Ahoj všem co tohle čtete :) Jaxe máte? Doufám, že se máte líp než já teď ... Ani nevím jak mi je, protože to poslední dobou nestíhám sledovat - sledovat ty změny názorů, myšlenek a stavů. Přestávám sám sobě rozumnět a nepoznávám se :( Jako bych byl psycholog, který vyšetřuje sám sebe a zjišťuje, že je schizofrenik :))))) Tak doufám, že to tak není a nedoapdne to tak ....
    Dnes jsem myslel, že bude úžasný den, ale zase až tak úžasný nebyl. Zařadil bych ho asi mezi ostatní obyčejné dny, ale nejde to, protože se stalo pár věcí, na které asi budu myslet delší dobu a jen tak se to z hlavy nevykouří! Šel jsem si vsadit sportku a vyhrál jsem opět pěkný Alespoň se ale můžu chlácholit tím, že neštěstí ve hře znamená štěstí v lásce Jen ale nevím, kdy se ta láska má projevit, jestli zítra a nebo za pár desítek let?! Doufám, ale že co nejdřív, protože jinak se z toho už zcvoknu ... Posledních 6 let jsem se probouzel s vědomím, že mě někdo milue, že mě někdo potřebuje, myslí na mě a večer čeká, že usneme po jednom boku. Hodně jsem si na to zvyknul a teď jsem úplně ztracený, protože nic z toho už neplatí.
    Marně se proto snažím najít jinou lásku, která mě pohladí a vedle které se probudím a budu jí moci říct, jak moc jí miluji ... Bohužel to není tak lehké a lehké to ještě dlouho nebude, protože se snažím stále vrátit nevratné a změnit běh světa, ale už mi docházejí síly a  naděje mi zbyla jen hrstka. Jako písek, který se snažíte uchopit do ruky, ale čím více stisknete, tím více se písek skrze prsty sype, ale pokud necháte dlaň rozevřenou, tak veškerý písek rozfouká vítr! Proto radši zatnu ruku v pěst a pokusím se udržet alespoň jedno zrníčko toho písku!
    Poslední dobou se snžím zase žít a užívat si ten čas, který mi tu byl vyměřen. Ať si to připouštíme a nebo ne, tak od té doby, co jsme se narodili umíráme! Proto se chci snažit prožít každý den jako by byl ten poslední ... Do všeho chci jít naplno a celým Davidem :) Uvidím jen, jak dlouho mi to vydrží?! Budete mi někdo držet pěsti, aby se mi to povedlo? Doufám, že se najde alespoň jeden člověk, který řekne ANO!
    Dnes mi jedna kamarádka řekla, že mám jednu velkou (podle mě né až tak velkou) výhodu. A tou je prý můj kukuč :) Prý se dokážu usmát a podívat tak, že se do mě dokáže na malinkou chviličku zamilovat! Doufám, že to nepůsobí jen na ní. Zkusli jsem proto svou tajnou zbraň použít na pár slečen a vždy se mi vrátila odpověď v podobě krásného úsměvu. Asi to opravdu funfuje, ale co dál? Znovu se musím naučit nezávazně konverzovat, ale musí v tom být i ten vedlejší úmysl, tak abych měl případně otevřená vrátka k dané slečně :) Omlouvám se všem ženám, ale i já jsem jen obyčejný chlap s obyčejnými chlapskými myšlenkami a potřebami
    Mám teď v halvě spoustu myšlenek, čemuž nasvědčuje i předchozí nesouvislý článek. Baví tě to ještě číst? Pokud ne, tak nečti, ale mě to baví psát a prto budu dál pokračovat Jde vůbec milovat elý život jen jednu osobu, člověka, ženu či muže? Začínám si myslet, že ne. člověk asi není stvořen pro monogamní žití! Jsme tvorové, co chtějí pořád víc a chtějí stále poznívat něco nového, neprozkoumaného a zajímavého. Proto zřejmě opouštíme pevné vstahy, kdy víme co jeden od druhého můžeme čekat, kdy víme co příjde a kdy víme co ten druhý má rád a už se skoro nedokážeme ničím překvapit. Když ten druhý dokončí větu, kterou ten první začal a kdy vím co tomu druhému udělá dobře nebo mu to udělá radost. Asi je to stereotip, ale mě to bavilo a měl jsem to rád. Ale život je změna a změnám se buď můžeme podřídit a nebo nás smetou z povrchu zemského. Takže pojedu na té vlně jménem změna a budu se snažit, co nejvíce si to užít a třeba se i znovu zamiluji, protože na nešťastnou lásku je nejlepší ještě větší a silnější láska. Co ty na to Klárko? Nechtěla bys mi s tím pomoci? Ještě že ty sem nechodíš a nečteš to. Alespoň mi nemůžeš říci přímou odpověď Jednou se to ale dozvím ...