Řekl jsi, že nemá cenu začít znova.
Co jsem na to mohla říct?
Vypukla ve mně bolest, nová,
avšak tahle bolí mnohem víc.
Po konci nový začátek může být,
navěky mohu v něj věřit.
Takhle však můžu o něm jenom snít,
ale jen díky snu nemám šanci přežít.

Proč neřekl jsi "prozatím" ?
Čekala bych tisíc let,
věřila, že tě neztratím,
že z poupěte bude ještě květ.

Takhle ale zničil jsi víru, zničil mou naději,
co mi tedy zbylo?
Když jen ze strachu z konce utnul jsi raději
vše, co před ním by bylo.