Tak včera jsem zapíjel konec svobody jednoho kamaráda, pořádně jsem se zbořil a pak se mi znovu vrátily chmurné myšlenky a špatná nálada, protože jsem si vzpomněl, že jsem sám a moje láska má již jiného "borce". Dnes jsem měl zapíjet konec svobody dalšího kamaráda, ale abych se zase nedostal do špatné nálady, tak jsem si dal jen nealko pivko a po velkém tlaku okolí jsem si dal i 3 plzíňky, ale to bylo vše. Nicméně ani tohle nezajistilo to, že jsem měl špatnou náladu a chmurné myšlenky. Prostě se tomu nedokážu ubránit a nevím co s tím - snad jedině čas všechno zahojí. Bohužel ve stejném lokálu ve stejnou chvíli byl i můj "náhraadník" takže se mi hlavou honila spousta myšlenek - prostě nevynucená asociace. Správně mířená rána na jeho čelist by mi možná hodně ulevila, ale né na dlouho a nakonec bych z toho vyšel špatně já jelikož bych byl v očích svojí bývalé lásky pouhý buran co umí řešit problémy jen silově. Nu co, říkám si, nějak bylo a nějak bude.
    Zítra se vrací z dovolené moje suprová kamarádka a já se strašně těším až jí uvidím a budu si s ní moct o všem promluvit a ona mi určitě dobře poradí, protože tohle už zažila mockrát. Jen se bojím toho co mi poradí - no uvidíme. (Mám tě rád Májuško)
    Dneska hlídám kamarádovi kocoura, protože jeli na dovolenou a kočičák není zvyklý být doma sám a není zvyklý ani na cizí prostředí, takže přespávám u kamaráda a pouštím si DVD. NEjvíc mě zaujali Samotáři - ty se k mojí situaci a náladě hodí.
    Dneska jsem taky svojí vývalou přítelkini 2x nechtěně potkal v trolejbusu a zase jsem měl ten pocit , kdy jsem cítil jak mi buší srdce, žaludek je na vodě a polívá mě studený pot. Říkal jsem si že k ní příjdu políbím jí a všechno bude jako dřív, ale nebude, už nikdy nebude to co dřív - Sama si to říkala lásko, že se ke mě již nikdy nevrátíš. Sice znám to klišé nikdy neříkej nikdy, ale v tomto případě si to nemyslím. Vidím TEBE a JEHO jak jste oba šťastni a nemám už ani špetku naděje. Bohužel v této rovnici dvou šťastných je na druhé straně jeden nešťastný a zdrcený človíček, který neví co bude dál a jak má co být dál. Moje sestřenice to před dvěma lety vyřešila rázně a vzala si život, ale na to já jsem srab, mám sebe a lidi okolo natolik rád, abych udělal takovou blbost. Nejde jen o mě, ublížil bych přeci i spoustě lidí co mě znají a mají mě rádi. Takže jsem se rozhodl být alespoň pro teď rytířem, který se se vším vyrovná a ničeho se nezalekne. Držte mi palce a já jdu dokoukat Samotáře.

PS: pro dnešek se pokusím o tenhle úsměv :) no nakonec se povedlo, tak už to snad bude lepší - uvidíme, uvidíme, uvidíme ....