Kdo to byl? | Počteníčko
Tento zvláštní jev se mi stal, když mi bylo asi 9 let.
Byl krásný letní prázdninový den a já si hrála venku za domem s bratránkem a psem vlčákem.Bylo skoro poledne, sluníčko svítilo silně, ale horko nebylo. Vycházím z vrátek, které vedly ze zahrady. Za mnou pes a následně bratranec.
Podívám se před sebe a vidím muže, vysokého staršího muže. Slunce mě oslňovalo. Psa držím zkrátka, aby mu něco neudělal...Ani neštěkl a koukal na zem. Taky ho sluníčko oslňovalo.
Muž držel v ruce dlouhou hůl. Pozdravil mě. Já jsem neodpověděla nic. Na hlavě měl velký kloubouk zelenkavé barvy. Na tváři měl dlouhé vousy. Kolem krku šátek. Oblečen byl jak turista. Někteří starší lidé nosívali místo kalhot tzv. pumpky do přírody, dnešní 3/4 kalhoty. Ale ty byly na patentku dole. A měl podkolenka a boty pohorky.
Pes se mi vytrhl z ruky a běžel dál dopředu a já za ním.Bratranec se taky za námi rozeběhl. Ptám se ho:"Viděl si toho pána?"
"Jakého?" - ptal se bratranec. "Držela jsem psa, aby ho nepokousal a neštěkal!" - odvětila jsem. Bratranec si hrál se psem a nevnímal, co mu říkám.
Rozeběhla jsem se zpátky k zahradě a hledám toho záhadného muže. "Kam zmizel?" - ptala jsem se sama sebe. "Vždyť tu ještě byl!" - dodala jsem.
Prohledala jsem celou zahradu, zpátky jsem se vratila k domu, ten jsem obešla,před dům jsem se postavila hleděla na kopec za domem, zda tam náhodou nešel...A nikde nikdo...
Od té doby mám zvláštní mrazení na zádech a vstávají mi chlupy na celém těle, vždy když si na to vzpomenu. Co to bylo za člověka, byl to člověk nebo duch....Stejnou myšlenku mám dodnes a je neměnná, věřím totiž, že je to můj anděl strážný a zjevil se mi tehdy.
Měla jsem občas i jiné teorie, mohl to být nový soused, který se přistěhoval na kopec a občas se procházel takhle oblečen. Ale nemohl zmizet během vteřiny pryč!
Tenhle příběh jsem vyprávěla doma, co se mi přihodilo.Pak ve škole svým spolužákům, některým vstávaly taky chlupy asi ze strachu.
Jako by se to stalo včera.
