Už mám zbalenej kufr, čekám jen na auto. Proč se mi dnes nechce,protože mám slzu v oku a telefon v ruce? Nevím. vidím to, světla ve tmě..to je pro mě..už mě vezou, daleko, za obzor, tak kde slunce nevychází. Hvězdy se mě ptají: Jestli se jim někdy vrátím.
Neřím, nevím a netuším, milé hvězdy, už zde pro mě není místo..dusím se..
Je to tak pořád, chci zvolnit, ale nemohu závisí na mě příliš mnoho..
Už nechci nastoupit,toužím jen na jendom místě zkončit, osudu se vzepřít se zlem zatočit a SLunci se postavit.

Ticho

Světla zhasla, srdce zhasla..
Řůže padá na zem,
koukám sem, nevěřím,
že osud změním, a dívce se zalíbím? 
Já si nevěřím, život na dny proto neměřím.

Padající listí hraje tichou symfonii,
umřelí k zemi se pomalu blíží,
do trávy a na chodník pomalu doléhají,
oni už také nedoufají,
koruny stromů společeně opouští ale v nebi se ještě předvádějí,
již naposledy.
Osudy se naplnily a svíce v kapličce se rozsvítily.
Štěstí přesto nikdy nezmizí,
slunce nám na cestu posvítí a zlo zapudí, budme k sobě milí, ne zlomyslní.

Vločka

Neuvěřitelný, krásný tvar , s dalšími kamarády radost a plamínky v očích nám přinášejí..
Dokonalost nám vhání slzičky do očíček, držíme se spolu za malíček
jsi miláček
Mám strach,
říci jak..
seběhlo se to rychle,
nejsou to ani měsíce
tupé zírání do okenice..
a vyhlížení vánice
nepřineslo ti nic
žádný klíč
snad jen jaký jsem kýč
ale vím že záleží mi na Tobě
jako že nebe je pro mne i Tebe modré..