Temně se přiblížil,
v koutě se krčil,
zlá hodina se přiblížila
pryč z bezpečí stínu..

dlouhá léta jej škrtil
nevěřil,
světla zhasla
celou tu dlouhou dobu.

Léta v moři plynula
vše zůstalo
nicsmysl neměnilo
hloupé nadávky,
rafičky v kruhu mizející


Ve stínu hodin
nebýt pánem času svého,
otrokem strachu
stáváš se další hodinou
větším a větším
pěvněji spoutaným

Času nezbyvá příliš
už jen chvíli
potom třeba..
už vždy.

Paprsek Sluneční,
z nebe padá
oknem sem vchází
ty však nic..
sedíš.

Nač myslíš?
Nevíš?
Tak přece běž,
čekají na tebe.

Náručí otevřenou,
úsměvů plnou.

Není proč se obávat,
nějak to vždy bude.


Tyhle věty jsem nějakým prazvláštním způsobem vyprodukoval. Ani nevím jak k tomu došlo..ale ne aby někdo nabyl dojmu, že se stalo něco špatného.. Dneska byl moc krásný den. Ve společnosti lidí, kteří jsou jak to napsat, hrozně milí..škoda, že takové dny nemohou být i zítra a pozítří. Dobrou noc..