Dnes se mi konečně podařilo vstát hned napoprvé po zazvonění budíku a po delší době se mi vstávalo moc dobře. Možná to bylo tím, že jsem si den předem připravil snídani a měl jsem se na co těšit a nebo to bylo tím, že jsem začal pít zelený čaj? Dočetl jsem se totiž, že zelený čaj je v uvozovkách levný elixír života a to díky vysokému podílu antioxidantů zvaných katechin, který má mnoho blahodárných účinků pro tělo (pokud vás to trošku zajímá doporučuji přečís alespoň článek pod tímto odkazem http://zdravi.idnes.cz/zeleny-caj-levny-elixir-zivota-dmk-/vase-telo.asp?c=A081219_115019_vase-telo_bad). No každopádně jsem stával s radostí a to bylo dobré znamení a vynikající start do dne. Pěkně jsem se nasnídal a samozřejmě jsem si uvařil opět zelený čaj, když to tak pěkně funguje a zlepšil mi večer náladu.
   Putil jsem si ještě kompíka a zkouknul novinky ze světa - po ránu nic zajímavého, až na informaci že jsou venku kruté mrazy :( Nesnáším zimu, ale sníh je fajn a daj se na něm dělat pěkný blbiny, andělíčky počíaje a sáňkováním konče. Pořádně jsem se teda oblékl a vyrazil ven na trolej. He, opravdu nelhali, když říkali, že má být - 15. Hned co jsem otevřel vchodové dveře jsem se o tom přesvěčil! Brrr, jediné co se mi na tom líbilo, bylo křupání čerstvého sněhu pod nohami Bylo mi divné, že venku nejsou žádní lidi, ikdyž bylo kousek před půl osmou. No nic, alespoň jsem si užil to ticho a doprovázelo mě jen křupání sněhu s každým dopadem podrážky bot a můj stín.
   Stačila chvilička čekání na zastávce a mám omrzlý nos a uši. Přemýšlím, proč jsem si nevzal čepici. Aha, zřejmě proto, že když bych jí v práci sundal vypadal bych jak ..... hmmm radši to řekneme slušně, takže měl bych na hlavě vrabčí hnízdo No uši jsme vyřešili, když jsem blbej a radši nechci být rozcuchaný, tak je to potom těžký, ale co se dá dělat s tím nosem? Myslím, že ten kdo vymyslí nějakou čepici na nos může pěkně vydělat a nebo se mu pěkně vysmějou :)))) Už jsem to říkal Pett_M, že bych si nejradši nasadil ten klaunovský nos. Zabil bych dvě mouchy jednou ranou - měl bych nos v teple a třeba bych někoho rozesmál a to by mě mohlo zahřát u srdíčka (možná).
   Tak mě trolej dovezla kam jsem potřeboval a tradá do práce. Tam jsem si pěkně nahodil systémy a chci si udělat čajík na rozmrznutí. No jo, ale já hlava děravá zapomněl novou krabičku se zeleným čajem připravenou do práce doma :( Tak nic, takže vyhrálo kafeeeee. Tak jsem se zalogoval a hned co skočila ručička na osmičku prví pacient :( S tím jsem nepočítal, ale poměrně rychle jsem to vyřešili. Takhle ubíhal hovor za hovorem a hodinka za hodinou. Nenápadně jsem kecal s Pett_M po icq o všem možným. Mimochodem, už jsem vám říkal, že to je moc fajn holka? To byste nevěřili. Snad jí poznam líp No a blíží se nám závěr pracovního dne a mě dneska nikdo nevytočil a kupodivu ani si na mě nechtěl nikdo ztěžovat a dokonce jsem dostal od pár lidí i pochvalu, jak jsem jim moc pomohl. Takhle kdyby probíhal každý pracovní den, tak bych si pískal a do práce bych chodil rád. Né že bych tam teď rád nechodil, ale znáte to - jsem Čech a mi nadáváme přeci na všecko
  Vylezu ven a jdeme s Jiříkem na bus (pro holky je Jirka - Jiříček, kdyby ho některá z vás nemohla poznat). Jirka neustále láteří, že je mu zima a ikdyž byla ráno větší, tak mu to prý nepřišlo. No smůla Jiříku, ale to vydržíš. Vydrželi jsme to oba a míříme si to k domovu. Rozloučím se s Jirkou a lezu domů.
   Doma ve dveřích standartně pozdravem Lukyna: "Čau kokote!" vrací se ozvěna "Nazdar kokote." Takže tahle formalita by byla za námi. Přicházím za Lukynem s návrhem nějakého dlabance. Skvěle, jednohlasně odsouhlaseno a už se řítíme vstříc kulinářským zážitkům. Jako vždy se mě Hancock (říkám tak Lukynovi, protože mi připomíná Hancockovo chování - standartňe vypadá pořád nasraně ) zeptá: "Kam pujdem?" Jako by to stejně nevěděl. Stejně vždycky zajdeme do Medusy, protože jsme tam lecos prožili, líbí se nám tam a obsluha nás tam už dobře zná Dneska jsme museli ale Vlastíka zklamat a místo kvasnicovýho jsme zvolili decentně dvojku býlého, vybrali jsme jídlo a pustili se do hodokvasu. Pěkně jseme se napapali a napili a razíme dom. Jídlo mi udělalo moc dobře a tělo si žádá chvilku odpočinku na poklidné trávení.
   Pouštím počoucha a jdu si připravit věci na florbal. No mám ještě chvíli čas tak se mrknu na kousek filmu. Zvolil jsem Lola běží o život. Pěkně se při tom natáhnu na gauč a sleduju. Nervá dlouho a spím. Naštěstí jsem se včas probudil a běžím chytit trolej co mě zaveze vstříc florbalovému masakru.
   Mezi námi, pokud by nám to naše rádoby hraní pískali rozhodčí, tak sedíme všichni během 3 minut na trestné, ale co, troška adrenalinu a vybití po pracovním stresu k tomu patří, jinak by to nemělo cenu hrát. Jako vždy mě míček moc neposlouchá a lépe hraji nohama než holí, ale párkrát se mi daří zasítit a na konci vyhráváme o jeden gól, ale to ž jsem ve sprše. Pěkně jsem dostal od Barbuch přes prsty Ale něco vydržím! Taky jsem se napil zeleného Nestea a bolest zázračně ustoupila. Jak krásný je placebo efekt :)
  Dnes naposledy čekám na trolej a nechám se zavést skoro až ke dveřím. Sedám k počouchu, zkouknu jestli mě někdo nesháněl .... ááááá Misego si na mě vzpomněl a informuje mě, že si se mnou jeho kámoška nechce dát rande. No co, s ním na rande taky nechce jít. Neví o co přichází Prohodíme ještě pár vět, které tu radši nebudu zveřejňovat a vrhám se na sosání nějakých filmů. Tak už krásně nasávám data a můžu se pustit do blogu ........

  Dneska už se asi nic zásadního nestane. Ikdyž Hancock kouká na film Pokoj 1408 - já už to viděl a naštěstí za bílého dne, takže vím že to je celkem dost velký psycho, tak doufám, že Lukynovi nehrábne a dožijeme se ve zdraví rána Konec hlášení ......