Zdálo se mi něco divnýho, něco tak divnýho, že mi to nikdo neuvěří..objevil jsme se spolu s největším kamarádem ze střední panem Doktorem Rychnovským:D(at promine) no a kdo slavil narozeniny? Náš velkej kamarád Mates, Filip a Karel. Zprvu se to pomalu rozjíždělo...lidi přicházeli, slabší jedinci odcházeli..ale pak TO přišlo..všichni velcí kamarádi a také kamarádky se sešli, povídalo se, koukalo, nasmívalo..děj se z barového pultu a postávání kolem fotbálku(zasvěcení znají..:))  přesunul na taneční parket a každý více či méně ovínen předstoupil do tmy, která zahalovala taneční parket. Tam začaly pekelný hrátky..každej se vlnil ve všemožných formacích, vřískali jsme, skákali, smáli se..bylo to povedený. Volá mi táta: Kde ste? Říkám v nebi, on na to: Kolik vás tam je? Hodně. Kdy se vrátíš? Za světla,
brzo. A vy?(Naši na plese..uaa) No po snídani(takže odpoledne:D). Jo zdar.Ano a Omlouvám se všem od koho jsem si na tu chvíli propůjčil taneční partnerku, ale tak snad nikdo neutrpěl na duši a já jsem z toho měl velice taneční pocit, ponožky a boty mě musely proklínat, ale stalo to za to. Rozjezdem v jednu jsem se dostal nějak domů, u gymplu nastoupil i doktor, tak jsme zašli k nám na svačinu(hlad byl velkej) pozval jsem mistra na panáka a šel ho ještě doprovodit k busu. Cestou jsme potkali policejní hlídku, zmateně bloudící v Mokré hoře. Stojíme na zastávce, kecáme, a pak přijel dvojkovej rozjezd, v něm mává jedna velká krasavice, ale to bylo jen na chvíli,autobus zmizel kdesi daleko na kopci a já se sunul k domu. Ploužil jsem se téměř čtvrt hodky, došel domů, rychlé setkání ve sprše s teplou vodou, sklenice vody, postel. Ráno se probudím a vypadá, že ten sen byl až moc skutečný..pokoj, který se svým vnitřním uskupením 
blížil spíše místu, kde explodovala raketa středně dlouhého doletu. V puse jak v polepšovně, valsy všude jen ne v jednom směru. 
Sedím v křesle, popíjím čaj a docházím k názoru, že sen to byl až moc skutečnej možná proto, že to byla fakt realita. Ne dělám srandu, musle jsem nějak popsat nejlepší zážitek měsíce ledna ne?

Probudil jsem se kolem deváté a byl jsem už celkem ready, učil jsem se jak šroubek, ale vůbec mě to nebavilo, tak jsem si v mezipauzách čmáral a vyšly ze mě 3 mazanice, ale jako to je fakt něco šílenýho, to by ani dítě nenaškrtalo hůř. Možná se s tím někdy ukážu, ale ted je ještě moc brzo. Odpoledne jsem se byl projít, a potom jsem koukl na nějaký články na netu a našel jsem si takovej filmovje dokument, který se jmenuje "Lumiere & Company" a jde vlastně o to, že v roce 1995, kdy bylo sté výročí vynálezu kamery bratry Lumiéry dostalo
osm desítek největších režisérů světa za úkol natočit krátký film v maximální stopáži jedné minuty, což je vážně velice málo. Avšak netradiční počin spočívá v tom, že filmaři dostali ke splnění tohoto uměleckého projektu staré kamery, ktré používali páni Lumiéři, kteří například děsili a fascinovali diváky filmy které znáte všichni-vlak přijíždí na nástupiště, balony, lidé na náměstí... Musím říct, že mnohé z těchto kratičkých filmů mne dostaly, atmosférou jaž tradičně David Lynch, ale je zde mnoho dalších a neméně zajímavých.

Poté, co jsem se tak nějak motal v kruhu,jsem si pustil jendu nezapomenutelnou hitovku od Michaela Jacksona -They Don't Care About Us (Prison Version) a to bylo něco..jsme tenhle song neslyšel léta. DOstal mě jako nic jinýho. Záběry na letadlo, kteér shazuje bomby a ty explodují použil i Linkin park u fajnovky What I´ve done, ale tady nabývá vše jiných rozměrů. Vězni, záběry dětí z afriky a ty slova..

...Skin head, dead head
Everybody gone bad
Situation, speculation
Everybody litigation
Beat me, bash me
You can never trash me
Hit me, kick me
You can never get me

All I wanna say is that
They don't really care about us
All I wanna say is that
They don't really care about us

Some things in life they just don't wanna see
But if Martin Luther was livin'
He wouldn't let this be


Tohle je fakt na zamyšlení, ale k tomu sobotnímu večru, bylo to zatraceně dobrý. Popřeju dobrou noc a pro zasmátí: „Kennyho rodiče jsou tak chudí, že si musí vzít už druhou hypotéku na papundeklové krabice“