Rá no jsem si u čaje tak četl co se děje a něděje ve světě a zatímco čeští chvástaví politico rozpitvávají své milence a v několika případech milenky, tak Radovan Krejčíř, známy podnikatel/miliardář/ a necím co ještě je n svobodě kvůli neschopnosti těchto lidí.. je na posouzení veřejnosti, jak s epostaví k tomu, že někteří lidé berou obrovské sumy za to, že jim krásná sekretářka připraví kávu a oni s ní ještě laškují a mají za to bonusy(letenky a výdaje na cesty do zahraničí..:)
Včera bylo výročí vylodění spojenců v normandii, jedná se o tzv "D Day" U této příležitosti bych asi chtěl napsat víc..chtěl bych ocenit a vzdát hold lidem-mužům a ženám, kteří svými činy bojovali za svobodu, často ne dobrovolně, ale z donucení, nebo jen proto že život ztratil smysl a svět pravidla. Mluvím tady o hrdninech, kteří možná zaručili to, že jsme zde a že žijeme v relativním bezpečí a svobodě, i když by se o tom dalo dlouho polemizovat, ale v Evropě je již jen poslední diktátorský režim(Bělorusko), přál bych si aby i en poslední režim padl a lidé se mohli svobodně vyjadřovat a konečně se nadechnout.
Vylodění v normandii všichni znáte ze suchých údajů z učebnic a monologů vašich kantorů.. ale to není to správné.. Ten den bylo prý krásně.. nebe hrálo svoji krásnou hru, oceán šuměl.. jenže ...
Obrovská spojenecká flotila, mladí kluci vystresovaní, adrenalinem vybuzení k zabíjení bydou za několik okamžiků prolévat svoji krev, ani možná nevěděli za co a proč..za přítelkyni v evropě která zemřela za rodiče..za mládí, za ideály demokracie? O tom se dnes můžeme jen dohadovat, ale byli to lidé z masa a kostí, stejně jako my, milovali a cítili to samé jako my dnes, i když z nich jsou ted dědečkové a babičky..
Chtěl bych zmínit jendoho velkého hrdinu, jmenuje se Robert Capa, povoláním válečný fotograf. Patřil mezi hrstku odvážných, ne-li nejodvážnějších, kteří se vylodili společně s vojáky aby zachytil konflikt pro příští generace a možná si přál aby se svět poučil, nebo vzpamatoval.. V několika rozhovorech hovořil o tom peklu, které rozpoutali vojáci na obou stranách, kulky létaly vzduchem, oceán se zbarvil krví mladíků a nebe zčernalo.. Všude kolem děs, hrůza, strach a touha aby to všechno bud rychle zkončilo, nebo trvalo nekonečně ale již beze mne..
Během svého života založil v Londýně agenturu "Magnum" která s ezabývala a dodnes zabývá spravodajskou tematikou z válečných oblastí.. V roce 1954 byl povolán aby dokumentoval Francouzsko-Vietnamskou válku.. byl svědkem hrozné bitve u "Dien Bien Phu". Válka v Indočíně byla jeho poslední misí, smrt si našla i jej, nezastihla jej s milenkou na hotelovém pokoji, ani nespočívala v neuměřené konzumaci alkoholu, ale našla si jej ve špíně a strachu vietnamského bojiště, Robert Capa zemřel na následky zranění které utrpěl poté, co šlápl na minu. Necht je jeho práce odkazem pro generace nás, našich dětí a jejich dětí, doufejme, že alepson někdo procitne a zastaví to bezcitné vraždění a zabíjení, o tom naše životy nemůžou být..
Robert Capa dokázal člověka ve válce najít a skrze něho zobrazit její brutalitu a nestvůrnost. Nenáviděl válku, ale miloval člověka a jeho slavný výrok „Nejsou-li vaše fotografie dobré, nebyl jste dost blízko." není zdaleka jen jeho návod jak udělat dobrý snímek.