Trmácím se tak domů s hudebním telefonem v kapse a ze sluchátek se line nezapomenutelná Nirvana a hlas Kurta Cobaina mi drží náladu po všem tom přemýšlení o tom jaké by to mohlo být. U semilassa si všimnu takového pána, jak mu cuká trochu úsměv..při pohledu na tu jeho velkou tašku, která je velká jako moje přepravní taška na board a řekl jsem si, že udělám alespon něco pro někoho a třeba se mi to někdy přičtě k dobru, nebo si toho někdo všimne..ale to mi bylo ted jedno, nad tím přemýšlím až ted doma..
Ten pán vystupuje na jedné zastávce, kde vystupuji i já, tak mu říkám:"Dobrý den, já vám tu tašku vezmu.." "To jste hodný mladíku"... Dáme se do řeči a on se mě ptá, kde studuji, tak odvětím, že jsem( doslova ) čerstvý odmaturant a že jsem maturoval a studoval na tereze novákové, to že jsem tu školu nenáviděl jsem nezamlčel, protože jak říkal, tak v septimě tam vyhodili jeho kamaráda kvůli tomu, že létal s letadlem na medláneckém letišti..tak si říkám..jeho kamarád létal..."Já jsem vždy chtěl být pilotem, nebo řidičem nejrychlejších aut světa jsem mu vypálil suveréně:) a on mi řekl, že byl válečný pilot..prostě letec..ptám se ho, kdy maturoval a on že už je to too many years ago.. v roce 48 a potom šel studovat letectví do sovětského svazu...a ptám se ho na létání, jaké to je a jaké to není.."je to vášen pane?" ... "Na celý život mladíku" "Je to milenka, co vás neopustí, jen možná zabije".."ale nikdy neopustí, to dříve vy opustíte ji" Ptám seho, jestli nějaký z jeho známých odletěl bojovat do královského letectva během ww2 a on, že pár jich bylo a že jim mládí už nikdo nevrátí, jejich jména jsou jen seznamy písmen a čísel, nikoho už jejich příběh nezajímá, posteskli jsme se oba dva.. ptá se mě, čím budu a já svorně odpovídám, že to by mě také zajímalo, ale moc mne fascinuje žurnalistika, řemeslo spisovatelské a umělecké, a trochu i právo a mezinárodní vztahy..."ale létat v oblacích byl můj sen, kterého jsem se bez boje vzdal", pronesu..
Hlavou mi proletí všechna jména mužů a odvážných žen, která se zapsala do dějin letectví, jak svým životem, tak i svojí smrtí a já vím, že nikdy již nebudu patřit do tohoto příběhu..Pan Pilot mi vykládá o zážitcích, když se rozjede, je k nezastavení, znalec svého oboru, hovoří o tom jak letěl nejrychleji, nebo když testoval Nové Migy pro sověty, zkoušel Messerschmity a ohníčky v jeho očích znovu ožily, byl znovu v kokpitu svého letadla. Ještě jsem mu pomohl se zavazadlem a řekl mu, že jsem moc rád, že jsem někoho jako je on poznal, podal mi pravici, já napřáhl tu svoji a s úsměvem na tváři mi řekl: "Nedejte se pane!"A já mu chtěl říct, že se nikdy nedám zadarmo, ne nechci si brát něco na úkor jiného.. i když často by to znamenalo konec hloupých myšlenek a začátek života, jak si jej někdy představuji. Zavírají se mi víčka.. dobrou světe, usínej hladce a bran ty, kteří brání bezmocné.