Tak jsem zase sám. Opět přemýšlím, co se stalo špatně? Co jsem špatně udělal nebo neudělal? Co jsem řekl špatně či naopak co jsem nevyslovil a mělo to být řečeno? Kde nastal ten zlom mezi miluji tě a nechci tě už znát? Vždy když něco skončí aniž bysme chtěli vystávají tyto a další otázky a pokaždé když najdeme odpověď na některou z nich, tak se objeví další dvě, které hlodají naší mysl.
   Pár odpovědí jsem od tebe dostal. Řekl jsem dvě věci které tě hodně ranili. Ikdyž já jsem si to neuvědomil a nedokázal jsem si ani v tom nejhorším snu představit, že by z toho mohl vzniknout oheň na střeše - konec našeho vstahu. Bohužel se stalo. Ale proč se to nedalo překontak, když jsem ti vysvětlil jak to bylo myšleno? Proč si za tím vždy musela vidět ten druhý špatný význam? Snad měla si mě dost a jen jsi čekala až udělám nějakou chybu? Ne! Určitě ne! Toho by si snad nebyla schopná, tak podlá nejsi, jsi  stále můj anděl.
   Vím, že jsi byla hodně častov práci a nemohla napsat SMS, ale nevzpomněla sis na mně ani ráno než jsi do práce odjížděla. Stačilo by mi, kdybys třeba večer prozvonila že jsi doma a vzpomněla sis na mě. Bylo to snad tím, že jsi věděla, že mě máš jistého a nemusíš o mě bojovat? Zřejmě jsem se moc snažil viď? Vím, že si mi to i řekla, ale já neumím milovat jen napůl. Jsem prostě takový ale to ty už nezjistíš, už to nechceš zjistit. Jak řekl jeden můj kamarád: "Jak ten příběh skončí se dozvíš teprve až dočteš celou knihu" a ty si přestala číst kousek po úvodu.
   Proč se s tím nedovedu smířit. Vždyť jsem tě znal jen necelého půl roku. Možná pro tvé krásné upřímné oči, možná pro tvoje voňavé a hebké vlasy, se kterými jsem si rád hrával. Snad pro tvůj nakažlivý smích, který mi dodával kopy energie, třeba i pro to jak se ti mírně hýbal nosánek, kdž si mluvila. Okouzlila si mě hned na poprvé co jsem tě uviděl, když jsi mezi všemi zářila v tom oranžovém tryčku a s tvým usměvavým obličejem. tenkrát jsem se tě i trošku bál. Byla si jako víla, jako zjevení z jiného světa. Ale druhý den jsem tam šel znovu, abych tě mohl vidět.
   Každým dnem jsem se ti přibližoval blíž a blíž a jednoho dne sem se tě odvážil oslovit. Pamatuju si to, jako by to bylo včera, když jsem k tobě přišel zezadu a ty ses zeptala: "Přejete si něco?" a já odpověděl: "Jen tu hledám zvoneček na který jsem chtěl zazvonit a ono je to světlo! Celkem trapas. Nedala byste si s náma něco k pití?" Ty ses usmála a už začal ten příběh. Nosil jsem ti lízátka se šnečkem, aby jsem ti zlepšil náladu a protože ti chutnaly. Byl jsem s tebou v práci kolikrát až do zavíračky, jen abych ti mohl být na blízku. Jednou jsem tě doprovázel trošku v podnapilém stavu k parkovišti, kde tě měl vyzvednout tatínek a při cestě jsem tě okouzlil svým tancem na nezralých a zrádných jablíčkách, které mě na cestě překvapily. Trvalo to dlouho než jsem se odvážil k něčemu dalšímu viď. Ale každý kdo tě znal mi říkal, že na tebe musím pomalu a protože jsem o tebe hodně stál, tak jsem se toho držel.
   Potom mi na tebe Lukáš sehnal číslo, ikdyž jsem si o něj chtěl říct sám a dokonce jsem ti svoje číslo psal už dávno před tím, ale ty sis ho nevzala. Pamatuju si jak jsme si psali klidně i 20 SMS deně. Potom jsi mi dala číslo na ICQ a tam jsem ti také jednou napsal Negligevapse. Neuměl jsm a bál jsem se ti to říct přímo, to že tě miluji. Tím začla další kapitola naší společné cesy, kdy jsem tě konečně pozval na rande. Hihi cesta z Erbenky byla hodně zajímavá, když jsme šli tou zabijáckou zkratkou ze strmého kopce do ZOO, kde sis hned u vchodu ochočila tu kočku, vzpomínáš? :) Ten den jsem od tebe dostal první polibek
   Bylo to hodně krásné období a můžu nadávat jen sám sobě, že jsem udělal několik chyb, které si mi nedokázala odpustit a kvůli kterým jsem tě zatratil Nechala si v mém srdci hodně hluboké vzpomínky a city, které už nikdy nezmizí. Teď Ti můžu říci naposled a opět nepřímo, protože už mě nechceš vidět a slyšet: MILUJI TĚ BERUŠKO!