Už tři dny jsem pořádně nespal. Nedokážu se plně soustředit a stále myslím na jediné - jak vyhnat tu nesnesitelnou bolest, která vystřeluje z levé strany tváře skrze celou hlavu, pryč! Pokaždé když mě bolest ochromí se zvednu a pochoduji nesmyslně po pokoji s nadějí, že snad bolesti uteču a nebo, že přijdu na nějaký pohyb, co by mě bolesti dokázal zbavit, avšak vše je marné. Už mi ani nezabírají léky na tišení bolesti, které mám k dispozici. Proč jen já blbec nejel k tomu zubaři už dnes?
   Přitom jsem byl už od pěti hodin ráno vzhůru, oblékl jsem se, vyčistil ty proklaté bolavé zuby a byl jsem připravený vyrazit, když tu náhle bolest jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizela. Necelých patnáct minut rozhodlo o tom, že jsem se rozhodl jít znovu spát namísto toho abych vyrazil do děčína ke svému zubaři. Snad tam byl i strach z toho, co mi zase bude provádět a z toho, že dostanu vynadáno, že nechodím na preventivní prohlídky. No jo no. Pořád všude slyšíme jací jsme my Češi národ simulantů, tak nebudu přeci chodit k doktorovi s každým prdem, říkám si. Ale takto to pakd dopadá!
   Stejně je náš zdravotnický systém celý demotivujcí a tragický. Zymslel jsem se tak, co dělat když vás bolest zubů přepadne třeba o víkendu a nebo v noci. Většinou není skoro nikde žádná pohotovost a pokud už je, tak je hodně těžké najít kde a nebo alespoň nějaký kontakt na někoho kdo by to věděl. Ať jsme komunistům vyčítali všechno možné, tak za těch časů co si pamatuju, tak pohotovost byla v každém okresním městě a vědělo se kde, to ať se na mě nikdo nezlobí!
   Navíc u nás je zubařů nedostatek a nikdo se do toho nežene. Zachvíli to dopadne tak, že budou pořadníky na měsíc dopředu na nějaký zákrok, ikdyž někde to tak možná už je :( Což je hodně smutné a celkem se toho bojím, protože mi stačí být s tou nesnesitelnou bolestí 3 dny a nevím co bych dělal po týdnu. To bych byl schopný vybrat třeba i několik tisíc, jen aby mi někdo pomohl. Je pravda, že si za to můžu sám, ale pokud bych měl teď možnost tak klidně někomu ty peníze narvu jen ať se konečně můžu vyspat a zaženu tu představu že mlátím hlavou do zdi, dokud bolest nepřestane!
   Už jen necelých pět hodin mě dělí od usednutí do zubařského křesla a kýžené úlevy. Jen doufám, že nebudou mít ČD zpoždění a nebo že ne nebude mít můj zubař dovolenou, to bych už asi nepřežil! V hlavně se mi honí spousty představ, co všechno se může stát a já budu nucený s tou bolestí strávit další minuty, hodiny nedej bože dny. Ne! Vše dopadne jak má.
   Oční víčka mám tak těžká, že sama padají, ale během chvilky se rozevřou a zkroutí v bolestnou grimasu, když ostrá bolest projede skrz celou hlavu. Sakra, proč jí nedokážu ovládnout a nebo alespoň utišit? Proč alespoň na chviličku nemůžu ustat a nechat mě vydechnout a odpočinout si? Dal bych teď skoro všechno za to, aby to přestalo. Nedivím se že lidi kolikrát udělají něco šíleného a nemyslitelného, když trpí bolestí. Já to ale už vydržím. Už jsem zase o 5 minut blíže k vysvobození ...