Tak si zase tak sedím sám doma a mám čas na  přemýšelní, což je u mě dosti nebezpečná činos, protože se větřinou začnu babrat v minulosti, nimrat v součastnosti a snažím se kalkulovat s budoucností. Nebezpečné flirtování s otázkami co kdybych předtím udělal to nebo ono, co když teď udělám tohle a nebo snad tamto? Mohlo by se snad potom stát to co chci aby se stalo a nebo se naopak stane to co nechci? Tak to vidíte, taky už Vám z toho jde hlava kolem a ztrácíte se v tom? Přesně tak jsem na tom teď já, ale nemůžu si pomoct, pořád mě napadá spousta otázek, na které se odpovědi dozvím snad časem a nebo vůbec. Má vůbec tohle filozofování smysl? Hehe, kdyby nemělo smysl, tak by nebyly asi filozofické fakulty, univerzity a dalsí s tím spojené zaměstnání a obory  Já jsem, ale jen filozof teoretik nebo spíš ten co o tom možná mluví, ale nerozumí :) Hihi dement no. Mohl by snad normální člověk napsat celý odstavec skoro o ničem? :)
   Tak k jádru pudla a to o čem to vlastně pořád přemýšlím? Celé se to týká budoucnosti, kdy přemýšlím, jak to se mnou bude vypadat za 5,10 nebo 15 let. Mám strach, že pořád budu sedět ve stejné místnosti, ve stejném gauči a to sám Deprimuicí představa. Daleko příjemnšjší by ten scénář, ve kterém by hrála hlavní roli moje vysněná princezna, ke teré bych se mohl každý den vracet, obejmout jí políbit a vědět, že mě bude vždy milovat stejně tak jako já jí! No jo, ale jak to dokázat? Vždyť pokud nějaká taková slečna je, tak je většinou už zadaná, což dá rozum, protože je takových slečen jako pověstného šafránu. Seznamování mi nikdy moc nešlo a jsem celkem natvrdlý na ty nenápadné signály, které ke mě slečny vysílají a nebo je to možná tím, že nevěřím tomu, že jsou určené pro mě. Většinou to tedy potom pěkně zbabrám ... No co k tomu říct dál? Asi se shodneme na tom, že za 15 let bude tady na blogu další článek na téma zamyšlení co jsem před 15 lety udělal špatně :))) Tak doufám, že se tahle noční můra nestane a probudí mě z ní ta krásná princezna.
   Teď přichází ale ta náročnější část a to, jak nebo co můžu udělat proto, aby jsem se mohl ve stáří ohlédnout za svým životem a říct, že jsem ho prožil na plno a nemusel se za nic stydět. Kolikrát si říkám, jaká by to byla pohoda mít nechutnou sumu peněz, za kterou bych si mohl pořídit co bych chtěl, mohl bych si zajet kam by se mi zlíbilo a užívat si co to dá. Pak si ale vzpomenu na plno smutných příběhů lidí, co tohle vše měli, ale nikdy nebyli doopravdy šťastní. Mě by stačilo mít útulný dům s velkou zahradou, sadem, vinicí a snad i nějaká ta zvířata. Možná mě tak moc nadchnul jeden pořad na Discovery, kde se jeden snílek, se kterým jsem se ztotožnil, rozhodl, že bude mít prosperující biofarmu - byl to pořad Jimmyho farma. Sledoval jsem jak moc to bylo těžké, jaké jsou s tím problémy a že z toho nekoukají žádné peníze, ale ten životní styl se mi prostě zalíbil. Vidět za sebou kus práce, jak všechno díky mě roste a žije, no prostě jsem snílek, ale kde by byl svět bez takových snílků? Svých snů se vzdát nechci, protože jsou tím motorem, který mě pohání neustále kupředu, abych se snažil něco dokázat a nebyl jen kapkou v moři ...