ROLEX A TI DRUZÍ


Hodinky, nekonečné téma. Tak s tím zase dnes trochu pohneme.

Tak tedy, hodinky, to je především dokonalá hra. Měl bys vědět, že máš dvojí volbu, systém Quartz a klasiku - hodinky mechanické.

Quartz je produktem sedmdesátých/osmdesátých let a vlastně to byl jakýsi kamikadze Japonska, který zasazoval tradičním švýcarským výrobcům (ale nejen jim) tvrdé údery. Naštěstí se dokázali přeživší evropští výrobci pospojovat, vytvořili silná hodinářská uskupení a tento úder odvrátili. My jsme dnes v době, kdy hodinářský průmysl neobyčejně roste, kdy nastává velký příklon k tradici, kdy mechanická hodinařina opět něco znamená. Samozřejmě, že tito výrobci quartz produkují. Ovšem účelově, jako doplněk své (především) mechanické produkce.

Tak jak na to? No, musíš se prostě rozhodnout. Pokud máš v sobě oceány vazeb, pokud je tvá duše hluboká, pokud tvoříš vztahy, pokud miluješ přístavy, letiště, boxy pro závodní automobily, jsi nadějným i pro svět hodinek.

Quartz je v časomíře dokonalý, v cenách více než přístupný, ovšem... bez obsahu. Bez srdce, bez kotvy k minulosti. Mechanika, to je milost času, to je tvé druhé srdce, to je tvá další láska, tentokráte na levém zápěstí.

Takže - mechanika na... na čem? Máš volbu - kůže, kov. Klasické produkty žádají klasické materiály, tedy zde upřednostni kůži. Řemen musí mít sponu. Moderní produkt, spona překládací vlastně simuluje luxus nasazování hodinek s kovovým tahem. Jenže... tohle si velmi rozmysli. Klasika je řemen na běžnou páskovou sponu, a pokud hodinky odkládáš, pak i v této poloze vynikne jejich krása jen na dvoudílném rozpojovatelném řemenu.

Sportovním hodinkám sluší kovový tah. Nikoli ovšem ledajaký. Tah originální totiž designově doplňuje kompozici hodinek a tvoří s nimi tak jeden celek. Výhodou je vedle praktického nošení i životnost, která je zpravidla totožná s životností hodinek samotných. Tohle pochopitelně nelze očekávat od řemenu koženého.

A ještě odbočka - strojky. Jak jsem psal, hodinky, to je dokonalá hra. Počítej s tím, že u hodinek do sto padesáti tisíc korun ti v nich tiká takřka to samé, jako v hodinkách za třicet tisíc. ETA... to jsi nepochybně již slyšel. Ano, legendární švýcarské strojky, které do svých produktů osazují takřka všichni hodináři. Nemusíš mít ovšem obavu, ETA tikat umí.

Když se zeptáš dědy či pradědy, které hodinky považuje ze svého mládí za ikonu, nepochybně ti odpoví - "schaffhausenky". Jistě, společnost IWC je ikonou ještě i dnes. No, a představ si, že i tento gigant osazuje do svých některých (nijak levných) produktů známou ETU.

Prostě, musíš přijmout tuto hru. Koupíš si strojek ETA a podle kapsy i menší či větší legendu. Pokud však hodláš investovat nad těch sto padesát tisíc, pořídíš individuální hodinářskou práci. O tom můžeme také někdy napsat.

Tak a teď jaké hodinky - pokud to myslíš vážně, uvažuješ o hodinkách se subdialy (tedy s malými pomocnými ciferníčky) pak kvalitní hodinky pořídíš v ceně kolem třiceti tisíc korun. Tuhle cenu bych u chronografů (stopek) považoval za základní pro kvalitní produkci.

A co ta kvalita vlastně je? No, ETA je jasná. Nepraktičtější je automat s možností ručního nátahu. Pokud hodinky delší dobu nenosíš, pak je ručně natáhneš a nemusíš s nimi při snídani cvičit. O zařízeních, které ti udržují arzenál v plné pohotovosti můžeme pojednat někdy jindy. Těleso hodinek bude nepochybně v oceli, a sklíčko... sklíčko safírové, tedy tvrdé, při běžném nošení takřka nepoškrábatelné. Hodinky mají nyní zpravidla prosklené i dýnko, tak se budeš moci po večerech kochat krásou strojku... desítky let.

Jen snad ještě pár slov k materiálu - Pozlacené hodinky nesou ovoce v šapitó. Cirkus Kludský znáš, ne? Ovšem jiná liga jsou hodinky zlaté. Ty ale vyžadují patřičný věk, a hodinky platinové zase patřičné konto. Takže ocel. Ocel může být leštěná nebo kartáčovaná, pískovaná. Na lesklou ocel opatrně... u té bych akcentoval opět šapitó. Lesk totiž jen u hodinek společenských. Ovšem sportovní hodinky, stopky, tam preferuj zásadně mat - ocel kartáčovanou do matného lesku.

Ještě něco k průměru hodinek. Bohužel, takřka veškerá produkce za posledních sto let je dnes nenositelná. Diktát módy je neúprosný. Dřívě běžný pánský průměr - 33 mm působí dnes opravdu na chlapské ruce směšně. Nejde to. Je to velká škoda, ale... nejde to. Takže jaký průměr? No, sportovní hodinky, stopky pod 40 mm jsou dnes vlastně neprodejné. Například legendární hodinky od TAG Heuer, model Carrera jsou stále ještě vyráběny v mutaci s třemi subdialy bez tachometrické stupnice na průměru 39 mm... a to je vlastně málo. Důstojné průměry se dnes pohybují mezi 42 - 46 mm.

Změř obvod zápěstí. Bejčí obvod začíná u 22 cm (myslím na ruce, i když...) Nejsou ovšem výjimky s obvodem 16 cm (opět píši o obvodu zápěstí), takže hodinky se musí svým průměrem přizpůsobit ruce. Obráceně to jde hůř. Tak ne aby ses nechal unést a vypadal jsi na ulici, že sis na levačku přivařil budíka po babičce.

Dnes to bylo víceméně bez srdce... suchý pohled, ovšem potřebný. Příště napneme plachty. A možná i něco konkrétního vybereme.