Život je podobný jako tahle písnička. Může mít jen pár rytmů, které se dokola opakují, ale přesto je rádi posloucháme znovu a znovu, až to dá dohromady rytmický, možná hektický a překvapivý celek! Škoda, že se život nedá pustit od začátku stejně jako písničky. Můžeme se pouze ve vzpomínkách vracet, k těm pěkným pasážím, které máme uchovány v paměti a které nám pomáhají v těžkých životních situacích! Rád bych znovu zažil ten pocit, když jsem dal v házené svůj první gól, když jsme poprvé vyhrály s týmem zápas, když jsem poprvé ochutnal ústa dívky nebo svůj první lok piva, když jsem se dostal bez přijímaček na střední, když jsem na svém maturyťáku řádil se spolužáky, když jsem se dozvěděl že jsem hned na poprvé odmaturoval, když jsem se popřijímači podíval po měsíci mezi lidi a viděl znovu svojí lásku, když jsem po roce opouštěl brány kasáren, když jsem věděl že mě nastálo přijali do první práce, když jsem s hrdostí utrácel svojí první výplatu .... Je spousta krásných okamžiků a na všechny si teď určitě nevzpomenu a nebo by trvalo dlouho je sem vypsat. Ale vím, že se to všechno stalo jednou poprvé. Né každá první zkušenost, zážitek a nebo pocit jsou příjemné, ale ani ty nepříjemné věci bych nezatracoval, protože jen díky nim si ve skutečnosti poté vážíme toho dobrého! Co by byl život bez smrti, stěstí bez smůly, zdraví bez nemocí, bohatství bez chudoby ... Díky těmto paralelám se svět stále točí tak jak má a nikdo se z toho ještě nezbláznil.

   Neumím si představit, že by byli všichni šťastní, bohatí, zdraví a měli by na co by si pomysleli. Podle mě by člověk co má všechno nemohl být štastný, protože by nevěděl co to je být štastný! Neuměl by pocítit štěstí z toho, že má něco nového co si tak dlouho přál, protože už má přeci všechno?! Proto musí mít každá mince dvě strany. Bohužel aby tahle rovnováha fungovala, tak musí být lidé, kteří jsou na tom daleko hůř než jiní, abysme si díky nim mohli uvědomit, jaké máme štěstí zrovna teď v tuhel chvíli.

   Když se tak nad tím zamyslím, tak jsem vlastně v pohodě. Mám práci, mám kde bydlet, můžu si koupit jakékoli běžné jídlo, zajít si zapařit s kamarádama, když se mi chce. Můžu si zajít jen tak ven a poflakovat se, můžu si vzít dovolenou a hodit relax, když potřebuju. Když mě něco bolí můžu zajít k doktorovi a to né k jednou, ale na každou část těla a bolest máme u nás specialisty, takže je celkem velká šance že budu zase brzy happy. Ale co takový chudý Afričan, Číňan, Ind a nebo někdo jiný ze zemí třetího světa? Ti jsou rádi, že se můžou napít z kaluže, že někde snedí z popelnice zbitky, co ty bohatší vyhodily a že jim na hlavu neprší, když usínají v lepenkové krabici. SIce tenhle problém neumím vyřešit a ani nevyřeším, ale vím, že pokaždé když řeknu, že se mám špatně na otázku jak se mám, tak lžu! Vždyť se mám moc DOBŘE! Je to jen naše lidská přirozenost chtít se mít stále lépe a lépe. To zvířata jsou hnány jen potřebou rozmnožování, touhou zasytit hlad a nenapadá mě už nic dalšího co by mohla zvířata dále nutně potřebovat?!

   Ptám se, kam až tou naší touhou za lepším životem zajdeme?! Podle mě, pokud by měli všichni všechno, tak se stejně najde někdo, kdo bude chtít víc. Víc než mají všichni okolo! Proč jsem tak naprogramovaní? Proč ....... odpovědí se asi nikdy nedočkám .........