na nic, jen na to, že Markétka je vyděšená a že je naprosto napjatá a že ji tma nemohu nechat, i kdybych měl zaplatit životem. Vzal jsem ji za ruku, cigareta jí spadla na zem, zhasla, a oba jsme utíkali, jako nikdy dřív, necítíil jsem únavu a držel jsem se Máka, aby nezůstala za mnou, ale aby byla vedle mě...ani jendu chvíli jsme se neotočili..chata se předemnou zjevila jako poklad..vyběhli jsme a viděl jsem že Mák pláče, já jsem věděl, že kdyby jí, nebo mě, či oboum chtělo něco ublížit, tak bych porušil základní pravidlo.."Nezabiješ"

Bylo to tak surově skutečné, že jsme šli okamžitě za ostatníma do chaty a šli jsme okamžitě nahoru..dole jsme zamčeli a vzali jsme si nějaké nože a v té chvíli můj mozek pracoval tak že eliminoval strach a myšlenka na to, že bych si nikdy neopustil, kdyby se jim něco stalo..

Nahoře jsme se zamčeli v mém pokoji a poslouchali z okna..byli jsme uplně vyřízení, drželi jsme se v náručí všichni a atmosféra byla opravdu dost hrozná..strach tekl z každého, včetně mě..holky se neubránily slzám poté, co jeden kamarád poslouchal z okna a měl oči, které byly vyděšené...k smrti vyděšené...

V jedné ruce švýcarák, ne druhé sekáček na maso a jen jsem sledoval dveře..a jestli by něco otevřelo, tak by to asi bylo hrozné, ale nedovolil bych aby jim někdo ublížil, když jsem tam byl z kluků nejstarší.. Ta noc byla strašná, všichni brečeli nebo poslouchali z okna.. druhý den, když se to dozvěděli všichni "dospělí" tak jsme byli s Mákem za blázny.. Jsem moc rád, že jsem se v tu chvíli, když jsme utíkali, neotočil a doted nám nikdo nevěří... Já vím, že ten zvuk byl jak perverzní, tak děsivý a slovy nepopsatelný, že ani nechci přemýšlet, co to mohlo být..jen vím, že asi obyčejné zvíře se nepřesune za sekundu o 100 metrů, to ani formule nezvládne(Indy ano)... |Nepřeji to zažít..od té doby u sebe nosím kvalitní nůž, ale stejně vím, že čistá hlava a rozum bylo to, co umožnilo člověku zareagovat okamžitě.


Nic z toho, co jsem napsal jsem si nevymyslel..je to pravda až na ten sekáček na maso, to už si prostě nepamatuju.. dobrou, jeslti to tak můžu říct..