V jednom okamžiku se sen rozplynul, okolím se rozprostila šedá, zádumčivá a neprohlédnutelná mlha.. Mlha byla tak hustá, že se do ní nikdo nechtěl vkročit, rýsovaly se v ní jen obrysy postav a stromů..
dny plynuly a lidé se nezajímali o mlhu ani o to, co v ní kdy bylo uvězněno, nebo obsaženo..
mlha se rozpustila a vzala sebou i tajemství snu, ze kterého vznikla, vzala sebou i toho blázna Vincka co do ní v noci zabloudil...

...Od té doby, co se Vincek naposledy ukázal v místníhospodě, tak se mlha nikdy víc neobjevila a nikoho více
nezajímala, neděsila ani nepříváděla k úžasu.. Lidé si do konce života v té vesničce utahovali ze sebe a všichni byli moc štastní a nic je nikdy nerozesmutnilo.. 

...Jen za dlouhá léta se časy změnily..to když se Malenka chtěla v místním rybníčku utopit kvůli Pepovi ze sobotní tancovačky, jenže všichni si na tancovačce tak připili, že nebyli schopní Malence říci, kde ten rybníček je a ona všechny, kterých se ptala, kde je ten potůček kde se touží utopit, odvedla pokojně do chaloupek a do
jejich postýlek.. A ten poslední, František jí před jeho chaloupkou řekl, že museli rybník vypustit, takže jí bude stejně k ničemu...

Malenka to nevydržela a se slzou v srdci utekla navždyz vesnice, kde čas plynul jinak, než kdekoliv jinde..

Nikdy se Malenka ve vesnici neukázala, udělala dobře, Pepa z tancovačky se utopil, když ukazoval tanečnicím z vedlejší vesnice, jak umí přeplavat rybník na jeden nádech..jenže měl tak popito, že ten nádech byl jeho poslední..a když volaly
ženský o pomoc tak už bylo pozdě, protože doktor ležel s lahví pálenky v posteli.

..Někdo říká, že Malenka spadla, když přecházela hory a daleko nebyla živá duše, když volala o pomoc, ale já věřím tomu, že šla hledat své štěstí jinam..a že jej našla..a pokud ukluzla, jak se povídá, tak je trápení u konce a pochoval ji sníh a led, jako Sněhurku a zůstane krásná po věky..