V tomto týdnu jsem sem nehodil ani jednu řádku. Sice Vás to asi hodně mrzí, ale opravu jsem neměl čas. Ani těď nemám, ale co bych pro své věrné čtenáře neudělal že :) Máte mě rádi? Nemáte? Kdo ne, tak mi pošlete kilko na účet ať se můžu pořádně opít a já už sem nebudu psát - dokud nevystřízlivím. Kdo mě má rád tak čtěte prosím dále :) (hehe 99% lidí přestalo číst co?! ale mě zajímá i to 1 procento a jsem za něj strašně rád :-D)

   Tak úvod bysme měli a teď přejděme k tomu exorcismu, kdy ze sebe budu vymýtat vzpomínky a myšlenky za tu uplynulou dobu :) Čím začít? Že by pondělím? Ano to bude dobrý nápad, vezmeme to pěkně popořadě. Pokud bych si o pondělí mohl myslet jen jedinou větu, tak by to bylo asi to, že kromě toho, že jsem měl odpolední a trčel jsem do 22 hodin v práci se nic zvlášního nestalo. Asi to bude všechno, protože si na nic jiného nemůžu vzpomenout.

   Potom tu máme úterý, kdy jsem vstával v půl šesté, abych mohl být v sedum hodin na Rondelu a byl jsem připravený vyrazit vstříc dalšímu školení, tentokráte na GSM sítě. Cestu do matičky Prahy odřídil opět Lucas, jelikož Jiříka ještě nenechali udělat referenční zkoušky. Vůbec mi to ale nevadí, protože Lucas jezdí vážně v pohodě, až na tu jednu minelu, kdy místo aby zatočil do zatáčky jel málem do pole :) Ale ta zatáčka byla fakt zkurvená a taky jsem prd viděl - prostě klasická vesnická silnice, kde není poznat polnice od silnice :) Nechci tím ale samozřejmě urážet venkov, ale tak to prostě v tomto případě bylo! Možná další věc co stojí za zmínku je to, že jsem jeli přes Střekov a já jsem se jako malá školačka těšil na to, až uvidím tvoje auto. Opravdu tam stál ten zelený drobeček, jako už tolikráte, když jsem za tebou jezdíval beruško .... Vyvolalo to u mě spoustu vzpomínek, které mě opustili až když jsme dojeli do Liťáku a naháněli jsme kolegu, kterého jsme tam měli cestou vyzvednout :) Nevěřili byste tomu, jak dlouho se lidi můžou hledat na 100 m čtverečních. Nakonec to dopadlo OK a pokračovali jsme směr Praha. To bysme ale nemohli být rozmlsaní parchanti a nezastavili bysme na blízké benzínce, kde jsem si dal ten den první pressicko a jablecný koláč - mimochodem byl vynikající! Lucas je ale skoro jak piloti ve formuli jedna a nahnal ztracený čas a začátek školení jsme tak posunuli asi jen o 15 mintut :) Hele Lucasi, kolik předpisů jsme cestou vlastně porušili? Jak už jsem říkal, tak školení bylo zaměřeno na GSM sítě, takže jsem se měl dozvědět, jak vůbec funguje mobilní komunikace a můžu vám říct, že dokud jsem nevěděl jak to funguje byl jsem šťastný. Stačila mi věta lektora, který neustále říkal: "Je to tak složitá záležitost, že to NEMŮŽE fungovat a přesto se sám stále divím, že to funguje" Nebudu tu rozebírat technologie, pouze stačí když řeknu že jsem dostali scripta o 150 stranách a to jsme to brali jen povrchově :)

   Po začátku školení jsem se jeli ubytovat na hotel. Už jsem naštěstí věděl, že to nebude hotel Qality, ve kterém jsem strávil poslední dvě školení, a kde mě potěšili vždy jen snídaně. Vybavení tohoto hotelu bylo žalostné, ale je možné že jsme dostali vždy jen nejhorší pokoje :) Nejvíc mě a Jiříkovi trhalo žíli to, že jsem na pokoji neměli vis na kalhoty, to bylo neomluvitelné :-D  No ale zpět k hotelu co jsme měli bydlet tentokrát - byl to hotel Pauliny. Najít ho bylo trošičku umění, kdy jsme bloudili na sídlišti, kde byla samá jednosměrka, ale velmi ochotní lidé (což mě v Praze hodně udivilo), kteří nás nasměrovali k vytouženému cíli. GPS nám byla k ničemu, protože nefungovala, ale naštěstí máme pořád funkční huby, tak jsme se doptali. Po tom co jsem se ubytovali a zjistili, že náš třílůžkový pokoj se skládá z manželské postele a odděleného lůžka, bylo jasné, že někdo bude muset spát pospolu. Zase jsem to byl samozřejmě já a Jiřík. Nu což, už jsme to takhle na jednom školení zažili a Jiřík si nikdy nic nedovolil - je to prostě gentelman :-D Tak jsme hned odzkoušli funkčnost WC, sprchy, televize a WiFi a jali jsme se reklamovat zjištěné nedostatky. Wifina měla dost mizerný signál, ale po restartu šlapala OK. Jenže co můžou dělat tři kluci v Praze - určitě se nebudou nudit na pokoji! Jasně že jsm vyraili ven :) Lucas zase jel za svými pražskými přáteli a já s Jiříkem jsme vyrazili na obhlídku okolí.

   Měli jsme celkem hlad a tak jsme mysleli, že zajdem někam do Šanghaje na nudle a bude klid. Zabrousili jsme tedy k prvnímu vhodnému oběktu, ale hned u vchodu nás vítali lvi vytesaní do mramoru a ze stejného materiálu bylo i zábradlí co lemovalo okraje chodby. Celý dojem vchodu umocňoval sytě červený koberec, po kterém jsme nesměle kráčli ke dveřím. Nikde jsme neviděli námi dobře známé nálepky, které oznamují sockojidním lidem jako jsme my, že v oné vývařovně berou stravenky. Mocně jsms polkli a dali jsme se na útěk.S úlevou jsme děkovali, že pro násnepřišel nějaký Šanghaj Kid, aby nás usadil ke stolu ... Naštěstí necelých 500 metů bylo nákupní centru Pankrác, kde bylo přehršel obchodů a navíc tam byl výběr z orientální až exotické kuchyně stylu Mc Donalds, KFC, Prostě asie (originální to název :-D), Fruitbar a dalších renomovaných značek :-D Moje večeře sestávala ze 2 cheasburgerů a jednoho chickenburgeru se spritem :) Vydatná pro pravé šampióny. Od jídla mě vyrušovalo jen dítko od vedlejšího stolu, co na mě pořád tupě civělo a nakonec se ptalo své maminky co to vlastně jím. Když jsem se dozvěděl, co vlastně pojídám za hnusy a nezdravou stravu, tak se mi chtělo až brečet :( Škoda, že mi to tak moc chutná a mám to nezdravé jídlo rád, jinak bych opravu uvěřil těm ošklivým věcem, co starostlivá maminka nalhávala svému ještě ovlivnitelnému synkovi. Po tom co jsem se nasitili jsme vyrazili do reje nákupního šílenství, kde Jiřík při honu za tím nejlepším spodním prádlem pro svou přítelkyní podstupoval nemalá dobrodružství, pokoru a příkoří. Běda každému muži, jež se jal podprsenku pro svou skoro nastávající ženu  vybírati! Nakonec jsem mu pochválil dobrý úlovek a šli jsme zpátky na hotel s vidinou toho, že úspěšný lov spláchneme alespoň dvěmi korbely kvašeného zrna :) Pivečko bylo opravdu dobré - co se taky dá skazit na točené Plzničce, když jsou truby čisté. Navíc je nosila pěkná slečna a k mému překvapení na nás prmluvila slovensky ... Óóó jaký to božský jazyk, který se linul z těch sladkých úst. Od této slečny zněla i informace o zavíračce restaurace jako libivá melodie múz, lákající piráty na strmé mořské útesy.

   Druhý den, byl stejně monotóní jako  ten předchozí. Opět mraky anglických zkratek, ve kterých jsem se už od začátku ztrácel :( Nicméně si pamatuji alespoň jednu - HLR - možná proto, že zněla podobně jako NHL :-D Krom toho, že jsem si vyměnili s Lucasem dosti bouřlivě při obědě v jedné restauraci slově názory na naše připravované služby, se už nic zvláštního to odpoledne nepřihodilo. Maximálně až na cestě po dálnici z Prahy do Ústí, kdy nás málem sundal kamión s kapalným dusíkem, který z nenadání vybočil ze své řady a začal předjíždět jiný kamión. Trošku hodně se mi stáhla kakací dirka, ale Lucas to vynikajícně vyřešil, ikdyž se mu čelo značne orosilo potem - debilové kamióňácký. Asi by nám pěkně zmrznul úsměv, kdyby na nás ten kapalný dusík vytekl a zřejmě né jen úsměvy ....

   Čtvrtek a pátek byli standartní pracovní dny. Krom toho, že jsem v pátek vyrazil na pařbičku. Byl to takový neoficialní sraz lidí z chatu. Hodně jsem se těšil a i trošku bál. To je ale na dlouhé povídání. Hlavní je to, že jsme to v Hárlekýnu celkem rozjeli a další kolo jsem dali v Domově. Už v Hárlekýnu jsem poznal, že se dneska asi něco stane a v Domově jsem se v tom jen utvrdil - asi jsem se zakoukal do jedné slečny - DOOPRAVDY? Celý večer jsem si to nechtěl připustit, ale asi to tak bude. CHvílemi jsem na ní nemohl vůbec přestat myslet ... Sakra Davide?! Ty ses nám snad zamiloval?! No uvidíme. Jen mi držte palce, víte přeci, že tohle mi až tak moc nevychází :( Ale pořát doufám a věřím  že to jednou bude úplně super, úžasný a úplně jako v těch filmech, kde se dva lidi lofíkujou (to je kvůli tobě WTF :-D - lofíkování už se nezbavím) a každý si řekne - jééé to bych chtěl taky zažít....

   Sobota a neděle se opět nesli ve stejném pracovnim duchu, kdy jsem si vždy po práci skočil sednout do nějaké hospůdky. V sobotu to byla Královka, kam jsem skočil za Babů, Balůem a Májou. Májuška pila na zdraví nebo zapíjela žal, protože to bylo půl roku co se s ní rozešel přítel a já jsem si spočítal, že  to mám skoro stejne - už je to půl roku, co mi Kiki ofiko řekla že je Ende :( Tak jsem si dal panáka ikdyž mi hubovala slečna chřipka, že si z ní nemám dělat prdel jinak mě pěkně sejme. Nakonec jsem jí přepil a poslal k šípku a už jsem jen regulérní bacilonosič :) No a nedělě? v neděli kupodivu zase odpolední v práci a po práci jedno pětipívo s Borůvčím v Tipu ve městě. Byl to super pokec a taky jsem mohl myslet na to co by mohlo být, pokud by vyšlo to co si přeju .... No a teď sedím tady a do půl čtvrté píšu na blogu :)

   Je toho samozřejmě víc co se stalo, ale snažil jsem se teď v neděli ve tři ráno schrnout to podstatné  - možná jsem na něco zapomněl, možná něco překroutil, ale snad to nejsou jen obyčejné bláboly, co by nikdo nečetl :)

PS: Ještě důležité info. V pátek se na svět nečekaně prodrala malá světluška - kdo zná ví o co jde. Tím to jí přeji hodne zdraví a štěstí do života. Gratuluji Danče a skoro bráchovi Lubčovi. Držím palce ať všechno dobře dopadne!!!