Možná bys měl vědět, že mě to ještě nepřešlo,
že ani bez potoků slz se to neobešlo.
Až teprve teď mi dochází,
jak tvoje láska mi schází.
Jak mi chybí polibky, doteky a tvoje rty,
jak mi chybí tvoje ruce, jak mi chybíš právě ty.
Jak mi chybí něžná slova, to tvoje: Miluju tě!,
škoda, že nejde to vzít zpátky, protože já zbožňuju tě!
Nechápu, kde se ve mně vzalo tolik citu a právě k tobě,
stejně už nic nezmůžu, za tu smůlu vděčim sobě.
Teď už ti jen věnuju tyto řádky,
miluju tě, sakra, chci všechno vrátit zpátky!