Dnes ráno jsem se po delší době probudil za zvuku budíku což naznačuje, že jsem se po delší době bez větších problémů dobře vyspal. Asi už mě tedy opouštějí chmury z opuštění a osamělosti. Po probuzení jsem se podíval na levou stranu postele, kde jsem předtím nacházel svojí lásku a mohl se podívat, jak sladce spí, ale jako poslední 3 týdny byla tato půlka postele prázdná. Realita tedy pokračuje a já se probouzím do nového dne, co mi asi dnešk přinese a nebo snad vezme ... ? Uvařil jsem si horký šálek kávy - krásně voní a s každým duškem se mi rozšiřují zorničky a  zbystřují se mi smysly.
    Sluníčko  dnes hřeje  tak akorát, na neby jsou načechrané šedivé duchny mraků, které si po neby plují jako Xerxovy lodě ke břehům Řecka - takže je nebe skoro celé zahalené, ale tu a tam prosvitne paprsek slunce. Jen vzduch se venku ani nepohne, žádný závan větru, který by rozvýřil to dusnu, které leží nad městem jako deka. Naznačuje to jediné - dnes bude pořádná bouřka - největší za posledních 14 dnů. Mám sice radost, že se pročistí vzduch, ale zítra už jdu do práce a bouřky vždy znamenají obrovský přísun práce, jelikož řeším a předávám poruchy v telefonní síti :( No uvidíme jak to dopadne!
     Dnes už si tolik nepřipouštím, že jsem sám. Cítím, jak se pomalu zavírají dveře k mému srdci, které si měla stále otevřené. Zřejm to bude způsob obrany mojí mysli proti špatné náladě. Už to bylo zapotřebí! Kdybych měl spočítat kolik láhví padlo na stišení mého žalu, tak by mi prsty na obou rukách nestačily a ono to chtělo jen čas :) Opět se potvrdilo, že čas vše vyléčí ... Už jsem se s tím smířil lásko, že budu už jen kamarád a ty budeš doufám šťastná s někým jiným. Včera jsem si slíbil, že svojí nenávist k němu a bolest co jste mi způsobili zavřu do větší truhly a zamknu jí tam. Zítra v práci se ho pokusím pozdravit, možná i prohodi pár slov, ale věřit už mu nikdy nebudu! Časem to možná přejde, ale slíbit to neumím .....
    Tak hurá do dalšího dne ....