Jsem jak rybář čekající na břehu tichého jezera,
když snažím se ulovit každou vzpomínku na tebe.
V hlavě je spousta myšlenek a jedna velká mezera,
kterou vyplňovala jsi TY, mé krásné modré nebe!

Však na nebi se objevily mraky co slunce zastínily.
Nebe pak začlo plakat kapky slané vody na mou tvář,
Ony kapky úsměv a radost teď z obličeje mého smyly,
Nyní jen čekám a doufám, že objeví se opět slunce zář!

Jen velký strach z věčného čekání teď na duši mám,
avšak sílu dodává mi vědomí, že na to nejsem vůbec sám!
Nad propastí drží mě mí přátelé a padnout mě nenechají,
i oni mají svá milostná trápení a ten pocit beznaděje znají!